Procházka valašskou dědinou Pozděchovem

Kam a jak jedeme?

Menší a vcelku nenápadná valašská dědina Pozděchov se nemusí stát jen startovním místem či cílem výletů a tůr do okolních Vizovických vrchů, ale určitě stojí i za samostatnou prohlídku.

Pozděchov nalezneme pod severními výběžky hlavního hřebene Vizovických vrchů východně od Vizovic. Hlavní část obce, která je ulicového typu, se rozkládá v těsném údolíčku potoka Pozděchůvky. Ten je přítokem Senice, do které se nedaleko odtud směrem na východ vlévá u Valašské Polanky. Malou obec - ( co je malé, je prý milé a v tomto případě to platí dvojnásob ) - obývá sotva 600 obyvatel. Přesto tu ale nalezneme několik pamětihodností, které by určitě neměli uniknout našemu zraku a kromě nich nás určitě osloví okolní nádherná příroda, plná typických valašských vršků pokrytých lesy a lesíky, poli. pastvinami a loukami. A zcela jistě nás překvapí fakt, že tato maličká obec před nedávnem oslavila už neuvěřitelných 650 let od svého založení.

Stalo se tak už v roce 1361. Právě z něho pochází první písemná zmínka o obci, která se stala součástí vizovického panství. Abychom byli ale přesní, ono to tehdy bylo panství církevní, neboť ve Vizovicích tehdy ještě nestal žádný panský velkostatek - natož zámek - ale zato se tu nacházel velký cisterciácký mužský klášter Rosa Mariao zvaný též Smilheim. To podle svého zakladatele, tehdy brumovského kastelána Smila ze Střílek. Král "železný a zlatý" r.1261 rozhodl o tom, aby byla z brumovského panství odňata velká část území, sahající od Vizovicka až na západ k řece Moravě a aby se toto území stalo majetkem mnišského řádu. Klášter pak byl za své nepříliš dlouhé historie dvakrát vypleněn a zničen - v 1.případě vojsky Matůše Čáka Trenčianského, v případě druhém pak šlechtickými Moravany, ktěří se přiklonili ke kalichu. Definitivně zanikl r.1485 a o 83 let později zde vzniká panství světské, neboť zde vyrostl renesanční zámek - předchůdce toho velmi známého a navštěvovaného barokního ze současnosti.

Opusťme ale historii, vraťme se k dědině Pozděchov a projděme se po jejich pamětihodnostech a okolních kotárech.

Za čím jedeme?

Při cestě od Zlína silnice stoupá od Bratřejova za tichého dozoru nedalekého hlavního hřebene Vizovických vrchů do táhlého kopce se sedélkem. Při jeho průjezdu stačíme letmo zaznamenat přítomnost dvou, naproti sobě od silnice ležících kostelů a pak už sjíždíme do centra obce, které je tvořeno trojúhelníkovou návsí. Za pozornost určitě stojí vzorně upravená zastávka busu, několik panelů s mapami a trasami Naučné stezky a rozkošatělý turistický rozcestník, jehož směrovky nabízejí množství výletů do všech světových stran. Samozřejmostí jsou tu lavičky a upravené parčíkovité prostranství, které vyvolá v návštěvníkovi velmi příznivý dojem.

A tak se s úsměvem na rtech můžeme vydat kousek zpět do strmého kopce po silničce, po níž jsme sem přijeli a prohlédnout si první hlavní dominantu Pozděchova - evangelický kostel, který najdeme na horizontu na návrší po naší levici. Byl dostavěn r.1871 a svědčí o tom, že tak jako na mnoha místech v okolí, tak i tady si tvrdohlaví Valaši nenechali vzít svoji luteránskou víru. Po Josefovských toleračních patentech si po celém Valašsku rychle budovali své svatostánky a jeden vznikl i zde v Pozděchově. Součástí krásného kostela je i evangelický hřbitov, na kterém najdeme pomník věnovaný obětem fašismu z Prlova, Pozděchova a Vařákových pasek. ( K těmto tragédiím se ale podrobně vrátím v některém dalším příspěvku).

Na protilehlém návrší za cestou stojí ve stylu baroka vystavěný kostel církve katolické, která si za patrona obce zvolila svatého Jiříka a k němuž patří rovněž žalov. Tato starší církevní stavba vznikla r.1710.

Po prohlídce se vracíme do centra obce a za pomoci turistického značení se můžeme vydat proti toku potoka údolíčkem, kde se rozkládá převážná část obce. Další zděné stavební památky zde nehledejme, zato tu ale mezi množstvím hezky upravených předzahrádek, zahrad, sadů a starých rodinných domků - někde ještě s původními stodolami - objevíme i památky lidové architektury - valašské dřevěnice. Mnoho z nich sice bylo upraveno na chalupy, ale díky tomu je nehyzdí plechové nebo dříve moderní eternitové střechy, ale véčka nových střech jsou pokryta došky. Za pozornost stojí hlavně číslo popisné 66, stavba pochází až z roku 1874 !

Kromě vzorně upravených domků a zahrad - ( je vidět, že jsou zdejší obyvatelé pracovití a že mají svou dědinu rádi ) -se nám s přibývajícími metry otevírá i pohled na velmi malebnou krajinu v okolí Pozděchova. Na tato krásná panorámata se ale musíme čím dál častěji otáčet ... My stoupáme na konec obce směrem k jihu, kde se pod lesy, pokrývající hlavní hřeben, táhne sled pastvin a luk s mnoha osamělými stromy. Další zdejší pozoruhodností je, že bychom na zdejších květnatých loukách v každém roce před koncem měsíce dubna objevili ostrůvky vzácného šafránu bělokvětého, kterým proslul hlavně nedaleký Lačnov.

Ze vzácných živočichů se v katastru obce vyskytuje vzácný vrkoč útlý. Podle názvu by se mohlo zdát, že se jedná o květinu, ale to je omyl - vrkoč je maličký plž, nedorůstající délky ani 2 milimetrů !! Dalším vzácným živočicha je druh netopýra - vrápence malého, který si našel svůj domov na kostelních věžích.

Pokud nepokračujeme z luk na horním jižním konci Pozděchova na delší výlet do Vizovických vrchů, rozhlédneme se tedy naposledy po okolní malebné valašské krajině a vracíme se zpět do centra dědiny.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na výlet je dobré si sebrat občerstvení sebou. V Pozděchově se sice nachází do nové krásy opravená hospůdka, ta ale kromě nápojů nabízí k jídlu pouze nakládaný hermelín a utopence a navíc je ve všedních dnech otevřena až v půl 3.odpoledne, v sobotu pak o 1.5 hodiny dříve a v neděli v 11.30.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dědina i okolí jsou moc krásné a působí velmi příjemným a romantickým dojmem. V areálu obce nalezneme i jeden památný strom - Peškovu lípu. Je třeba se zmínit také o zajímavém katastru obce - zatím co střed obce dosahuje nadmořské výše asi 490 m, nejvyšší její částí je vrch Svéradov, který dosahuje výše dokonce 736 m a kdysi dávno tu kdesi pod ním stávala i pasekářská osada.

Samozřejmě nesmíme zapomenout na jednu novodobou technickou památku. Je jí těleso dráhy a poslední zářezy, které vedou ke spodnímu konci Pozděchova od Ubla a tady také stopy po Baťově železnici končí, protože osamělý betonový most mezi Pozděchovem a Prlovem už k této nikdy nedostavěné nepatří . mostek byl vybudován k silničním účelům...

Ostatní informace

Jak už jsem se v úvodu zmínil, na návsi se nachází turistický rozcestník s nabídkou mnoha cest. Protože píšu své články převážně pro pěší turisty - i když ani cyklostezky se Pozděchovu nevyhýbají - zmíním několik možností k hezkým výletům :

Žlutá značka vás zavede přes vrch Tanečnici do Vizovic, po modré můžete putovat na vrch Vartovnu s novou Rozhlednou a do sedla na Syrákově.

Na opačnou stranu vás žlutá vyvede nahoru na hřeben na rozcestí pod Svéradovem, odkud to není daleko na Ploštinu nebo na magický Klášťov, nejvyšší horu Vizovických vrchů.

Modrá vede 1 km vzhůru dědinou a pak odbočí doleva přes horní konce dvou údolíček do toho hlubokého a krásného třetího, kde nalezneme dřevěný lovecký zámeček Trubiska. Také tady je rozcestí a my si můžeme vybrat cestu po zelené dolů údolím kolem zrekonstruovaných rybníčků k tomu většímu v Neratově, který je přírodní rezervací a kde také nalezneme zastávku busu. Na druhou stranu je to hore údolím do sedla Bařinka na hlavním hřebeni a k nedalekým Vařákovým pasekám se odtud dostaneme po modré.

Žlutá vede z Trubisek bočním údolím nahoru na boční hřeben a po něm se lesem dostaneme na rozcestí Laz na hřebeni hlavním. Žlutá dále pokračuje přes Horní a Dolní Lačnovské skály do Horní Lidče. Modrá odtud vede na západ k Čertovým skalám u Lidečka a na druhou stranu je hlavní hřebenovou trasou po Vizovických vrších.

Nově je Pozděchov výchozím místem trasy nové Naučné Stezky přes Vařákovy paseky...