Procházka Prlovem

Kam a jak jedeme?

Už ani sám nevím, kolikrát jsem projížděl po hlavní silnici, vedoucí z Valašských Klobouk do Zlína, okrajem vesnice Prlov, honosící se hrdým označením "Partyzánská obec". V centru této dědiny jsem ale dosud nikdy nebyl. Na začátku září jsem se rozhodl tento nedostatek jednou pro vždy napravit a spolu s manželkou jsme zvolili trasu na Vartovnu právě z Prlova. Výsledek předčil všechna naše očekávání. Zářijové ráno vykouzlilo nad dědinou a okolní krajinou čarokrásnou atmosféru raného podzimu a velmi dobrého osvětlení, což jsme mohli s uspokojením zaregistrovat už po vystoupení z busu. Zastávka, protější hospůdka - (otevřená ale pravděpodobně až v odpoledních hodinách) - a jakýsi ten průmyslový areál se nacházejí na okraji obce u hlavní silnice. Asi 1 km dál směrem k Valašské Polance se na louce v údolí pod silnicí nachází velký sportovní areál s fotbalovým hřištěm, zvaný u "Smrku". Vlastní Prlov se rozkládá v úzké dolince okolo potoka Prlovjanky a dnes ho obývá jen asi 540 obyvatel.

Ani se nám nechce věřit, že je to obec tak starobylá, ale první zmínka o ní pochází skutečně už z r. 1361. Tehdy mniši z dávno zaniklého Vizovického kláštera nechali zbudovat mezi zdejším řídkým pasekářským osídlením fojtství. Časem údolíčko pokryla souvislejší zástavba, ale ve zdejším - přitom tak malebném a kouzelném kraji - život lehký nikdy nebyl. Kamenitá pole dávala mizernou úrodu a problém uživit se měli domorodci v dobách míru a ne tak v časech, kdy z Uherska na Moravu pronikali chamtiví a krutí nájezdníci. V období Valašských povstání se bojů za náboženskou svobodu - ( i v dnešní době jsou Prlovjané převážně evangelíky) - zúčastnili i místní obyvatelé a po porážce povstání bylo 11 Valachů z Prlova a sousedního Pozděchova popraveno. V roce 1641 byl Prlov vypálen arcibiskupským vojskem. (Když si představíme, že v tehdejší době byly všechny usedlosti dřevěnicemi, bylo zničení takové obce velice krátkodobou záležitostí !)

Jen o 22 let později potkal obec tentýž osud. Tentokráte se o něj přičinili tatarští a turečtí nájezdníci, kteří navíc 25 místních pobili. Malá prosperita obce a těžká možnost se zde uživit donutila po I.světové válce řadu místních k emigraci do Severní Ameriky, stejně tak v období po II.světové válce dost místních uposlechlo výzvy k osidlování pohraničí a svůj nový domov nalezlo na Znojemsku. (Tímto jsem trochu cíleně přeskočil největší novodobou tragédii obce, ke které došlo na samém sklonku II.světové války a o níž se zmíním později) ...

Dnes je Prlov moderní obcí, která má své zdravotní středisko, sportoviště, dětské hřiště i kulturní dům. Také má svůj znak : na tom starém byla vyobrazena kachna, plovoucí na hladině Neratovského rybníka mezi dvěma orobinci, ten novější je maličko pozměněn. Ale asi nejdůležitější devízou je to, že místní podnikatelé docela slušně prosperují a tak Prlovjané nemusí dojíždět za prací někam jinam ...

Za čím jedeme?

Z busové zastávky vyrážíme přes silnici k uzavřené hospůdce a po lávce přes potok na hlavní ulici, která vede "hore dědinů". K našemu velkému překvapení je to dědina malebná, přemalebná. O vlastním Prlově je dosud v turistické literatuře jen minimum informací a o to víc jsme tedy byli nadšeni zdejším kouzelným prostředím. Okolo potoka prochází hlavní ulice, lemovaná z jedné strany chodníkem. Ze strany druhé nad vodním tokem vede po celé jeho délce natřené zábradlí, které je přerušeno jen v místech, kde četné mostky a lávky spřístupňují stavení za potokem. Ani jsme netušili, kolik v Prlově uvidíme krásných historických objektů původní valašské "dřevěné" architektury. Součástí skoro všech místních domů je alespoň zachovalá stará stododa, ale mnoho starých dřevěnic se stalo součástí modernějšího obytného komplexu a část těchto starých roubenek se proměnila na rekreační chalupy. Radost všude kolem pohledět - však se taky s Janou a našimi fotoaparáty kolem sebe točíme jak dva holubi na báni !

O kus dál se jdeme podívat kousek do vrchu ke krásné zvoničce a odkryje se nám odtud tak kouzelný výhled, že mi ani nevadí, že jsem chvilku předtím šlápl do jakéhosi extrementu. Přes nízký hřeben vidíme i jeden z kostelů nedalekého Pozděchova. Jelikož v Prlově žádný svatostánek nikdy zbudován nebyl, musejí místní věřící docházet tam. Zároveň musíme ocenit krásu KRAJINY všude kolem nad obcí - lesy a hájky se střídají s loukami a pastvinami. Všude vůkol velmi zdravé a téměř nedotčené přírodní prostředí a tak se vůbec nedivíme tomu, že se tady někde nad dědinou nachází chráněná PP, rozdělená na tři díly. Důvodem ochrany jsou hlavně karpatské orchideje - vstavače. Pokračujeme dál dědinou, cestou se několikrát ohlédneme za několika projíždějícími traktory místních farmářů a to už stojíme před budovou, ve které se nachází Obecní úřad a kulturní dům. Před ním stojí velký památník, vybudovaný na věčnou památku Prlovské tragédie. A co se tu tedy přihodilo ??

Skoro každý zná tragický osud Ploštiny a nedalekých Vařákových pasek, ale už dost málo se ví, že do "trojlístku" fašisty zdecimovaných obcí patří i Prlov. Všechno to začalo v létě roku 1944, kdy se místní odbojáři spojili s ruskými parašutisty a později i s partyzány I.brigády Jana Žižky. Prlovjané začali partyzány zásobovat proviantem. (Tady bych rád připomněl známý a platný fakt, že čím chudší kraj, tím jsou jeho obyvatelé k příchozím pohostinnější a uthnou si od huby i z toho mála, co sami mají ! Porovnejte si tuto skutečnost třeba s tím, jak "přežívali"období protektariátu takoví statkáři na Hané - viz film Je třeba zabít Sekala - a budete mít jasno !) Mnoho Prlovjanů se přidalo aktivně k odboji a obyvatelé dědiny poskytli partyzánům také nezřídka nocleh. Nejvíce se partyzáni s místními scházeli v Polčákově chalupě. (Tu by jste ale dnes v Prlově hledali marně, neboť byla odstěhována do rožnovského Skanzenu.) S nadcházejícím koncem války se hrubě podcenila stále perfektně fungující německá vojenská mašinérie a také konfidenti a zrádci, nasazení do partyzánských oddílů.

Nastává pondělní ráno 23.dubna 1945 a celý Prlov je obklíčen šesti sty Němci. Z jedné chalupy vybíhá rozespalý partyzán, fašisté po něm začnou střílet, ale jemu se podaří uprchnout. Pak už události dostávají velice rychlý spád : dům od domu jsou jeho obyvatelé vyháněni ven a jako ovce na porážku vlečeni do místního hostince a nahnáni dovnitř. Němci přivlečou zajatého 19 - letého partyzána Aloise Oškeru a jednoho Maďara, kterému předtím Prlovjané vyléčili zranění a oba tito muži označují mezi místními další partyzány a jejich "pomahače". Zatímco tito jsou odvedeni do vedlejší místnosti a tady krutě mučeni, aby vyzradili další spolupachatele, zbylí Prlovjané stojí všichni čelem u zdi se vztyčenýma rukama před ústím německého kulometu a s hrůzou čekají na vteřiny příští.

Tři usvědčené partyzány odvlekli fašisté stranou. Jejich mučením zkrvavená a prostřílená těla byla nalezena oběšena u silnice do Bratřejova. 15 usvědčených obyvatel Prlova pak muselo pod napřaženými hlavněmi německých samopalů pochodovat ke svým chalupám, ty byly podpáleny a pod pohrůžkou zastřelením byli nešťastníci vehnáni do plamenů !! Celkem přišlo o život v Prlově 23 lidí ! Obec byla rudoarmějci osvobozena 4.května - tedy pouhých 10 dnů po tomto strašném masakru ! Tato tragická událost je v Prlově každoročně připomínána při velkém Pietním aktu.

Ale vratme se z nešťastné události raději zpět do mnohem hezčí přítomnosti : od kulturního domu pokračujeme kolem dalších zajímavých stavení až na konec dědiny pod jakousi velikou farmu. Pod ní je zbudováno několik malebných novodobých rybníčků. Jak si tak obcházíme jejich hráze, na dvůr statku vyjde majitel a volá na nás, že máme přijít až za pět roků, až to tady trochu zaroste a bude to stát za to ! Nám se ale tady moc líbí už teď ... Majitel vynese na dvůr koš s krmením a mezi početnou drůbeží nastává vřava jak před koncem světa. Jak jsme mohli vidět, součástí "hydu" nebyli jen husy a slepice, ale také páv s pávicí.

Tento exotický pár nás byl doprovodit až nad statek, kde naše žlutá začala stoupat na hřeben, aby nás po něm dovedla až na vrch Vartovňu s Rozhlednou. (Ale o tom zase až někdy příště ...)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na snídani jsme si dali polévku ještě před odjezdem v bufetu ve Zlíně. Svačinu jsme sice měli sebou, ale při průchodu tak mimořádně zajímavou dědinou na ni vůbec nebyl čas !

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dědina Prlov je prostě úžasná - na jedné straně jsme tu viděli všechny moderní vymoženosti, ale na straně druhé jako by se tu jakýmsi zázrakem zastavil čas a my se ocitli v "obživlém" skanzenu. Je to tady skutečně moc pěkné a všem můžeme návštěvu této dědiny a okolní KRAJINY jen doporučit. A návštěvník by neměl zapomenout zastavit se u památníku padlých a věnovat tichou vzpomínku za tyto zbytečně zmařené životy ...

Ostatní informace

(Historická fakta i informace o Prlově načerpány z perfektního nového webu obce).