Procházka pod zimními svahy Čerňavy

Kam a jak jedeme?

V pátek k večeru přichází změna počasí : z oblohy se vytrácí těžká šedá mračna a jsou nahrazena tisíci blikajících hvězdiček. Zároveň se ochlazuje, což vše signalizuje, že zítra bude krásný den. Přiznám se, že jsme s tímto vývojem počasí vůbec nepočítali a tak se až na poslední chvíli rozhodujeme, že vyrazíme v sobotu někam do okolí na polodenní výlet. Naše volba padá na Tesák, Čerňavu a vodopádky a kaskády na Bystřičce. Ráno v 7.00 nám tam jede ze Zlína autobus a za konečnou stanici volíme zastávku v údolí Bystřice, nad níž se rozkládá rekreační areál jménem "Na Valaškách"...

Za čím jedeme?

Ačkoliv je od rána překrásný, téměř znovu zimní den, nás "výletníků" v buse moc nesedí. Na Zlínsku a i nad Lukovem jsou jižní svahy Hostýnských vrchů sněhuprosté, za Kašavou a okolo Držkové je ho ale ještě dost a dost i na export. A když vyjedeme nahoru na hřeben a pokračujeme serpentinami horské silnice k Trojáku a dál nahoru na Tesák, ocitá se náš veřejný dopravní prostředek v nefalšovaném zimním království. Svahy vrchů a kopců se prohýbají pod tíhou bílého snížku a my si připadáme jako někde Na Horách. Je sice fakt, že do těch opravdických nejbližších - do Beskyd a Jeseníků - je to od nás trochu z ruky, ale oblast Tesáku a Trojáku je pro Zlíňáky velmi přijatelnou "náhražkou" - vždyť nejvyšší vrcholy "Hostýnek" přesahují nadmořskou výšku 800 m ! ( Taky cestou vidíme, že na Trojáku se to u sjezdovky jen hemží nadšenými lyžovníky a plno je i u chaty na Tesáku ). My ale ještě sjíždíme množstvím krkolomných zákrut do hlubokého údolí Bystřice a vystupujeme na zastávce Na Valaškách.

Hned nad ní se nám nad hlavami vypíná koruna mohutného chráněného stromu dubu zimního. Po silnici pokračujeme směrem zpátky na Tesák. Tady v dolině je zima jak v morně a tak jsme docela rádi, že se můžeme zahřát mluvením a rychlou chůzí. Asi po 1 km odbočujeme ze silnice vpravo na lesní cestu, vedoucí okolo potoka Bystřice a pak na další, která nás vede pod Ostrou kupou Bludného k vodopádkům a kaskádám na Bystřičce. Sněhu je tu na cestě a všude kolem nás tolik, že se do něj místy boříme až do půl lýtek a já Janě gentlemansky prošlapávám cestu. Je to dobrá makačka a za chvilku jsme oba zpocení jak v maďarských termálech ! Konečně kaskádky !!

Jana dolů k hladině potoka nejde a pokračuje pod svahem Bludného - posetého četnými rozervanými skalisky a balvany - po lesní cestě nad vodopádky. Já - rozený průzkumník - se samozřejmě musím dobrodit sněhem až k prvním peřejím. Ještě kousek to jde kaňonkem potoka i proti jeho toku, pak je tu ale taková ledovica, že mně nepomožů ani kanady a tož sa pokorně vracám hore na cestu za mojů robů... Vody v potoce je v tomto období požehnaně a jednotlivé peřejky a katarakty jsou velice působivé, jen je tady dole v kaňonku stín - ( slunce se tu dostane až odpoledne ) - a tak se tu nedá fotit přesně podle našich představ. Pak vycházíme na loučku nad poslední kaskádkou. Tady nahoře se po louce potok líně kroutí v meandrech a nic nenasvědčuje tomu, že o pár metrů níž náhle zdivočí a v délce asi 80 metrů si hraje na "tiesňavu" ze slovenských hor !!

Jana si jde něco fotit kousek proti proudu. Já vrhnu poslední pohled na strmý svah Bludného, plného skalisek - je vidět i velká a mohutnější vrcholová skála - a pak jdu přes silnici a stoupám do svahu strmým chodníčkem ke konci dlouhého balvanového proudu. Je to největší takový jev u nás na Valašsku, samozřejmě je to PP a ten proud sem spadá až odshora od vrcholového skalnatého hřebene na Smrduté. Tady dole jsou dvě výraznější ukloněná pískovcová skaliska - já jim soukromě říkám "Malá a Velká Pisská věž" - bohužel až po ně se mi přes místy až půl metrový sníh brodit nechce a tak se brzy vracím dolů k silnici za manželkou. Můj původní plán : mírnějším svahem kopce vylézt na lesní cestu se zelenou značkou, vedoucí od Chvalčova na Smrdutou a Čerńavu, tím pádem padá a tak pokračujeme nahoru na Tesák po silnici.

Už za prvními zákrutami objevíme vlevo v balvanu umístěnou pamětní desku se jménem stavitele této horské silničky - ( stavba probíhala v období první republiky, silnice měla kromě strategicky vojenského významu též zpřístupnit srdce Hostýnských vrchů a umožnit vybudování nových rekreačních míst, což se na 100 % zdařilo ...) O něco výš vycházíme ze studeného údolí na prosluněné úbočí Čerňavy a nestačíme žasnout - a fotit - při pohledu na pohádkově nasvícenou zimní krajinu a bučinatý les okolo nás. A tak to pokračuje až po poslední zatáčkou pod Tesákem. Odtud už silnice pokračuje lesem smrkovým. Kousek pod vrcholem stoupání se s Janou domlouváme na tom, že já si ještě po lesní silničce odskočím pod Čerňavu - manželka neprotestuje, neboť ví, co si vzala za blázna - zhruba za hodinku se vrátím a ona si ještě něco vyfotí nahoře na Tesáku a pak na mne počká uvnitř ve staré hospodě...

Fajn ! Moc fajn ale není už cesta po silničce pokryté zledovatělým sněhem na rozcestí pod Čerňavou - čekal jsem naivně, že aspoň tady bude cesta prohrnutá ... K vrcholu hory není pěšinka vůbec prošlápnutá, když to zkusím, tak se okamžitě zabořím nad kolena do sněhu a levá zasněžená kanada mi vyčítavě říká : "Vidíš to,ty vole ?!? " Směrem ke Smrduté, vzdálené asi 2 km, vede jen lyžařská stopa. Co včil ? Rozhoduju se jít vedle té stopy aspoň kousek cesty. Místy je sníh zledovatělý a tak mne unese, místy se nečekaně probořím, ale není to tak strašné. Les nad silnicí a mnohá skaliska a balvany na jižním úbočí Čerňavy jsou fantasticky nasvícená. Pak mne míjí skupinka běžkařů a já pořád jdu a fotím a najednou jsem až u Smrduté. Ze zákruty cesty je mezi stromy dokonce vidět silueta chrámu na Hostýně !

Já ale dělám vlevo vbok a míjím ceduli PP na Smrduté a pak se jako správný horal brodím půlmetrovým sněhem, abych si mohl pořídit foto jedné z nejbizarnějších skal Hostýnských vrchů : tento pískovcový skalní pilíř, který vystupuje ze skalnatého hřebene, má z profilu podobu hlavy jakéhosi obra s našpulenýni rty !!!

Protože se mi nechce nazpět vracet tou špatně schůdnou cestou, rozhoduju se, že seběhnu dolů k silnici po jedné lesní svážnici a nahoru k Tesáku půjdu po silnici znovu úsekem, kterým jsme před pár hodinami prošli společně s Janou... Přiznávám, že tak debilní rozhodnutí jsem už dávno neučinil a osudem jsem za to byl vzápětí spravedlivě potrestán !! I když ta cesta lesní cestou vede dolů z kopce, jen co jsem doskákal sněhem ze strmého svahu Smrduté dolů k potoku, svážnice se napřímila a sněhu tu bylo tolik, že jsem se do něj místy propadal až nad kolena !! Nevím, jestli jste to někdy zkusili - brodit se skoro kilometr sněhem, sahající do výše 30 - 40 cm - ale věřte mi, že to nic příjemného nebylo a navíc mne tlačil čas !! Naprosto dehydrovaný a vyfluslý jak myší hovínko jsem konečně dosáhl silnice a s vlasy a tričkem zpoceným jak po návštěvě zubaře jsem zamířil nazpět ku Tesáku. Po těch "útrapách" mi cesta po asfaltce zpět do kopce připadala jako procházka rajskou zahradou ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Manželka mne už netrpělivě čekala v útulném interiéru hospody ve staré chatě na Tesáku a udiveně na mne zírala, když jsem si napřed posunky objednal čepované nelko pivo a vyklopil ho skoro na ex do sebe a teprve pak se mi vrátila řeč a já mohl Janě vysvětlit, co mne tak zdrželo ... Protože ona už jedla, dal jsem si ještě na její radu dobrou fazolovou polévku. ( Rád bych spapal i nějaký další chutný chod, ale na to už jsme neměli čas, neboť jsme museli na bus ...)

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Překvapilo nás, jaká je i v tak nízkých "horách", jako jsou Hostýnky,krásná zimní atmosféra a už víme, že se sem budeme i v tomto ročním období rádi vracet !

Ostatní informace

Jak na sviňu nabízali v restauraci na Tesáku kančí guláš a jiné podobné dobrotiska a já sem ho kvůli mojém "blbnutí" pod Smrdutů a kvůli tom, že nám jél za chvilku bus do Zlína, nemohl ani okoštovat !!!