Procházka Pardubicemi

Kam a jak jedeme?

Po prohlídce hradu Kunětické hory odjíždíme busem z vesnice Ráby do Pardubic. Cestou přes několik menších obcí - všechny jsou tak jako krajské město roztroušeny v úrodné "lautr rovině" Polabí. Pak už projíždíme předměstím, kde - tak jako u nás ve Zlíně - mnoho komunistických paneláků toužebně čeká na revitalizaci. Po mostě přes široký tok Labe, projíždíme širokou hlavní třídou a vystupujeme na Masarykově náměstí, odkud začínáme naše pěšácké kolečko historickým centrem Pardubic ...

Za čím jedeme?

První dojmy "vyvalených Valachů" z moderního centra jsou rozporuplné : všude kolem nás vysoké a prosklené budovy bank, pojišťoven a marketu - tak tohle je podobné ve všech velkých městech a samozřejmě to dobře známe i od nás ze Zlína a kvůli tomu jsme sem do "Perníkova" nepřijeli. Ale klobouk dolů před některými nápaditými objekty soudobé architektury !

Přecházíme přes křižovatku a dlouhou a velice hezkou Třídou Míru s mnohými zajímavými budovami směřujeme k východu, odkud nám už zdálky kyne na pozdrav asi nejznámější parubická dominanta - vysoká starobylá věž nad Zelenou bránou. Její členitá střecha jako by byla dvojnicí věže z historického centra Znojma...

Procházíme skrze nádherně zachovalou bránu a rázem se ocitáme v epicentru historického jádra města. ( Pokud čekáte na těchto řádcích podrobný popis památek, které jsme viděli, tak vás asi zklamu : tohle vše už bylo nesčetněkrát popsáno v průvodcích a encyklopediích, já se zaměřím spíše na subjektivní pocity návštěvníků, kteří jsou v centru Pardubic poprvé v životě a kteří sem sice nepřivítali z jiné planety, ale z úplně jiného, chudého a hornatého kraje. Ono ale přijet z funkcionalistického Baťovského Zlína a procházet se po Perštýnském náměstí, to si člověk opravdu jako na jiné planetě připadá ! Anebo také - pokud máte, tak jako my, rádi staré historické slohy a najednou vidíte všude kolem nespočet nádherně opravených domů, jejichž fasády hýří barvami, ozdobnými štíty a jež jsou ještě mnohde vyzdobeny obrazy a reliéfy - tak to si můžete připadat jako v tom vysněném "Sedmém" nebi !!!

Opravdu nevíme, na co koukat a co fotit spíš. Možná to zní cynicky, ale je fakt, že kdyby nebylo ničivého požáru a jednoho velmože z Moravy, který nechal náměstí a přilehlé uličky znovu vybudovat v tehdy moderním a jednotném renesančním slohu, vypadalo by to tady dnes asi poněkud jinak . Budiž Ti za To na nebesích věčná sláva, pane Viléme z Pernštejna ...

Prohlídku skvostného náměstí umocňujeme výborným obědem v jedné z četných restaurací a po chvilce odpočinku pokračujeme v prohlídce historického jádra města. Po pár krocích po hlavní starobylé třídě - ulici Pernštýnské - míjíme obchůdek s ruskými suvenýry. Místo Nastěnky a Ivana se za výkladem tetelí několik zaprášených ruských matrjošek - my měli za mého raného dětství namísto nich "ježka v kleci" - to bylo v roce 1968 a pak nás Sověti "podruhé" osvobodili a podobné "nesmysly" a také knihy j.Foglara zakázali a začal nápor importované ruské kultury. Nevím, kolik má ten zdejší obchůdek zákazníků, my starší ale už ze zvyku takováto místa obcházíme širokým obloukem ...

Další uličkou vlevo okolo řady dalších nádherně opravených budov a kol vodního náhonu se spícími kachnami přicházíme ke kostelu sv.Bartoloměje. Zleva sem z Pernštýnského náměstí ústí klikatá ulička s nádhernými oblouky. Ty ale vidíme i při našem dalším putování, kdy si procházíme překrásnou uličku Pod Sklípky až na její konec, který ústí opět na Perštýnskou ulici.

Pokračujeme přes oblouky další brány do tzv. Příhradku a okolo dalších zajímavých domů přes pěknou Městskou bránu . Odtud máme na dosah náš další cíl - překrásný renesanční Pardubický zámek. ( O něm a o jeho prohlídce zase ale něco až příště ...)

O více jak 2 hodiny později a v hodně pozdním parném odpoledni odcházíme od zámku po silničce, která z uctivého odstupu kopíruje jeden z původních středověkých bastionů. Přes louku přecházíme k Labské ulici. Ačkoliv má tento prostor téměř parkovou úpravu, míjíme jednoho starého pána, který s udiveným výkřikem : " To snad ani není možný !!" - a vyloví z poza keře asi 3 metry dlouhou velkou trubku z plastu. Nedá mi to, abych se na něj neotočil a vesele za ním nekřikl : " Vážený pane - v tomto státě už je možné úplně všecko !"

Jen o kousek dál nám signalizují naše vyprahlá hrdla výskyt hospody a my si v ní dáváme kafé a kofolu. Zase jen o maličko dál se pak tlučem do hlavy, že jsme to mohli vydržet a dát si to občerstvení tady - těsně vedle řeky Chrudimky tu totiž vysoko na břehu pevně "kotví" romantická loď s barem a hospůdkou - mohli jsme mít hezké romantické posezení ! Zajímavou kulisu za řekou tvoří veliká budova Automatických mlýnů z časů ještě předválečných ...

Náš čas určený na prohlídku města se pomalu naplnil a tak okolo kostela Zvěstování P.Marie zpět na Perštýnskou ulici a naposledy přes nádherné náměstí s velikou budovou radnice a morovým sloupem s mnoha světci. Přes Zelenou bránu skok z "historie" do současnosti, ještě se na dálku pokochat budovou Městského divadla a pak už nám známou Třídou Míru na Masarykovo náměstí a odjezd trolejbusem k vlaku ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už jsem uvedl, na oběd jsme se stavili v jedné restauraci na Perštýnském náměstí. Měli tu dokonce meníčko a tak jsme si oba dali kapustovou polévku a Jana pak jako hlavní chod kuřecí plátek zapečený se sýrem, šunkou, bylinkami a k tomu hranolky. Já jsem si pochutnal na vynikající krkovičce se zelím a knedlíky - maso též prošlo jakousi bylinkovou, ale hrozně chutnou úpravou ! Dobré jídlo jsme zapili dobrým pivem a naše spokojenost byla završena při placení - to vše bylo za velmi přijatelnou cenu a mé stále rostoucí podezření se tímto jen potvrdilo : žijeme ve Zlínském kraji, kde jsou i v krajském městě mzdy jedny z nejnižších v republice. Ale aby se to nějak vyrovnalo, tak je zboží v obchodech a jídlo a pivo ve Zlínských restauracích snad nejdražší v celém státě !!!

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Procházka historickým jádrem Pardubic byla opravdovým "bonbónkem" a určitě budeme na toto krásné město velmi rádi vzpomínat... Překvapil nás velký počet mladých maminek, tlačících kočárky s miminy - Pardubice mají sice jen o 10 tisíc obyvatel více jak Zlín - ale těch dítek je tu vidět asi tak 10 x víc !!! ( Možná tu právě prožívají populační explozi ...)

Ostatní informace

Platili jsme jen za lístky na MHD, ze Zlína do Pardubic a zpět jsme jeli na celosíťovou jízdenku SONE, která už stojí 600 kč...