Procházka Liptálem - (1.část)

Kam a jak jedeme?

Je velmi malebné srpnové ráno. Po našich předchozích seznámeních s obcí Jasenná se dnes rozhodujeme pro návštěvu "konkurenčního" Liptálu. Před 7.hodinou nasedáme do busu a jedeme ze Zlína na Vizovice. Tady odbočujeme k severu, projíždíme Lutoninou a Jasennou a z jejího horního konce stoupáme serpentinami do sedla na Syrákově, "přizdobeného" motelem. Dál už nás čeká jen sjezd dolů do Liptálu a tak zapínám přehrávač paměťové karty, zabudované v mém mozku, abych si v rychlosti osvěžil některé informace o Liptále, které jsem do ní nabušil četbou turistické literatury a nějakých těch webových stránek na internetu. Tak tedy za prvé: slovo Liptál, ze kterého doslova vyzařuje pravá jadrná valašština, není originální, ale je to jen lidová zkomolenina německého názvu Liebenthal, které přeloženo do češtiny - označuje sídlo v okolí malebného toku říčky Rokytenky jako "milé údolí" či "údolí lásky." Poprvé je Liptál připomínán r. 1361 a na nejstarší pečeti je vyobrazeno lidské srdce, šikmo protknuté šípem. Dědina původně patřila k majetku cisterciáckého kláštera ve Vizovicích, později se stala součástí vsetínského panství a od roku 1661 se stala panstvím samostatným. V 17.století se její rozdivočelí evangeličtí obyvatelé zapojili do Valašského povstání a za odměny za tuto aktivitu se od vítězů dočkali vypálení své obce. Na počátku 18.století nastává ekonomický rozmach - kromě panského mlýna, palírny a pily jsou tu dva rovněž prosperující dvory. O něco později Liptál získává právo výročních trhů a neoficiálně se označuje jako městečko. I přes zřízení pobočky na ohýbaný nábytek firmou Thonet ale začíná řada občanů odcházet za prací za "velkou louži" a tento odliv Valachů do Ameriky zastaví až vypuknutí I.světové války. V té druhé světové válce obyvatelé Liptálu podporují partyzány, kteří od léta 1944 vyvíjeli činnost na blízkých Chléviskách - v obci najdeme hned 3 pomníky padlých hrdinů : M.Cedidly, majora B.Bašinského a partyzána J.Daně - (okolo toho jsme později šli). Ale ke konfliktu s fašisty došlo už po atentátu na Heydricha, kdy tu při domovních prohlídkách Němci zadrželi 64 nepřihlášených osob, které před nimi stateční Liptáňané ukrývali. Po válce nastal další odliv lidí - část obyvatel uposlechla výzvy k osídlení pohraničí a zvolila si za svůj nový domov Jesenicko, hlavně Domašov - a tak zde dnes žije necelých 1 500 obyvatel...

Protože se blíží zastávka Liptál střed, vypínám mozek a chystáme se na výstup. U kryté zastávky mne osloví turistka s holemi a ptá se, jak se dostane k Rozhledně Vartovna. No to se ptá toho pravého, vždyť já jsem tu dnes poprvé ! Po nahlédnutí do mapy ji ale mohu informovat, že se tam dostane po zelené značce, odbočující o něco dál po silnici z centra obce. Turistka tedy stoupá po silnici směrem, kudy jsme sem přijeli a my v překrásném ránu odbočujeme z hlavní naproti do středu Liptálu. Vítá nás zde stylový valašský poutač - sloup, vedle visí informace o známých, ale již proběhlých folklórních slavnostech s mezinárodní účastí a otvírá se nám odtud pohled na část obce s několika atraktivními památkami. Nalevo od nás se nachází zámek s torzem bývalého velkého parku, před námi za říčkou Rokytenkou vidíme restauraci, vlevo pomníky a budovu obecního úřadu, napravo pak hřbitov a z něj vystupující stavbu klasicistního kostelíka sv.Michaela, archanděla.

Za čím jedeme?

Přecházíme tedy most a vstupujeme do "centra." Zatímco ještě před chvilkou jsme se mohli uradovat z krásného fotogenického osvětlení, jen o maličko později bučíme nevolí, neboť všechny důležité historického objekty se samozřejmě nacházejí v protisvětle! Zatímco Jana si fotí restauraci s pizzérií, já spěchám ke kostelíku. Vchod je otevřený, a tak se chystám pořídit fotografii interiéru, ale zarazí mne paní, která tam uklízí: "A za jakým účelem?" Vysvětlím jí, že jsme s manželkou přispěvatelé webu Turistiky a paní pak pospíchá uklidit oltář - "protože sú tam popadané kvítka" - a já ji marně vysvětluju, že to na takovou dálku vůbec nebude vidět! Pak se jí ptám, jestli náhodou neví, odkud vznikly názvy Baťková a Chléviska na kopci za Liptálem. Paní kroutí hlavou, že neví, ale pak mne odkáže na bývalého starostu Vaculíka, "kerý prý ví všecko, protože sa o tyto věci furt zajímá a prý nepochopí, jak može bývať na takovém škaredém místě!" A popisuje mi, kde ho při cestě dědinou najdeme. Poděkuju za ochotu a vracím se k manželce. Vracíme se přes potok do té úzké zbylé části parku před Liptálským zámkem. Ten se nyní nachází ve značně zbědovaném stavu a nevyužit chátrá, ale na přelomu 17. a 18. století, kdy vznikl na místě bývalého fojtství, to byla pěkná barokní 2-křídlá patrová budova s mansardovou střechou. Byla obklopena nejen rozsáhlým anglickým parkem, ale lipová alej zámek spojovala ještě s bažantnicí a daňčí oborou. Později zámek proměnil svůj vnější vzhled přestavbou v empírovém slohu. Posledním zámeckým pánem se stal Alexander von Brandenstein - Zeppelin, který se oženil se dcerou slavného vynálezce vzducholodí - Helenou. (Docela by mne zajímalo, jestli tchán pozval zeťáka na některou ze svých zkušebních vzduchoplaveb.) Po II.světové válce byl zámek s pozemky zkonfiskován a dvůr i velká část parku musela ustoupit hospodářským budovám nově vzniklého JZD a novodobějším stavbám. Alespoň že je ta zbývající nepatrná část zámeckého parku dnes vzorně upravena. Kromě pohledu na okrasné dřeviny a posezení na lavičkách tu dnes návštěvník nalezne pomník Janu Kobzáňovi. Slavný valašský malíř, grafik a spisovatel je známý především svou kouzelnou knihou "O zbojníkoch a pokladoch" (kterou si sám ilustroval), ale málokdo ví, že je také autorem spisu "U počátku vod," který je mozaikou vzpomínek, lidového vyprávění a starých pověstí...

Po prohlídce parku přecházíme přes Rokytenku k pomníku Padlým I. a II. světové války a pomníku "tatíčka" Masaryka. Tady využíváme otevřeného řeznictví k zakoupení chutné svačiny a pečiva a jen o pár metrů dál přicházíme před budovu Obecního úřadu. Je docela hezká, ale naprosto jedinečný je dřevěný sloup před ní, který je naprosto originální "sochařskou minigalerií" : na sloupu můžeme vidět celkem 17 překrásných reliéfů ze života valašského lidu a před nepřízní počasí jsou chráněny na vrcholu sloupu umístěným typickým valašským klobúkem. Zajímavá je historie tohoto díla: když se v Liptále v obci rozšiřovala silnice, musely při tom být pokáceny také některé stoleté jasany a lípy. Starosta Vaculík tehdy jeden strom nenechal odvézt na pilu, ale oslovil uměleckého řezbáře Zdeňka Matyáše z Valašských Klobouk. Díky němu se Liptál může od roku 2008 chlubit unikátní "sochou," která jistě o hodně zvýšila turistickou atraktivitu této obce! Po pečlivé prohlídce jednotlivých motivů na sloupu, dnes nazývaným "Stromem života", se loučíme s centrem Liptálu a dál pokračujeme v prohlídce dědiny po zelené turistické značce proti toku Rokytenky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V první fázi výletu jsme se stavili před cestou v bufetu ve Zlíně a čerstvou uzeninu a pečivo jsme zakoupili přímo v Liptále. Mají tady restauraci, ta byla v brzkých ranních hodinách samozřejmě ještě nefunkční.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Maličké centrum obce je doslova nabité turistickými zajímavostmi a než jsme si vše prohlédli a nafotili, strávili jsme tu nějaký ten čas. Moc se nám tu - (i díky krásnému nasvícení) - líbilo a už se nemůžeme dočkat, co dalšího zajímavého uvidíme v Liptále mimo střed obce.

Ostatní informace

Platili jsme jen za bus ze Zlína do Liptálu a za svačinu v obchodě.