Procházka areálem bývalého zlínského Svitu

Kam a jak jedeme?

Velmi známý Francouz kdysi napsal knihu s názvem "Ocelové město". Spisovatel Jules Verne byl fantasta a snílek. Do svých - v té době velmi populárních - cestovatelsko - futurologických dobrodružných románů vkládal své vize daleké budoucnosti. V malém valašském městečku žil na začátku minulého století člověk, kterého jakákoliv forma umění nikdy v životě neoslovila. Tento muž byl obyčejný švec a pragmatik. Přesto i on měl svoji vizi. Na rozdíl od francouzského spisovatele ji ale ještě za svého života ze všech sil měnil ve skutečnost. Řeč samozřejmě není o nikom jiném, než zakladateli obuvnického impéria - Tomáši Baťovi. Když v roce 1932 přetrhla niť jeho života tragická havárie soukromého osobního letadla, stačil podstatnou část své vize zrealizovat : z malého městečka se Zlín změnil na velké dynamicky se rozvíjející město s obrovským areálem továren,rychle rostoucími čtvrtěmi obytných domků a nezbytným zázemím s obchody, sportovišti, hotely a kinem. Areál Baťových závodů tvoří zvláštní "město ve městě" a přitom s ním tvoří jednotný celek. Tomáš Baťa se při své "studijní cestě" po Evropě a USA nechal oslovit americkým uspořádáním a označením ulic a totéž převedl do své továrny. Díky nové technologii - a za pomoci architektů věhlasných jmen - také přestavěl stávající areál starých továrních budov a geometrickou řadou tu postupně rostly budovy nové. Základem všeho se stal modul o rozměrech 6.15 m x 6.15 m. Budovy měly naprosto stejná jádra s výtahem a schodištěm, kostru tvořil železobetonový skelet, vyplněný režným zdivem a okny. Takto vytvořené tovární haly měly naprosto dokonalé osvětlení celé svojí pracovní plochy. Převážná část budov měla max. 5 podlaží. Nosné bělostné sloupy měly až do roku 1930 čtvercový profil, pak už se používaly kruhové. Všechny tyto objekty byly šachovnicově uspořádány do větších výrobních souborů a propojeny dopravními zařízeními. Protože po celé délce továren prochází železniční trať z Vizovic do Otrokovic, samozřejmostí se stalo použití mnoha železničních vleček, rozmístěných po celém areálu. Smrtí Tomáše Bati se samozřejmě výstavba továrny a celého Zlína nezastavila. Provoz továrny nezastavil ani příchod nacistických okupačních vojsk, nezastavilo jej ani americké bombardování těsně před koncem války a dokonce ani příchod nových "pánů", kteří areál přejmenovali na SVIT Gottwaldov. "Kola" mnoha strojů - hlavně těch na výrobu obuvi - se zastavila až po sametové revoluci a s příchodem dravého kapitalismu ! Co nedokázala žádná změna režimů, to se podařilo expanznímu dovozu levných bot z Asie ! ( A tomu už bývalé obuvnické impérium v žádném případě konkurovat nemohlo ...)

Příchod kapitalismu také odstartoval velikou změnu v současné proměně tohoto "továrního města" v centru velkého města. Zlínská radnice zatím stačila uskutečnit část své "vize" a změnila velkou část areálu bývalého Svitu v zónu otevřenou nejširší veřejnosti a v obchodní centrum. V těsném sousedství dosud fungujících továrních provozů se nacházejí budovy, plné obchodů a služeb, najdou se tu i restaurace a bistra. Do některých se už stačily přestěhovat kulturní instituce jako třeba Muzeum a Galerie. Krajskou knihovnu a českou Poštu to v nejbližší budoucnosti teprve čeká. Díky asanaci těchto budov a hlavně nepříliš dávné opravě budovy č. "21" - dominantní budově zlínského mrakodrapu - areál továren "prohlédl" a nabízí těmito místy zajímavou procházku, na kterou vás tímto zveme ...

Za čím jedeme?

Je překrásné nedělní dopoledne. "Startovním" místem se nám stává zastávka MHD U zámku, odkud přecházíme parčíkem nad megalomanským nádražím ČSAD ke vstupu do areálu továren. V těchto místech to není ten hlavní, je to jen ulice mezi budovou jedné z fakult UTB a nově rozestavěným objektem, který též bude součástí univerzity. Následuje soukromé busové nádraží firmy Housacar a pak už pokračujeme jednou z hlavních "avenuí" továrny- Vavrečkovou třídou k nově rekonstruované budově č 14, kam se přestěhovalo Muzeum a Galerie ze zlínského zámku.

Ačkoliv fasády budovy a i její interiér doslova září novotou, žádné davy zájemců o prohlídku tady nenalezneme. Asi je - ( tak jako nás ) - odradila výše vstupného, které do prostor Muzea činí pro dospělého 129 kč a stejnou sumu chtějí po zájemci i za prohlídku Galerie. Zapneme s Janou kalkulačky v hlavě a hned přijdeme na to, že za tuto sumu si můžeme společně dopřát raději návštěvu krásných interiérů hned dvou zámků či hradů a tak návštěvu Muzea odkládáme na zimní sezónu. ( V novém zlínském zpravodaji jsme se dočetli, že stálá expozice je tvořena výstavou s názvem Princip BAŤA : Dnes fantazie, zítra skutečnost a Prostor Zlín.: Řády vidění, která zahrnuje architekturu, výtvarné umění a film. Cestovatelská sbírka se rozrostla o exponáty upomínající také J.Škulinu a E.Ingriše, to vše ale bohužel na úkor naší nejoblíbenější expozice, jíž byla kompletní sbírka z cest největších novodobých cestovatelů - J. HANZELKY a M. ZIKMUNDA ! Prý se celá sbírka do nových prostor nevešla a tak zde návštěvník uvidí jen zlomek toho, co bylo prve k vidění v Muzeu ve zlínském zámku. Útěchou případnému zájemci má být fakt, že se jedná o vystavení další části sbírky v prostorách zámku v ZOo Lešná. Tato "jobovka" nás oba velice zklamala. Muzeum sice nabízí k vidění zapůjčený originál vozu Tatra 87 z první cesty slavných cestovatelů, ale to je jen velmi slabá "náplast" a myslím, že kvůli tomu se zde davy zájemců - a to ani z Prahy - zrovna nepohrnou ...)

Pokračujeme dál. Napravo za "čtrnáctkou" vidíme budovu č.15, nacházející se v posledním stádiu rekonstrukce. Po dokončení se do jejich prostor přestěhuje celá Krajská knihovna a tak tu budeme chodit i my. Asi si jen těžko - tak jako jiní - budeme zvykat na její nevlídné futurologické tvary. Stará budova knihovny stojí v samém centru Zlína, je jednou z mála historickým budov města a je obklopena krásným parkem.Tady není kolem asanované budovy zatím ani keříček ! ( Abychom ale byli objektivní - areál továrny není prost zeleně. Hned naproti se před námi ukrývá ve stínu topolů fasáda restaurace Prašad. ) Ukrývá se před námi právem - Prašad je restaurace vegetariánská - a před takovými se musíme mít s manželkou na pozoru. I když si člověk někdy připadá býti volem, neznamená to ještě, že začne žrát trávu, seno, zeleninu a jiný fujtajbl !

Jen o kousek dál obdivuje Jana malé umělé jezírko pod vstupní stříškou další, převysoké budovy : prohánějí se v něm barevní japonští exoti -koi. Já si zase s radostí za použití zoomu fotím reklamu nedalekého prodejního domu Interspar, který nabízí naprosto neskutečnou kvalitu svého zboží. ( Až na to, že tam před pár dny "šťouralové" z TV Nova - potravinová inspekce - našla na zemi neskutečně rozsáhlý řetězec myších hovínek. A všechny Interspary v republice byly až do jejich odstranění uzavřeny !)

U jedné z hlavních křižovatek areálu - ( z třídy T.Bati před nedávnem přibyl do továrny nový vstup ) - mne manželka zlstává čekat ve stínu topolů a já zrychleným tempem mířím nafotit další zajímavý objekt. Je jím budova č. 103, respektive to, co ze staré budovy zůstalo stát po ničivém požáru z ledna tohoto roku. Jistě si - milí čtenáři - alespoň letmo vzpomínáte na médiemi zprostředkovanou informaci o jednom z největších "ohňů" v novodobé historii města Zlína. Díky vadné elektroinstalaci ničivý plamen za tři dny pohltil veškeré předměty skladu Elektroniky a způsobil jejímu majiteli škodu za více jak 210 milionů korun !! U ohně zasahovalo 50 hasičských sborů a poslední plameny se podařilo uhasit po třech dnech až 11.ledna 2013 ! Fotím na památku - a ukázku čtenářům - to, co dokáže napáchat ničivý živel. Statika staré budovy je narušena a bude zřejmě v dohledné době zbourána ...

Vracím se za manželkou a společně přicházíme k novému vstupu do areálu bývalého Svitu. Budova č.51 vedle je plná obchodů a služeb, najdeme tu restauraci a v posledním patře se zabydleli zubní lékaři. Odtud stoupá "třída J.A.Bati kolem mnoha dalších budov s továrním provozem - i těch, jejichž přízemí zdobí loga obchodů a služeb až k nemocnici Atlas a budově nejvyšší - "jednadvacítce". Na vyhlídkovou terasu mrakodrapu se dostanete rychlovýtahem, kde vám tak jako při letu v letadle zalehne v uších - a ocitnete se nahoře. Můžete zde navštívit přes 100 let staré - a stále moderní WC - a pak už vás z kryté terasy čekají "letecké" výhledy na všechny světové strany dolů na město Zlín a jeho malebné okolí ...

Nasyceni emocemi z krásné vyhlídky, sjíždíme dolů a procházíme si poslední část třídy, lemovanou obchody, k bývalému vstupu do Svitu a podchodům. Tady se nachází objekt zvaný Kulturní dům, nalezneme zde kromě jiného také oblíbené restaurace Flip a Kanadu. My ale namísto nich navštěvujeme asijské bistro v podchodu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na oběd si tu oba dáváme Pikantní vepřové maso - Jana s rýží, já s hranolky - porce za 60 kč. Sedíme pod prosvětleným kruhovým stropem u velkého kulatého stolu - vypadá to tady jako ve futuristické rotundě - a naši chutnou krmi zapíjíme kofolou. Spokojeni a naládováni k prasknutí volíme ještě procházku přes park u zámku a tržnici pod kaštany na Náměstí Míru. Tady naše - už tak spokojené žaludky - zaplácáme ještě velkou porcí vynikající zmrzliny !

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Před odjezdem prostředkem MHD k domovu si se zájmem prohlížím plakát Zlínské Filharmonie, která nabízí ke shlédnutí - kromě jiného - i Labutí jezero. V mozku mi zarachotí zrezivělé převody a já si vzpomenu na "historku" z jednoho malého valašského městečka :

Náčelník policajtů vyčítal svojím podřízeným, že málo dbajů na kultůru, že sa to mosí napravit nebo dostál písemný "zprduňg" z míst najvyšších a že zitra večér všeci společně půjdů na Figarovu svaťbu !

Na druhý deň sa všeci zéjdů večér v Sedm na služebně a náčelník sa dívá na svoje vyoblékané jelimany, kterak každý nese v náručí balíček anebo košík se zabaleným svatebním darem : " Vy zabedněnci hlúpí - šak tá "Figarova svaťba" je opera !!!"

Podřízení sa velice urazíja a po straně si šuškajú : "Včil honí machra, ale gdyž sme šli loni na " Labutí jezero" - tož přišél v gumákoch a v ruce měl udicu !!!!!"

Ostatní informace

Až na ten "lidový" vstup do Muzea a Galerie to byla procházka pěkná. Moc se těšíme na to, až k nám za tímto novým turistickým lákadlem do Zlína začnou ve velkém přijíždět i přilétat zástupy Pražanů a cizinců ... Jenom aby to nebylo sci-fi ...