Přírodní rezervací Oslava 2.část

Kam a jak jedeme?

Výchozí místo Senorady, údolí řeky Oslavy a hřeben k Nové vsi. Kráčíme po svých.

Za čím jedeme?

Ze Senorad nahoru na hřeben po žluté. Po zdolání prudkého stoupáku na hranu svahů podél řeky Oslavy, mně čeká řada pěkných výhledů. Z další následné výspy jsou krásně na protějším konci hřbetu vidět zbytky hradu Levnova. Lépe, než když jste přímo na jeho místě. Vyhlídkové skály jsou čím dál krásnější. U nohou leží vždy kus údolí s řekou. Vrcholy úžasných vyhlídkových skal zdobí borové solitéry, ošlehané nepohodou. Tahle část je skutečně turistickou lahůdkou. Už jsem téměř nahoře, stoupání je už jen mírné. Na cestě míjím starý, ručně tesaný pozemkový hraniční kámen – sádu.

Zastavuji u polosedla s turistickým přístřeškem. Přede mnou je kameny obložené ohniště. Jak tak koukám na tu hromadu kamení, co to? Zdá se mi to? Jakoby se z něj zakouřilo. Pokročím blíž. Skutečně. Zpod kamenů se kroutí modrý proužek kouře! Rozhlédnu se, nikde nikdo, okolo suchá tráva, suché jehličí, suché větvičky z borovic. Ideální pro požár. Vyprahlé místo. No to je nadělení. Vodu žádnou nemám, ždímu skrovnou zásobu z měchýře. Moc toho není, všechnu vodu jsem vypotil. No, trochu to zasyčelo a modrý proužek zmizel. Ale jakoby se mi to ohniště vysmívalo, z jiné škvíry vyrazil další! Nelením a bleskově volám hasiče. Ovšem v tom kalupu jsem neudal úplně přesně místo, takže okamžitě věc napravuji. Ještě jsem nepoložil telefon a už slyším poplachovou sirénu ze Senorad. Tak to je opravdu fofr.

Proud neslušných výrazů, ze mě vycházející v rychlém sledu, se tu nedá publikovat. Ještě teď se rozčiluji. Debilové, myslí si, že když to neplápolá, a dají na to kameny, že je nebezpečí vyloučeno. Tady na vršku sice jen mírně vane, ale jak je vidět na rozhoření by to stačilo. Jen mám starost, jak se sem na ten vršek hasiči dostanou. Kvůli špatnému přístupu jsem při vysvětlování situace navrhoval v nejhorším pěšího hasiče s minimaxem. No, třeba tu někde poblíž vede nějaká lesní cesta. Ne jen pěšina, po které jsem přišel. Ostatně, určitě mají okolí důkladně zmapované.

Imbecilové. V rezervaci! Ve zprávách všude pořád nějaké požáry, a ti kreténi si přes zákazy udělají vatru.

Nicméně vzápětí po 50m stojím na vrcholku Velké skály, 401m n.m. Takže to převýšení nebylo až tak moc. Jen asi 130m. Ale skvostný kus vrcholu skály. A výhled dolů. Moc se raději nezdržuji, vir fouká od ohniště. Pro jistotu natahuji nohy. Po 300m potkávám s batohy čtyři mladší muže s jednou dívkou. Sirénu slyšeli. Doporučuji jim, aby vydrželi s měchýři těch 350m a vypustili je na to kamení a spěchám pryč.

Po mírném klesání a následném vystoupání vyústí cesta z lesa na Vodanský kopec, 396 m vysoký, s dalekými výhledy na jih a jihovýchod. Ještě pár výhledů a klesání přechází do Doubravy v Přírodním parku Oslava. Za ní přichází další série skalních výčnělků s výhledy a pohádkovými suchými solitéry. Asi 70m za předposlední vyhlídkou objevuji ve vřesu odhozenou zátěž. No, nerozčilujte se zase, když narazíte na památky po nevychovaných dětech, nebo jejich rodičích. Pytlík od sušenek už se nedal unést zpátky. Chápu. Ta váha, a do ruksaku už se jim prázdný nevešel.

Poslední vyhlídka korunuje předchozí. Unavený chodec si tu může odpočinout dokonce  na lavičce s uklidňujícím výhledem z vrcholu skal. Abych splnil limit návratu, brzy se zvedám a pokračuji dál.

Borovice střídají duby a níže pode mnou spatřuji dva přístřešky. Menší je turistický přístřešek. Větší patří vydatnému, v celém povodí řeky Oslavy jedinečnému pramenu U Berana, také U Dobré Vody, jinak Pramenu lásky. Zvýšený obsah vápníku pochází z podzemních krystalických vápenců.

Název Pramen lásky vznikl od setkávání milenců na tomto místě. A U Berana podle zvuku níže instalovaného trkače. Zařízení, které zdánlivě bez přívodu energie čerpá vodu z potoka až do výšky několikanásobně větší, než je spád pohonné vody. Vynálezcem z 18.stol. je jeden z bratrů Montgolfierů, Joseph. Zdokonalení a zvýšení účinnosti bylo pak zásluhou Čecha ing Eduarda Zavadila (patent č.54683 z r.1936). Minimalizoval nejmenší hranici spádu na 10cm a výtlak zvýšil až na 150m, ovšem za určitých podmínek. Nejedná se o perpetum mobile, energie vody z níže tekoucího potoka vytlačí druhým okruhem třeba pitnou vodu z vedlejšího pramene do mnohonásobné výšky.

Dnešní modernější trkače zpravidla takovou výšku nedosáhnou a jsou podobně jako naše moderní auta choulostivější na zacházení a údržbu. Podobně jako všechno, čím složitější, tím kratší životnost a náročnější údržba. Dřívější téměř nepotřebovaly údržbu, zejména pokud po spuštění stále pracovaly. Místo dnešních kožených klapek měly kovové ventily. Trkač se jen spustil a pak už pracoval pořád. Jedinou nevýhodou trkačů je určitý hluk, který se dnes dá eliminovat obezděním se zvukovou izolací.

Dovolil jsem si toto pojednání trošku rozšířit, protože dnes už málokdo ví, co to trkač je. Mladší se tomu názvu zasmějí a střední generace o tom moc neví. Byť je-v učební náplni strojní VŠ. Ostatně může se někomu hodit na chatu, či zahrádku.

Po mimořádném doušku této znamenité vody (vodu skutečně piji jen výjimečně), opouštím tohle zajímavé místo dál žlutou k našemu ležení. Chodím tiše, takže mohu krásně pozorovat na hladině Oslavy zblízka vodní ptáky.

 Ještě poslední pohledy na řeku a po sbalení odjezd domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Živili jsme se z vlastních zásob. Jen tekutiny v Senoradské kantýně. Tamtéž se dá i něco malého zakousnout. Ubytování ve vlastním spacáku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherná romantická krajina trempů. Skvělé výhledy ze skalních ostrohů. 
Nelíbí se mi lidé zahazující odpadky v přírodě a na nebezpečných místech rozdělávající ohně.

Ostatní informace

Pivo Kozel v Senoradské kantýně 25,-Kč.
Nikde žádné vstupné, či poplatky.
Když se chovám slušně, neplatím pokuty.