Přes Valovu skálu na Vsetín

Kam a jak jedeme?

K naší velké radosti byla předpověď metereologů na poslední květnovou sobotu jako obvykle mylná... a namísto z nebe padajících provazců deště se na nás z modré oblohy hezky doširoka zubilo sluníčko! A tož jsme se rozhodli realizovat náš původní cestovní plán: manželka si přála procházku po Vsetíně a návštěvu zámku, já zase kousek cesty krajem s valašskými vršky a zastávku u nějakého méně známého skaliska, výsledkem byl senzační kompromis, který nás oba nadchl, a který můžeme směle doporučit i vám! Začnu ale hezky popořádku: v 8 ráno nastupujeme do dálkového busu, který je díky početnému hejnu důchodců brzy narván až k prasknutí. Akorát ty kufry v jejích rukou svádí k dohadům, kam že to vyrazili na dovolenou - žádnou Floridu u nás přece nemáme... Na Vsetíně - (to prosím není pravopisná chyba, u nás na Valachoch se opravdu jezdí na Vsetín a ne do Vsetína), máme do odjezdu MHD čas na občerstvení v cukrárně. Vymyslel jsem nám totiž zpět do města túru hlubokým údolím, ozdobeném jak typickými dřevěnicemi, tak i okolní překrásnou přírodou a jednou velikou skálou, dál nás čeká cesta po hřebeni... a naše startovní místo se nachází v centrální dolině s městskou zástavbou, kam jezdí prostředky hromadné Dopravy. Jak se dozvídáme od ochotné cérky v bufeto-cukrárně, ten náš bus nese Nr.33 a jede do Jasenic u vsetínské Zbrojovky. My ale musíme vystoupit na sídlišti Luh III před hospodou Kovárna. Protože ta je bohužel ještě zavřena, nic nám tak nebrání v tom, vydat se pod nebem s prvními fotogenickými oblaky okamžitě na cestu. Tu nám vzápětí zkříží značení NS Okolo Vsetína, po celéžto její trase se nacházejí velmi poučné Info panely. Značení Naučné stezky se nám ale brzy ztrácí, což mne nechává klidným: tady opravdu nelze zabloudit, až nahoru na hřeben totiž vede tímto údolím jménem Velký Skalník směrem k severu silnička.

V jeho spodní části se v dolině podél potoka rozkládá dlouhá zástavba. Napřed se z reklamní cedule místního kamnáře dozídáme o kvalitě jeho produktů, na kterých prý ide aj tú nájvětší sviňu dobře uvařit... a pak už míjíme rodinné domy se zahradami. A také krásné valašské dřevěnice, přeměněné z původních pasekářských stavení na rekreační chalupy. Dodnes u žádné z nich nechybí zahrada ni ovocný sad. O něco dál stoupá silnička do pořádného krpálu. I v tom kopčisku je ještě z obou stran lemována domy místních starousedlíků. Pak stavení končí a my se nacházíme, obklopeni pasínky a lesy na okolních strmých svazích, přibližně uprostřed 2 km dlouhé doliny. A z hvozdu napravo už nás se zájmem pozoruje vysoké Bradlo Valovy skály. Najednou - kde se vzaly, tu se vzaly - jsou hned vedle komunikace umístěny Info tabule Naučné stezky! Z nich dozvídáme podrobné informace o Velkém Skalníku: kromě typicky valašských zachovaných dřevěnic jsou jeho největším pokladem bohaté trsy různých druhů karpatských orchidejí, zčásti se nacházejících na okolních lukách, ale i na strmých svazích převážně listnatých lesů. Orchidejí je tu prý na 15 druhů, nad krásou různých těch vstavačů by se nejedné dívčině hlava zatočila... ale nejvzácnějšími z nich jsou ty lesní. Okrotice dlouholistá je se svými čtyřmi tisíci jedinců největším orchidejovým sídlištěm tohoto druhu na celém Vsetínsku a Prstnatec Fuchsův se vyskytuje právě jen v okolí Valovy skály.

Už jen poslední zatáčka nás dělí od místa, kde silnička vstupuje krátce do hvozdu, kříží se zde s potokem a pěšinou, stoupající strmě k úpatí Valovy skály. Zatímco se Jana mění na čekanku... a aby se nenudila, čte si přitom informace z panelů, moje tenisky radostně zařehtají a unášejí mne vzhůru strmým svahem k jedné z nejvyšších valašských skal. Cestou je nutno se nám probít přes nízký porost, přičemž se člověk neubrání pomyšlení na klíšťata. (Přesně podle hesla - vašemu přání budiž učiněna radost - najdu večer jednoho toho hlodavce zahryznutého těsně nad pupíkem!) Teď ale rychle pod téměř čtyřicet metrů vysoké skalisko, které délkou přes 50 m připomíná skutečně skalní Bradlo, ale... výchozy pískovců karpatského flyše se takto neoznačují. A vsetínským horolezcům je jedno, jestli je to Bradlo nebo skála... A či je to pískovec, slepenec anebo jiný šutr je jim také "šumák," podstatnější je, že mají tak blízko města na čem lozit!! Obcházím si celou "Valovku" po směru hodinových ručiček, což obnáší asi toto: od minitábořiště s dřevěnými ukazateli se za použití kořenů buků vyšplhat strmým svahem nalevo od skaliska, po dosažení vrcholu se pokochat nádhernou vyhlídkou nejen na údolí Velkého Skalníka, ale i na okolní nádhernou krajinu, radostně se zaculit a vyfotit si z "bradla" vystupující nádhernou skalní věžičku a po druhé straně skaliska opatrně sestoupit lesem a vrátit se i se zahryznutým klíštětem zpět k manželce...

Za čím jedeme?

Při vydýchávání zkouknu ještě jednou ty info cedule, vštípím si do mozku informaci, že nejen orchidejemi, ale i vzácnými motýlky a třemi stovkami druhů hub je bohaté okolí, a pak už stoupáme okolo potůčku se splavem k dalšímu shluku pasekářských stavení U Vilémů. Od domů a od ohrad si nás přijde s velkým zájmem zblízka prohlédnout jeden kocour a kůň, za uvázanou kozou se naopak musíme po stráni vyšphat my sami. Kromě dalších dřevěnic zde nad jedním stavením nalezneme 150 let starou lípu s obvodem kmene skoro 4.5 metru. Naše další trasa stoupá okolo staré stodoly velkým obloukem až nahoru na hřeben s velmi fotogenickým zátiším. Zde se k nám zprava přidává modrá tur.značka od rozcestí na Dušné pod Cábem a my se po ní "svezeme" až zpět na Vsetín. Cesta je to sic dlouhá ještě dva kilometry, ale je to cesta nádherně vyhlídková a my se na ni ani na chviličku nenudíme: tu zleva - tam napravo, nečekane se před námi objevují horizonty Vsetínských vrchů, Beskyd či Javorníků. Bližší krajina, tolik "poznamenaná" valašským osídlením, nabízí zase pohled na krajinu lahodící lidskému oku, neboť se zde naprosto nenásilně prolínají louky, Pastviny a původní lesy spolu se shluky pasekářských stavení, z nichž mnohá si dosud zachovala svůj původní, z drva zroubený vzhled. (Jen ta nová skřidlová střecha na starobylém stavení U Švagerů se sem nehodí, tak jako sloupy el.vedení a ty asfaltové silničky, ale to už je bohužel daň za "pokrok" a civilizaci...) Krajina plná vršků, krajina jinak přelíbezná, nás doprovází až k tomu na hřebeni úplně poslednímu. Zde se ocitneme na přírodní vyhlídce, nabízející pohled dolů na Vsetín a na panoráma "moře" kopců, město obklopujících.

A my se ještě dosyta - než se definitivně pokazí čím dál víc se horšící počasí, pokocháme tímto nádherným výhledem... a pak už zamíříme dolů do městských ulic.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V první části našeho výletu jsme snídali doma a obložený chlebíček a kávičku si dali v bufetu u busového nádraží na Vsetíně. Jinak je ale třeba si na cestu sebrat zásoby jídla a pití sebou - ve Velkém Skalníku a ani nahoře na hřebeni o krčmu nezavadíte.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tentokrát jsme byli vším naprosto unešeni, a nebýt těch všude přítomných sloupů, nesoucích elektrické vedení, neremcal bych už na nic...

Ostatní informace

Jízdenka do Luhu III ke Kovárně stojí jen pár šupů, jinak není třeba platit lautr nic.