Poznávání okolí Bíliny

Kam a jak jedeme?

Povrchový hnědouhelný důl Bílina, skoro zaniklá obec Mariánské Radčice s významným poutním místem a znovuožívající lázně Bílinská Kyselka. Tato místa jsme postupně navštívili při poznávání okolí města Bíliny. K přejezdu mezi jednotlivými místy jsme použili auto a na každém z míst jsme pak vyrazili na krátkou procházku.

Za čím jedeme?

Prvním zastavením byl hnědouhelný povrchový důl Bílina. I když se nabízí možnost sjednat si exkurzi přímo v dole, my jsme si vystačili jen s procházkou po hraně dolu, která je přístupná ze silnice mezi obcemi Braňany a Mariánské Radčice. Povrchový důl Bílina je nejhlubším povrchovým dolem v Podkrušnohoří, dno tohoto dole leží v nadmořské výšce 20 metrů nad hladinou moře. Pohled do dolu Bílina ohromí. Na ploše 44 kilometrů čtverečních se ročně vytěží asi 9,5 milionu tun uhlí. Většina se ho zpracovává v nedaleko stojící elektrárně Ledvice.

Zastavení druhé, obec Mariánské Radčice. Dějiny obce jsou úzce spjaty s cisterciáckým klášterem v Oseku, v jehož majetku obec byla až do roku 1850. Obec byla již od 13. století významným poutním místem. Vedla sem poutní cesta lemovaná kapličkami z dnes již zaniklé obce Libkovice. Na přelomu 17. a 18. století zde byl vystavěn kostel Panny Marie Bolestné. Jeho areál s tehdy krásně vymalovanými ambity, část výmalby se zachovala, se tak stal až do roku 1947 centrem poutí. Po nástupu komunistů k moci areál začal chátrat a poutě byly obnoveny až po roce 1989. Obci samotné pak hrozil zánik v 70. a 80. letech minulého století, kdy měla ustoupit rozrůstající se těžbě na dolu Bílina. Naštěstí se tak nestalo, tento smutný osud potkal jen sousední obec Libkovice. Právě ze zaniklých obcí v okolí sem byly převezeny památky, jako např. sochy, které jsou po obci rozmístěny.

Poslední zastávkou na naší cestě byl lázeňský areál Bílinská Kyselka. Lázně zde vznikly u pramenů Bílinské kyselky v roce 1712. Místo získává na významu po potvrzení léčebných účinků zdejší minerálky, která je zde stáčena do lahví a rozesílána skoro do celého světa. Na konci 18. století je postaven první lázeňský dům, postupně přibývají další lázeňské objekty, je založen i lázeňský park a tak se toto místo na konci 19. století stává chloubou Podkrušnohoří. Po roce 1948, kdy jsou lázně znárodněny dochází postupně k úpadku tohoto místa. Ještě asi před 10-ti lety, kdy jsem kolem areálu lázní projížděl vlakem, bych toto místo k výletu nedoporučil. Dnes je ale vše jinak. Lázeňské domy mají novou fasádu, park se opět udržuje a toto místo se opět stalo krásnou oddychovou zónou pro obyvatele Bíliny a pro návštěvníky tohoto kraje.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Malé občerstvení jsme si dali v restauraci U kostela v Mariánských Radčicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásný pohled byl na opravené lázeňské budovy v Kyselce. Naopak smutný pohled je na výmalbu v ambitech u kostela v Mariánských Radčicích.

Ostatní informace

Prohlídka poutního areálu při kostele Panny Marie Bolestné v Mariánských Radčicích je možná, stačí jen zazvonit na faře. Pan farář za prohlídku žádné peníze nechce, tak jsme alespoň přispěli do pokladničky v kostele. Peníze budou použity na opravu výmalby v ambitech.