Pohádka a hora Plošina.

Kam a jak jedeme?

Výlet do těchto končin tak trochu vyvolává mrazení po těle. Jedeme do západní části Svatoborské vrchoviny, kde chceme poznat místo v mapách označené jako Pohádka. Lidé se zde usadili již v 16. století. Tehdy tady stály tři velké dvory, ale to je dnes již jen“labutí písní“. V 19. století zde ještě stál Christlův Dvůr, který je posledním svědectvím o osídlení této lokality. Potomci původních obyvatel byli v roce 1945 odsunuti a pak to tu šlo od deseti k pěti. Osudy poválečných hospodářů vůbec pohádkové nejsou.Žil tady také mezi Roky 1990 až 1994 masový vrah Ivan Roubal a podle vyprávění místních lidí zde údajně i vraždil. Odtud se chceme vydat na vrchol Plošiny ( 972 m.n.m.), kde očekáváme zajímavé výhledy na hory Šumavy a Českého lesa. Dostat se sem veřejnou Dopravou o víkendu je složité a tak jsme si vybrali pro parkování malou osadu Bradné, nedaleko Čachrova.

Za čím jedeme?

Osada Bradné ( 750 m.n.m.) leží v mělkém údolí Bradenského potoka. Je to několik stavení kolem návsi se starými stromy a křížkem. Dáváme se do řeči s jedním místních občanů. Rozhovor se mimo jiné stočil na působení Roubala a zajímavá místa v okolí. Nakonec bereme na vědomí upozornění na nebezpečnou psí smečku, kterou můžeme potkat v okolí osady Chřepice. První úsek cesty jdeme po modré k západu. Po pravé straně máme táhlý vrchol Hvězdníku ( 824 m.n.m) a nad hlavami nám šumí vítr v korunách bříz vysázených v dlouhé aleji. Všude okolo jsou pole a louky. Za rozcestím u Bradenského křížku začíná les. Tady opouštíme značku a po lesní cestě pokračujeme k západu. Z cesty se nám otevírá několik hezkých pohledů k severu, mimo jiné je vidět i město Strážov a hrad Klenová. Na opačné straně se vypíná severní nižší vrchol Plošiny ( 964 m.n.m.). Les končí a před námi se otevírá pohled na velkou louku se starými javory a jasany. Došli jsme na Pohádku.

Louka se mírně svažuje k severu a uprostřed je vidětChristlův Dvůr. Kdysi hezké stavení se dá označit za ruinu. Dům je vyrabován a doba jeho konce není příliš daleko. Stodola a kůlna jsou již v rozvalinách. Louka v okolí je silně podmáčená. Lidská fantazie sem navíc přivedla vysokou negativní energii a místo se stalo přímo ďábelské. Spíše je tu ale cítitneodkladný konec kdysi jistě kouzelného místa. Začínáme stoupat po svahu hory. V dálce se modrají hory Českého lesa a na severu je jižní část Korábské vrchoviny. Louka končí a pěšinka vyšlapaná spíše zvěří nás zavedla na západní svah Plošiny. Tady se lomí a příkře míří na hřeben. Vysoké stromy střídá nízké mlází na kamenité loučce. Na protější straně, za hlubokou roklinou, se objevuje Malý Prenet ( 1006 m.n.m.) a opět vidíme hřeben Českého lesa a také bavorské pohoří Hoher – Bogen. Dostáváme se na lesní cestu na hřebeni Plošiny a jdeme k jihu. Procházíme sedlem mezi oběma vrcholy a po chvilce stojíme na nejvyšším bodě dnešního výletu.

Je to velká paseka, na které skupina žen sází stromky. Otevřel se nám výhled na hory Šumavy. Nejblíže máme Jedlovou ( 1177 m.n.m.), dále protáhlý hřeben Javorné (1090 m.n . m. ). O něco dál je Poledník ( 1315 m.n.m.) a Polom ( 1295 m.n.m.). Je vidět i východní část Svatoborské vrchoviny a ještě dále k jihovýchodu pásmo Javornické hornatiny. Opět jsme varováni před psí smečkou a tak se rozhodujeme sestoupit do sedlaapo východním svahu se vyhnout Chřepicím. Z lesa se dostáváme na louky v blízkosti přírodní rezervace Chřepice, kde se setkáváme s naší starou známou, modrou značkou. K setkání se psy díky bohu nedošlo a po modré jsme se vrátily na náves v Bradném.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jíst a ubytovat se dá v nedalekém Čachrově. My jsme si nesli něco k zakousnutí s sebou a udělali jsme dobře. Několik pramenů pod svahy sice je, ale napít se z nich je určitě rizikem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta je to, co se výhledu do všech světových stran týče, nádherná. Jen pohled na Šumavu jižním směrem byl mírné zamlžen. Pohádka je místem, které člověka donutí k zamyšlení.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá okolo 9 km s celkovým převýšením okolo 280 metrů. Je vhodné mít v kapse kompas a v batohu mapu KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Kromě lesních dělnic jsme žádného turistu nepotkali, i když byl hezký den. Větší část cesty jsme šli po neznačených cestách nebo volně lesem.