Petrovaradínská pevnost

Kam a jak jedeme?

Petrovaradín je předměstím Nového Sadu a nachází se na pravém břehu Dunaje. Dominatou města je právě zdejší mohutná barokní pevnost, jedna z největších a nejlépe dochovaných v Evropě. Tato velká rakouská hraniční pevnost měla odrážet invazi osmanských Turků. V podzemí pevnosti se ukrývá 16 km podzemních chodeb, katakomb. Ovšem i nadzemní část je monumetální a zabírá ohromnou plochu dělenou na horní a dolní část, v horní části je samotná pevnost, spodní část tvoří město (ubytování pro rodiny vojáků, obchody, kostel, městské brány...). zajímavostí je, že pevnost byla postavena vrahy a kriminálníky za otřesných podmínek, kdy umíralo denně až 70 lidí (byla nazývána "hrobem cizinců" na epidemie, hladomory, vyčerpání. V roce 1694 na počátku výstavby přečkala obléhání Turky.

Dnešní pevnost stojí na místě staršího osídlení, které sahalo až do paleolitu. Už v tomto období zde bylo opevnění, ale první pevnost byla postavena Římany a tvořila součást obrany hranice podél Dunaje.

Za čím jedeme?

Dnešní podoba pevnosti pochází z poloviny 17. století, kdy byla stará nevyhovují pevnost nahrazena novou, tehdy velmi moderní, postavenou podle plánů inženýra plukovníka hraběte Matyáše Keyserfelda a poté hraběte Luigiho Ferdinanda Marsigliho ve stylu pevností francouzského stavitele Sebastiena Vaubana. Další stavební úpravy probíhaly podle plánů z let 1751 a trvaly až do roku 1776. Podle projektu inženýra Albrechta Heinricha Schrödera byl realizován rozsáhlý systém podzemních chodeb o čtyřech úrovních o délce 16 km.

Právě zde, u Petrovaradína proběhla jedna z nejvýznamnějších bitev válek s Turky, kdy Evžen Savojský v roce 1716 rozprášil mnohem větší armádu velkovezíra Damana Aliho a Habsburkové ovládli Balkán.

Petrovaradín byl ve své době nedobytnou pevností a byl nazýván Dunajským Gibraltarem a jako vojenská pevnost sloužil až do roku 1948. V roce 1951 zde začíná fungovat muzeum, archív a postupně jsou zde zřízeny ateliéry umělců.

Pevnost sloužila také jako vězení (byl zde uvězněn Tito), skladiště, v současné době je zde muzeální expozice, restaurace a hotel. Prohlédnout si můžete mohutné opevnění stavby, projít se po hradbách, nahlédnout do četných ateliérů umělců, navštívit expozici o pevnosti a prohlédnout si výstavu dobového nábytku a obrazů v patře muzea. Symbolem pevnosti je typická věž, která má přezdívku "opilé hodiny", který je darem Marie Terezie. Prohlídkou pevnosti můžete strávit hodiny, hezká je i spodní část pevnosti, vlastní město se starými domy a kostelem.

Z pevnosti je výhled na Dunaj a Nový Sad, vidět je také vybombardovaný most z doby balkánských válek ve 20. století. zajímavostí je kombinovaný železniční a silniční most, který vede z Nového Sadu do Frušky Gory a provoz řídí semafory. Jednou jedou auta, poté vlaky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Kávu nebo dobré jídlo si můžete dát v místní restauraci s prostornou předzahrádkou a krásným výhledem na město, která je hned vedle hodinové věže. Také v okolí, zejména na druhé straně Dunaje je v centru města několik restaurací a kaváren. My jsme se najedli v jednom místním bufetu v centru N. Sadu, ukrytém v pasáži nedaleko od náměstí.

Ubytovali jsme se v nově otevřeném kempu v nedalekém Sremském Karlovci.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pevnost je nádherná, ale jen docela málo míst je přístupných. Podíváte se z venku, projít můžete celý areál, hradby, ale interiéry jsou málo přístupné, je zde hotel nebo archív, privátní ateliéry. Muzeální expozice je docela malá, dělí se na dvě části, v přízemí o stavební historii pevnosti, v patře výstava dobového nábytku.

Ostatní informace

Vstup do pevnosti se neplatí, můžete sem vjet autem a parkovat přímo před muzeem, bezplatně. Do muzea, které sídlí v budově Arsenálu se platí, 150 a 150 Din, do dvou expozic, aktuálně na stránce http://www.museumns.rs/depandansi/sediste_muzeja.html