Okolo Dřevnice z Příluku do centra Zlína

Kam a jak jedeme?

Je nádherný květnový den - vždyť je 8.5. a navíc Státní svátek - tož aby ne ! Trolejbusem odjíždím ze "Svahů" na Školní a zde přesedám na spoj č.11, který mne veze až na konečnou na nejvýchodnější cíp Zlína - do Příluk.

Za čím jedeme?

Na mostě přes Dřevnici už mne čeká manželka, která musela strávit část dnešního svátečního dne pracovně. Z mostu se nám nabízí hezký výhled proti proudu řeky Dřevnice, jejíž tok tu hned za katastrem města má ospalý a téměř venkovský ráz. Pak už po cyklostezce podél jejího toku směr Zlín.

Na protějším břehu se nachází nová restaurace Mája v těsné blízkosti restaurace staré - jménem Přístav. Ta nyní prochází za plného chodu rekonstrukcí. Za hospodami vidíme vrcholky panelových domú a nad nimi ve svahu pak vlastní obec Příluky,která je součástí města Zlína.

U Dřevnice potkáváme rybáře, fotíme si divoké kachny, kolemž nich plave čerstvě vylíhlý zlínský dorost - malé kachničky jsou tak roztomilé ! Musíme si dávat pozor na cestu, protože stejný nápad na procházku mělo i množství jezdců na kolečkových bruslích a rodin s dětmi na kolech. Míjíme dlouhý zákrut řeky a odtud se nám otevírá přes řepkový lán široké výhledové panoráma na předměstí Zlína. Domy a chalupy Boněcka vybíhají vysoko do svahu jednoho z výběžků Vizovických vrchů. Na pastvině nad domy se dokonce pasou krávy !

Dole u silnice pak na dálku vidíme budovu soukromé oční kliniky GEMINI. Špičkovou práci zdejších specialistů mohl na "vlastních očích" před nedávnem ocenit dokonce sám prezident této republiky ...

Přicházíme k velikému jezu, který zvyšuje hladinu Dřevnice až k místům našeho "startu" a po nezbytném focení odbočujeme přes krásně a parkově upravený areál paneláků a činžovních domů. Tato městská čtvrt nese jméno Bartošova. Okolo potůčku ve stínu vrb a jiných stromů přicházíme k "otevřené náruči" jednoho z nejvýstavnějších domů po převratu. Areál střední a vyšší zdravotnické školy, penzionu a domova pro seniory zaujme svým architektonickým řešením, postaveném z tradičního "baťovského" materiálu a barvách, ale přitom ve zcela moderní formě.

Od této hezké moderní budovy procházíme napříč sídlištěm opět k řece Dřevnici. Tam za řekou není Argentina - za mostem se nachází rozlehlý areál " Nemocnice na kraji města". Uvádět její název a jméno zakladatele by bylo velkým podceňováním a pod úroveň - vás čtenářů - vždyť naše procházka přece vede přes město Zlín !

Využíváme toho. že se zrovna nacházíme u zastávky MHD a přijíždí spoj a tak do něj nasedáme a "kousek" cesty popojíždíme. Trasa vede okolo Dřevnice a vozovny, pak přes most a okolo konce Baťovy nemocnice přes čtvrt Zálešnou. Všechny domky jsou stejné a vypadají jako růžové kostky ze stavebnice LEGO. Tyto zvláštní budovy jsou "specialitou" našeho města - jako pohodlné obydlí pro své zaměstnance je nechal z režných cihel - a podle nejlepších moderních projektů té doby - vystavět samotný zakladatel zdejšího obuvnického impéria. Všechny domy jsou obklopeny předzahrádkami a zelení a Zálešná není pochopitelně jedinou takovouto dělnickou kolonií v našem městě ...

Vystupujeme na Kútech a tady je to už o něčem jiném : zdejší výstavbu tvoří především bloky panelových a činžovních domů a také několika "věžáků". Po více jak 40 letech šedých či maximálně žlutých fasád se konečně i tyto obytné budovy dočkaly oprav a jejich venkovní zdi zazářily v pastelových odstínech barev !

V chladivém stínu aleje nad korytem Fryštáckého potoka přicházíme až k jeho soutoku s Dřevnicí. Odtud po širokém chodníku po Fugnerově nábřeží. Ačkoliv je chodník více než široký, málem v dnešní svátečním dnu nestačí houfům chodců, cyklistů a bruslařů. Podél řeky vede až téměř k hotelu a restauraci " U Máců" také řada zlínských rodinných domů a vilek.

U hotelu a na zastávce MHD naši procházku kolem řeky končíme a nejbližším "busem s tykadélky" odjíždíme k domovu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na ty dvě hodiny procházky jsme sebou žádné poživatiny nepotřebovali, ale protože bylo docela teploučko, tak láhev s pitím jsme si sebou vzít mohli ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zmiňovaná trasa okolo Dřevnice je nejhezčí na podzim a v zimě. Ale jaro má pochopitelně také své kouzlo ! Asi nejhezčí ze všeho byl pohled na kachní novorozeňátka, čile řádící ve vodě. Setkání s pestrou "zlínskou" architekturou bylo ale také pěkným zážitkem ...

Ostatní informace

Výlet nás nestál vůbec nic, protože tak jako většina Zlíňanů máme na trolejbusy MHD zakoupeny měsíční kartičky.