Od Medvěda do Loučné

Kam a jak jedeme?

Vlakem. Do Koutů nad Desnou, šlo by to i autobusem, nejsme tak odkázáni na nějaké auto, ke kterému je nutno se vrátit. Hustota spojů je celkem dostatečná a vlak jsme zvolili z prostšího důvodu, nějak se nechtělo vstávat a odjezd 9.45 je snesitelný, cesta není zas tak dlouhá.

Za čím jedeme?

Původní záměr byl sice nějaký směr na Přemyslov a okruh kolem Ucháče, ale v pátek trošku foukalo, tak je otázkou v jakém stavu jsou stopy. Navíc sobotní ráno téměř se předvádí s vymetenou blankytnou oblohou a když vidíme obrázky na Panoramě, málokoho to nechá chladným, navíc server Bílé stopy prozradí, že Na Dlouhé Stráně jede rolba, ani netrvalo velké přemlouvání a vystupujeme až na konečné (jízdenka by stačila i na tu Loučnou s Přemyslovem).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Skibus od nádraží nás zaveze až k areálu, než vylezeme k lanovce, ještě posvačíme něco v místní restauraci s panoramatickým výhledem. Tady se sice ozývají kacířské hlasy, že by vlastně stačilo celý den koukat na tu parádu z okna, ale přeci jen jsme vyjeli do hor.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásné počasí a nakonec i zimní prázdniny (kterým se bůhví proč říká jarní) vyhnaly do hor davy lyžařů, takže i poměrně kapacitní šestisedačka je obležená frontou nepodobnou té minulorežimní na banány. Naštěstí to jde celkem rychle, po nějakých 10 minutách se dostaneme na nástupiště a vzhůru je lanovka vskutku rychlá. Konečně se podíváme na tu novou rozhlednu, zatím známe jen rozestavěnou. Ačkoliv výhled je v podstatě jednosměrný, tedy zhruba na západ (a jih) je na co koukat, vrcholy hor obalené sněhem a bílo je i široko daleko v podhůří, zřejmě jeden z vrcholů letošní zimy. Skibar u Medvěda je obležený, takže to vrcholové pivo si nakonec odpustíme. Tak ještě přezout a namazat (běžky). Okruh kolem Mravenečníku jsem už projel (i popsal) vícekrát, takže není třeba sáhodlouhého výkladu, nakonec znalý turista vše podstatné vyčte z mapy. Kupodivu jsem z naší dnešní skupiny jediný kdo to na běžkách projel celé, nicméně někteří ho znají v letní podobě, jde o zelenou terénní cykloznačku. U Tetřeví chaty nás opustí dvojice přátel, Milan ještě po úraze se nemůže zbavit bolavého kotníku, tak se nechce pouštět do delších záležitostí a zvolí tedy kratší variantu. Nakonec se stejně potkáme.

Ostatní tedy podle hodinových ručiček, nejdelší stoupání nás vyvede pod horní nádrž PVE na Dlouhých Strání, to vše rámované skvostným výhledem na hory. Dnes vůbec nelituju, že se tahám se zrcadlovkou. Podle stavu stop jsme jedni z prvních lyžařů, co zachytili průjezd rolby, po včerejším vichru musela být trasa dosti zafoukaná (jde to leckdy vidět). Patrné jsou zbytky závějí zejména za sjezdem za rozcestníkem u Velké Jezerné, kde je les poněkud otevřený. Okruh Mravenečník je vlastně z kopce do kopce, pořád nad 1000 metry, jedno z nejnižších míst je po sjezdu od zmíněné Jezerné (Pod Homolí, 1050m), po té následuje dlouhý ale mírný vzestup po jihovýchodních svazích Vřesníku a Mravenečníku, který je korunován dalším dlouhým sjezdem k chatě Margaretce.

Teď přichází změna. Právě výhoda, že nejsme vázaní na nějaké auto a skutečnost, že je celkem dosti sněhu nám velí opustit strojovou stopu a vyzkoušet trošku tu přírodní trať. Pokud bychom zvolili pokračování okruhu, čekal by nás vlastně už jen nudný návrat k lanovce. Tak si užijeme trošku dobrodružství. Kupodivu brzy přijíždí i trojice mládeže, dívka na sjezdovkách, dva hoši z snowboardech a jedou stejnou trasou. Jde o sjezd k Uhlířské cestě (bílá cyklo), stopa čistě přírodní, naštěstí je kolem dosti hlubokého sněhu, kde se dá přílišná rychlost zkorigovat. Rozcestí Uhliřská cesta vlastně leží na asfaltce z Loučné Na Dlouhé Stráně, kterou často jezdíme nahoru na kole. I vyježděná stopa je celkem široká, klesání je mírnější, snad už jen ty vyhlídky chybí. Na opozdilce čekáme Pod Vlčím sedlem (je tu vidět stopa do obory, kdo by chtěl, dostane se do Vernířovic. Jak stojíme, zvoní telefon. Milan, že jedou někde od Obrázku (rozcestí nedaleko sjezdovek), tak se domlouváme, že se potkáme někde u Tříramenného potoka, což se nám skutečně po chvíli podaří. Následuje tedy šťastné shledání a společný sjezd do nedaleké Loučné na vlak.

Ostatní informace

Otázka je, vydrží-li nám ještě nějakou dobu taková luxusní zima, doufejme v lepší variantu. Pravda, lanovka na Medvědí horu zas o něco podražila (asi 180 tam a zpět), nakonec jsme vlastně nevyužili zpáteční jízdu, ale po takové parádě to vlastně ani nevadí.