O dvou Mariích v Českém Krumlově

V meandru Vltavy v krásném jihočeském městě Českém Krumlově jsme se uprostřed dlouhé zimy zastavili v hospůdce U dwau Maryí Na Parkáně. Původně tu stál renesanční jednopat-rový dům z druhé poloviny 16. století přimknutý z vnitřní strany k parkánové hradbě. Později byl rozšířen o přístavbu k vnější straně hradby, a tak se uvnitř domu dnes nachází metr silná parkánová hradební zeď. Při restaurování v roce 1950 byly na fasádě nalezeny dva nástěnné mariánské obrazy, jeden s prosbou

P. Marii Mariazellské o ochranu obyvatelů domu. V roce 1991 zde bratři Filip a Jiří Blochovi zřídili krčmu s příznačným názvem U dwau Maryí a druhotně užili historické materiály, které by jinak byly nenávratné zničeny nebo by skončily na skládkách.

Nahoře v jídelně obědvá skupina mladých Američanů, studentů, převážně dívek, kteří jsou na tříměsíční stáži v Praze a do Českého Krumlova si vyjeli na víkend. Tip na krčmu U dwau Maryí dostali v hotelu. Nevěří svým očím a myslí si, že jsou to kulisy pro natáčení historického .lmu. Říkáme jim, že to ještě nic není, ať přijedou znovu v létě, kdy je tu nejkrás-nější posezení na terase u řeky Vltavy pod zámeckou věží. Je odtud vidět na malou bylinnou zahrádku s tradičním zastoupením všech druhů koření měšťanské domácnosti, které využívají při přípravě jídel.

Přes zimu je tu přece jen málo turistů, a tak od Tří králů do Velikonoc mají otevřeno jen

o víkendu od pátku do neděle. Zbytek roku pak už samozřejmě po celý týden. V létě tu bývá až deset zaměstnanců, v zimě jsou na celý provoz jen dvě ženy – kuchařka Anička Bačová a na servis Zuzana Křížová. Ženy jsou rády, že mají v zimě alespoň nějakou práci.

Klientelu tvoří většinou mladí lidé a cizinci, ale chodí sem i Krumlováci. Co tvoří kouzlo a zvláštnost této restaurace? Na člověka to dýchne hned při příchodu do domu. Všechno je tu originální, historické, žádná napodobeni-na ničeho. Hlavně to jídlo, to je jedna báseň.

Jídelníček je stálý, středověký a je vyvěšen venku hned u vchodu a hosté jej mají k dispozici na stolech. Tvoří ho staročeské speciality, renesanční jídla, nic smaženého, žádné omáčky, jenom pečené a vařené.

A jsou tu opravdu poklady středověké gastronomie: zelná polévka s bramborem a sedmikráskami, pstruh na víně a rozmarýnu s bramborem, kuře s jáhelníkem, staročeská hostina (králík, uzené maso, jáhelník, placka, knedlík, brambor a salát), houbový kuba, krajíc zapečeného chleba s bylinkami, žahour (tvarohové knedlíčky s borůvkovou omáčkou), pohanková kaše s medem, rozinkami, mandlemi a skořicí. A co teprve uzené maso s knedlíkem a zelím a bramborové placky, čerstvě upečené koláče a skořicovooříškové točenice a pak samozřejmě sudová moravská vína, jihočeská sudová piva

Samson a Regent a specialitou je široká nabíd-ka tradičního, dnes však již téměř zapomenuté-ho nápoje – medoviny. Jeden Němec v roce 1478 po návštěvě Čech vyprávěl, že Češi pijí střídměji než Němci, ale jídají víc. Mnoho Čechů vídal tak tlustých, že měli břich na popruzích na krku zavěšených. Inu, to už je dávno.

Malá středověká kuchyňka je vybavena moderní technologií, konvektomaty Unox v sestavě duo. Jejich zasazení do historického interiéru nemá chybu. Kuchařka Anička Bačová si je pochvaluje: „Dříve jsme měli jinou značku, ale teď už dva roky tu máme oba Unoxy, a jsme s nimi velmi spokojeni. Je to výhodnější, jsou dva, a tak můžeme různě kombinovat vaření a pečení, teď třeba pečeme kuřata, bažanty, a vedle králíky.

Velkou výhodou je, že umějí úplně všechno. Od rozmrazování, přes vaření, pečení, dušení a jejich kombinace, má rovnoměrnou teplotu pečení a vaření. Umějí sušit, grilovat i smažit hranolky. Upečou pizzu i uvaří vajíčka, konvektomat má 70 programů a svou velikostí je ideální pro naši malou provozovnu.“

Co vy sama máte nejraději?

„Kuřata. Králíka si dám taky někdy, ale kuřata mám nejradši.“

Maso do restaurace dodává firma Aleš Hrobský z Dražic a nemají s ní nejmenší problémy.

Scházíme po schodech dolů a na mysl se derou slova písničky Středověk neskončil, středověk trvá… a věříme, že potrvá i do pozdního jara, kdy se za dvěma Mariemi vypravíme znova.

Jaroslav Holoubek foto: autor a Václav Stárek