Nejhezčí skiareál na Moravě - Červenohorské sedlo

Kam a jak jedeme?

Červenohorské sedlo ležící na silnici první třídy č.44 mezi Šumperkem a Jeseníkem je poměrně snadno dosažitelné (pomineme-li obtíže spojené se zimním provozem) pro automobilisty i pro cestující veřejnou Dopravou, díky poměrně hojnému autobusovému spojení ve všední dny i o víkendech.

Za čím jedeme?

Tuto sobotu konečně byla spuštěna nová lanovka (lépe řečeno použitá z rakouského Königsleitenu), nicméně slušná čtyřsedačka. Díky tomu se areál pomalu začíná vyrovnávat novějším a vybavenějším střediskům v nedalekých Koutech (na jihu) a Filipovicích (na severu). V další sezoně by snad i mělo začít vznikat zasněžování, někde v prostoru pod černou sjezdovkou má být vodní nádrž pro potřeby sněžných děl. Červeňák má přece jen výhodu solidní nadmořské výšky a i díky tomu, že sjezdovky jsou již starší, jsou pěkně zarostlé travou, čili k provozu stačí i menší sněhová vrstva. Většinou když je na sedle 20 cm, dá se jezdit. K tomu dál dopomůže přírodní sníh, který přece jen ve vyšších polohách padá pravděpodobněji.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

O občerstvení není na sedle nouze, nejhonosnější je samozřejmě bývalá zotavovna ROH, dnes Horský hotel, stará chata na Červenohorském sedle, bufet v hotelu a velký sezonní stan u sjezdovek na severních svazích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Areál na sedle se dělí na jižní svahy a severní svahy. Musím se přiznat, že lyžařské začátky jsem podnikal na jižních svazích lépe řečeno na tom který se nazývá cvičná louka. Ovšem dnes už nejezdíme jinam než na severní svahy, tedy svahy na Velkém Klínovci. V podstatě se jedná snad o nejhezčí nebo nejlepší lyžařské svahy v Jeseníkách, kde si vybere skoro každý. Pěkně zleva od nejtěžší Doprava na nejlehčí. První (a vlastně nejníže) díváme-li se na svahy od bufetového stanu je černá sjezdovka. Je to vůbec jedna z nejstarších sjezdovek v na sedle, ještě si pamatuju jak na ni dlouho stála jediná velká dvoukotva, všude jinde byly ještě lanové kotvičky (takové s destičkou, co se do nich zamotávaly prsty), sjezdovka je zprvu mírná, dole je to však pořádný krpál, dojezd sjezdovky je v místech kde kdysi býval skokanský můstek. Další v pořadí je červená, patrně nejkrásnější červenohorská sjezdovka, začátek sjezdovky je mírnější, ale rychle se sklání a rozšiřuje. V nejširším místě má červená dobrých 60-70m. Sjezdovka se mírní u stanice cleku H-130 což je normální Poma, zde se dá sjezd ukončit, ovšem zájemci se vrhnou Doprava prvním ze dvou padáků, které jsou perličkou na sjezdovce. Ty jsou ovšem otevřené za dobrých sněhových podmínek, což letos naštěstí platí. Samozřejmě jsem neodolal. Zmiňovanou Pomou se můžeme vydat zpět na vrchol a svést se po následující modré sjezdovce, což je jinak též zvaná Turistická a vskutku podle známé písně platí, že modrá je dobrá pro solidní svezení. V prostoru pod stanem se modrá zatáčí doprava směrem k Jeseníku, přibírá červenou pod padáčky a dojíždí k dolní stanici lanovky, cestou dál bychom dojeli k černé. Úplně vlevo je pak sjezdovka žlutá, dosti široká (cca60m) turistická sjezdovka. Dá se k ní dojet od horní stanice lanovky a Pomy traverzem, jinak je obsluhovaná dvoukotvovým Doppelmayerem. Pro přiblížení od bufetu ke žluté složí malý talířový vlek. Od žluté se dá sjet přes helioport k silnici a za ní sjet na jižní svah, přímo k cvičné louce. Od horní stanice vleku i na horní cvičnou louku napravo od dolní louky.

Na sedle je perfektní, že se dá i pojíždět po několika lesních cestách (turistické trasy, nástupy na hřebenovku), od černé pomy se dá sjet po červené TZ na lehčí sjezdovky (kdo si netroufne, nebo zajede příliš daleko).

Ostatní informace

Zájem o Červenohorské sedlo bohužel v posledních letech mírně opadl (a to i ke škodě lyžařů), přece jen reklama láká do nových vybavenějších středisek, ovšem na sedle jsou nejdéle rolbované svahy Jeseníků, takže místní vlekaři to už umí. Navíc i díky novým střediskům nejsou dnes půlhodinové fronty (když jsem si stačil přečíst noviny). Sedlo má trošku smůlu v počasí, jakožto horským přechodem se tudy protáhne kdejaký mrak, nicméně ze zkušeností víme, že i tady bývá hezky a pak to nemá chybu. Ceník vleků se dá najít na inernetu, po spuštění lanovky je již plné jízdné, ovšem tříhodinovka za 350,- Kč mi stačila bohatě. Na závěr jsem totiž sjel po Staré cestě (žlutá TZ) do Koutů, to je taková třešnička na dortu a vřele bych doporučil zájemcům, kteří přijedou do Koutů na dovolenou, vyjet ráno autobusem nahoru, něco pojezdit, na oběd sjet dolů a odpoledne třeba 2 hodinky v Koutech, klidně i na Vítězňáku (Šindelná), jak jsme to dělali za mlada. A kdo by namítal, že sjezdovky jsou na seldle krátké, černá má cca 900m, červené bez padáčků asi 850m s padáky tak 1,3km, modrá k lanovce skoro 1,5km celý objezd po žluté až k vleku u černé je kolem 2km.

Video vzniklo díky projektu Jesenickénávraty.cz.