Návštěva domu poslední žítkovské bohyně

Dům poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové  •  Fotografie (5)  • Foto: Kimca

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Za hotelem Kopanice vás k domku nasměruje tento ukazatel

Celkový pohled na dům s chlévem

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Krásný kraj žítkovských bohyní v regionu Moravských Kopanic jsme navštívili již několikrát, proto jsme nemohli vynechat ani dům poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové.

Ze silnice E50 kousek před Starým Hrozenkovem odbočujeme vlevo do kopce na Žítkovou, kde parkujeme u hotelu Kopanice. K domku, který je naším cílem, lze sice dojet autem a přímo u něj zaparkovat, my se ale raději projdeme necelé dva kilometry po hřebeni s úžasnými výhledy do okolí - vpravo na Bílé Karpaty, vlevo Javorníky a hornaté Slovensko s vyčnívajícími vrcholky Malé Fatry. U stavení poslední žítkovské bohyně je malá zvonička, která nám poskytne stín při čekání na prohlídku.

Za čím jedeme?

Bohyně byly ženy, které byly obdařeny magickými silami, pomocí kterých pomáhaly lidem – znaly léčivé byliny, kterými léčily nemoci a pomáhaly i tam, kde si lidé nevěděli rady. Pokud někdo přišel žádat o pomoc, bohyně slila do studené vody rozpuštěný vosk, případně olovo, ze kterého dokázala vyčíst, co žadatele trápí. Působnost bohyní byla široká – kromě léčby nemoci dokázaly např. odhalit zloděje, přivábit vyhlédnutý protějšek, urovnat spory či předvídat budoucnost. K bohyňování, jak se činnosti bohyní říkalo, patřily samozřejmě také různé modlitby, magická zaříkávadla a rituály. Bohyně se vyskytovaly pouze na Žítkové a "řemeslo" se dědilo z matky na dcery po všechny generace. Věhlas žítkovských bohyní dosahoval až do zahraničí, jezdili za nimi lidé zblízka i zdaleka, různých společenských vrstev a povolání.

Irma Gabrhelová byla jednou z nejslavnějších bohyní na Žítkové. Narodila se roku 1905 a zemřela 7. ledna 2001, tedy v 96 letech. V domku, který jsme navštívili, prožila většinu života. Měla sedm dětí, pět synů a dvě dcery, z nichž jedna byla také bohyně. Dům, kde bohyně žila, je kopaničářské stavení se třemi místnostmi, malým dlážděným dvorkem a hospodářskými objekty – sušárnou ovoce a kravským chlévem. Interiéry jsou zařízeny tak, jak bývaly za života bohyně. V domě můžete také zhlédnout typický kopaničářský kroj. Veškeré textilie – povlečení, dečky, ubrusy – jsou vyšité nádhernými kopaničářskými výšivkami, které zhotovila sama současná majitelka stavení.

Obec Žítková, jak jsem již zmínila, je jednou z obcí Moravských Kopanic. Toto území zahrnuje také obce Vyškovec, Vápenice, Lopeník a Starý Hrozenkov. Kromě Hrozenka, jak místní označují posledně jmenovanou obec, mají ostatní osady stavení rozptýlená po kopcích Bílých Karpat, takže tu jsou většinou samoty nebo polosamoty, domky tu netvoří souvislé ulice, jak je zvykem v níže položených obcích. Za svůj název Kopanice vděčí hornatému rázu krajiny - na kopce se nedostala žádná zemědělská technika a pole se tu tak musela pouze okopávat motykou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se lze v hotelu Kopanice, kde bývá za teplého počasí i venkovní posezení. U hotelu se pase pár oveček a najdete tu i menší dětské hřiště.

Případně se dá sjet ze hřebene směrem k přehradě Žítková, tj. až téměř ke slovenským hranicím a zaparkovat u Penzionu Žítková. V pěkném penzionu se najíte, a pokud by vám stačil třeba jen opečený špekáček, mají zde i ohniště. Také tady je k dispozici dětské hřiště a větší hřiště na míčové hry, neboť zde dříve stála první žítkovská škola. 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pokud toužíte po relaxaci v tichu a samotě, přijďte se projít po karpatských kopcích s rozkvetlými loukami a pasoucími se stády krav a ovcí, a nasát tajemnou atmosféru zdejší magické minulosti. Návštěva tady opravdu stojí za to.

V domě poslední žítkovské bohyně je velice znatelný genius loci. Umění a moudrost bohyní vždy vzbuzovaly respekt, který si toto místo uchovalo dosud i po odchodu své bývalé majitelky. Tajemnosti tohoho kraje také nahrává určitá izolovanost, kterou si zanechal, což dokládá třeba případ stávající úzké silničky přes hřeben Žítkové, která byla postavena až po rozdělení Československa, a to kvůli celníkům.

Navíc si jako bonus ke krásným zážitkům můžete odvézt i něco hmotného – nedaleko domku poslední žítkovské bohyně je ovčí farma U kapličky, kde vám od jara do podzimu každý den od 9 do 20 hodin prodají vynikající, přímo zde vyrobené ovčí sýry a žinčici.

Ostatní informace

Domek Irmy Gabrhelové koupili současní majitelé v roce 2005 ve velice špatném stavu, a když zjistili, po kom dům je, nezbourali ho, jak původně plánovali, ale zrekonstruovali ho do původní podoby. Novodobý fenomén žítkovských bohyní uvedla v širší známost spisovatelka Kateřina Tučková svým románem z roku 2012. Po vydání tohoto románu se začali k opravenému stavení trousit turisté a dožadovali se prohlídky, takže majitelé byli nuceni objekt zpřístupnit a díky tomu jsme ho mohli navštívit i my.

Domeček je přístupný od dubna do října o víkendech a svátcích. Začátky prohlídek jsou ve 13.00, 14.30 a 16.00 hodin, prohlídka s velice poutavým výkladem pana majitele trvá 1,5 hodiny. Při počtu min. 4 osob lze prohlídku dohodnout individuálně (kontakty viz www.chalupazitkova.cz). Vstupné je 100,- Kč za dospělého, děti neplatí. Fotografovat a filmovat je zde zakázáno.

Autor: Kimca

Další články autora: 132

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli