Nalžovské Hory, stříbrná historie a něco k tomu.

Kam a jak jedeme?

V západní části Blatenské pahorkatiny, v kraji malých pahorků, luk, lesů a rybníků, se nachází městečko výše uvedeného jména. Jeho dějiny jsou spjaty s těžbou kovů, především stříbra, v menší míře cínu a olova. Původně zde stála pouze osada Nalžovy, o které je první zmínka již v roce 1374. Později přibyla osada Stříbrné Hory, tu založili němečtí horníci z Jáchymova. S těžbou se započalo v roce 1521, kdy byl majitelem panství Svojše z Velhartic. Ale jak už to tak v podnikání bývá, bez ohledu na dobu, začaly se o právo těžby vést spory. Vyvrcholením byl rok 1541, kdy Petr z Rožmberka nechal doly zatopit. V polovině 16. století proběhlo několik bezúspěšných pokusů těžbu obnovit. Po roce 1718 získávají panství hrabata z Pöttingu. V roce 1769 na panství přichází irský rod Taaffe, ten byl vlastníkem až do roku 1937. Tento rod svým významem patřil mezi nejpřednější v Rakousku. Ludvík Taaffe byl prvním prezidentem soudu a ministrem práv a jeho syn Eduard Taaffe se stal v roce 1879 předsedou rakouské vlády a byl jim až do roku 1893. Jak už to tak v životě bývá, Eduard Taaffe se zadlužil a byl nucen zámek a celé panství v roce 1937 prodat. Stříbro pod zemí stále lákalo a tak od roku 1940 až 46 proběhly pokusy o obnovu těžby, ale opět bez úspěchu. Se zámkem to dopadlo poněkud lépe, po druhé světové válce v jeho prostorách byla škola. Dnes je soukromým majetkem a veřejnosti nepřístupný. V roce 1951 byly Nalžovy a Stříbrné Hory sloučeny pod novým názvem Nalžovské Hory. Historie již bylo dost a tak se vydejme za poznáním tohoto městečka.

Za čím jedeme?

Z náměstíčka procházíme poměrně hezkým anglickým parkem k zámku. Je zde několik skutečně nádherných a starých stromů. Krásné červenolisté buky, lípy a další listnáče nejsou jen tak někde. Zámek spatřil světlo světa v 17. století a nechali jej postavit Švihovští z Rýzmberka. Byl několikrát upravován v 17. a 18. století a výrazně přestavěn ve druhé třetině 19. století ve stylu romantismu. Celý objekt lze obejít a prohlédnout ze všech stran. Nad zámkem je návrší, pravděpodobně zde byly upraveny haldy hlušiny. Je zde Kostel sv. Kateřiny. Byl postaven v letech 1721 až 23 v barokním slohu. Nechal jej postavit Norbert z Pöttingu. V roce 1846 byla zvýšena věž. Ta v roce 1919 vyhořela a byla znovu obnovena.. Mimořádné jsou sochy a křížová cesta v okolí kostela z první poloviny 18. století. Vlastně galerie pod širým nebem. Za kostelem je kříž z roku 1856 a socha světce. Kolem kostela stojí dalších šest soch světců. V malém parčíku je křížová cesta a vše končí nádhernými sochami Madony, sv. Václava a sv. Víta. Budova nové školy nikterak tento soubor neruší a vhodně zaplňuje jižní stranu návrší. Žákem nedaleké staré školy u kostela byl i Karel Klostermann. Parkem se vracíme zpět do středu města. Pozornost si zaslouží i několik hospodářských budov u zámku. Na komíně jedné z nich žije čapí rodinka. Bohužel městem prochází silnice z Klatov do Strakonic a tak zde mají rušno. Na náměstí objevujeme další hezkou sochu sv. Jana Nepomuckého a protože je čas k občerstvení, hledáme kam zajít.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hledat vlastně ani nemusíme. Z hospody „ U znaku Švihovských“ se line vůně slibující kulinářský zážitek nebo alespoň dobré občerstvení. A je to pravda, můžeme jen doporučit. S ubytováním to zde taky asi půjde, ale bude lepší jeho zajištění předem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zámek patří mezi ty větší a snad se dočká i lepších časů. Park a jeho skutečně nádherné stromy již základní péči dostávají. Okolí kostela je mimořádné a podobných míst v naší zemi moc nebude. Z návrší u kostela jsou nádherné výhledy směrem k Šumavě, na Javornickou hornatinu a k východu. Nelíbil se nám stav hospodářských budou u zámku i když se zdá, že i tady se začíná něco opravovat.

Ostatní informace

I když je to k nevíře, než se všechno obejde, je dopoledne pryč a ušlá vzdálenost jde na kilometry. Zcela jistě 2 až 3. Parkovat lze na náměstí před hospodou. O víkendu tady asi veřejná Doprava nefunguje. Lze využít i vlak, nejblíže je až nádraží v Pačejově, asi 10 km a ještě jednou zpět nebo pokračovat do Kolince, kam to bude také 10 km. Pačejov a Kolinec spojuje modrá turistická značka, která městečkem prochází. Vše se najde na mapě KČT č. 68 Pootaví.