Na ostrov klidu, na skaliska Sochová v Hostýnských vrších

Kam a jak jedeme?

První den letošní dovolené začíná velmi hezkým ránem a tak se rozhoduji pro celodenní útěk ze spárů civilizace. Bude to asi někam do Hostýnských vrchů, dlouho jsem se například nebyl podívat na Sochovou za Tesákem. Tam je ze Zlína o víkendech velmi dobré spojení v 7.00 ráno. Bus je zaplněný skoro do posledního místečka - většína houbařů a cykloturistů naštěstí vystupuje už v Držkové anebo na Trojáku, až nahoru na Tesák nás jede jen pár...

Za čím jedeme?

Dneska jsem velmi prozíravě nechal manželku doma - ( potřebuje si ode mne odpočinout ) - a tak mi nikdo nebude kafrat do výběru tůry a rozčilovat se, že je to zase samý kopec a samá skála. Takže na Tesáku výstup z busu, krátký pohled na mapu a barvu značky, která mne k Sochové povede a pak už hurá na cestu, než bude moc horko ...

Hned za zastávkou míjím 2 větší pohostinné objekty. Slouží k občerstvení nejen turistů, ale hlavně povalujících se lenochů, ubytovaných v chatách a jiných objektech v okolí, skrytých pod korunami lesních stromů. Však také až téměř po 1 km chůze míjím takovéto poslední rekreační sídlo, nacházející se na vrcholku kopce nad Tesákem. Teprve tady mohu dát "Pá pá" civilizaci a vřeštícím rekreantům a ponořit se do ticha lesních hvozdů, kde už je kromě občasného a vzdáleného mručení motorových pil slyšet jen občasné skřéknutí sojky či zapípnutí jiného ptáčka zpěváčka.

Horší je, že lesní "cestochodník" klesá hustým tmavým lesem a země je po včerejším dešti vodou nasáklá jako mořská houba, takže není kam usednout a zlikvidovat první díl snídaně. Nezbývá tedy než pokračovat až na rozcestí pod Sochovou, kam je to z Tesáku slabá půlhodinka chůze. Protože je tady v hustém lese moc málo světla, prohlídku horského pralesa a PP Tesák musím nechat na jindy - stejně se jeho areál nachází v náročném terénu a já jsem hladový a neudržely by mne zesláblé nožičky !

Za rozcestím u Ožiňáku se napojuji na zpevněnou cestu, měním směr vlevo a skoro vzápětí přicházím na velikou světlinu s rozcestími a dokonce dvěma turistickými odpočívadly ! Vybírám si to novější u okraje lesa, kde je prozatím příjemný stín a nedočkavě se pouštím do svačinky. Všem zvědavcům mohu prozradit, že jsem si pochutnal na čerstvém chlebíčku s tlačenkou a pivním rohlíku se salámem, což je vše strava hutná a také velmi chutná. Protože zatím netrpím obezitou, tak si mohu takovéto hrozně nezdravé, ale dobré papáníčko dovolit kdy chci a nemusím se bát, že mi na rameno vzápětí poklepe "zubatá" ... ( Škoda jen, že tu není ani u jednoho odpočívadla umístěn odpadkový koš. Lidé jsou čuníci a silně pochybuji, že je každý takový uvědomělý volek jako já, který použité sáčky a Pet láhve umístí zpět do batohu a nese Odpadky až k nejbližší popelnici či kontejneru !)

Červená značka v současné době pokračuje vpravo po východním úbočí hory až Do Rajnochovic. Ještě v nedávné minulosti ale vedla přes vrchol hory za posledním tur.odpočívadlem. Po vyhlášení přírodní rezervace byla splněna tato úlitba ochranářům a turisté a cykloturisté teď míjí skoro bez povšimnutí lesní cestu, šplhající v délce 400 m mezi hustými lesními stěnami do strmějšího svahu. Tady cesta končí, v řidším listnatém lese je tu rozhozena skupina nevysokých skal a Skalek, tvořená hrubozrnnými pískovci, místy i slepenci. Stěny skalních útvarů jsou pokryty mělkými dutinami, moc voštin zde neuvidíme, neboť tyto pískovce jsou z poněkud pevnějšího materiálu, zajímavé jsou pseudoškrapy na temenech skal. Skalky jsou obklopeny zbytkem původního horského pralesa a uvidíme zde také výjev, který by patřil snad už na stránky erotiky a ne na stránky Turistiky.cz. Nebuďme ale tak úzkoúprsí jako naši noví přátelé Američané a nazývejme věci pravými jmény - prostě, jasně a stručně : 1 vzrostlý buk a 1 skalisko absolutně nezajímá, co na to my lidé a vesele si tady už nějaké to desetiletí stojí ve vroucím objetí a ve spojení milostným aktem ... Okolní Skalky už pohled na ně dávno omrzel a tak se raději vesele šklebí na každého osamělého příchozího, který čas od času zavítá na tato místa.

Jak už jsem naznačil, lesní cesta pod shlukem Skalek končí. Dál k vrcholu hory Sochová ( 741 m) vede už jen místy strmější pěšina, která je ale lemována dalšími Skalkami a mohutnými balvany. Většina z nich je pokryta zvláštními kalcifytními druhy mechů, na zemi všude kolem zase zajímavé kapradiny. Na nedalekém vrcholu pak najdeme zajímavovou hříbovitou Skalku, která připomíná z profilu psa, mohutné terasy či schody a pak dvě velké skály, z nichž jedna dosahuje výše skoro 10 metrů a jmenuje se "Kazatelna". Do její nižší stěny - od vrcholku kopce - byly někdy v minulosti vysekány do tvrdého pískovce schody. Vedou až na vrchol skalního útvaru a dobře viditelné záseky pro zábradlí napovídají o tom, že zde kdysi bývalo vyhlášené výhledové místo. Možná se tak stalo už v roce 1863, jak nám napovídá vysekaný letopočet na odvrácené straně skalní kazatelny.

Dnes z ní už sice neuvidíte ani mrť - okolní horské jeřáby a jiné listnáče vyhlídku už dávno přerostly - ale moc dobře se tu v absolutním klidu odpočívá, medituje a rychle se tu dobíjejí baterie. Samozřejmě ne ty mobilové, ale ty, sloužící k plnohodnotnému chodu lidských schránek ...

Po poněkud delším odpočinku se vracím ten 1 km z vrcholu Sochové na rozcestí k odpočívadlům. Zrovna kolem projíždí veliký cyklopeleton a jejich "šéf" ukazuje na všechny cesty a nahlas jak na lesy vykřikuje, kam která cesta vede a kudy by se po ní dojelo. Pak ukazuje směrem k Sochové a křičí, že "tudy by to také šlo !" - "To, určitě, chlapečku, bikaři nemají v této přírodní rezervaci co dělat !!! ... už už se chystám, že kdyby tam zabočili, tak po nich vystartuju ! Naštěstí ale pokračují k Rajnochovicím ...

Po lesní cestě klesám na rozcestí a pak několika zákruty k silničce z obce Rajnochovice na Tesák. Jdu se ještě pod poslední zatáčku podívat na hladinu malé umělé vodní nádrže. Bývala to tzv. klauza, přehrádka budovaná na splavování vytěženého dřeva. Pak už mne čeká více jak 1 km dlouhé a dost prudké stoupání v tropickém horku nahoru do sedla pod Čerňavou, na kterou povedou moje další kroky, to už je ale zase jiná kapitola ...

( V sedle s křižovatkou lesních i zpevněných cest po Čerňavou narazíme na žlutou tur.značku, která nás po 1 km chůze a už téměř po vrstevnici přivede k chatám na Tesáku, parkovišti pro osobní vozy a zastávce busu, kde jsem svůj výlet brzy ráno začínal ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V popisované první části výletu jsem se živil a pil z vlastních zásob. Stará chata na Tesáku a i ta novější v jejím sousedství ale nabízí bohatý výběr jídla a nápojů i pro ty, kteří si svačiny sebou na výlety nenosí ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je krásné, že i v dnešní uspěchané a hektické době se dají najít taková přírodní místa, kde z člověka spadne veškerý stres a kde se může bez "hlučících davů" a v osamění obdivovat krásám zdejší přírody. Proto prosím všechny, kteří někdy navštíví mnou popisované a krásné místo, aby se zde chovali tak, jak se přísluší v chrámu přírody chovat. Jedině tak si odnesou ze Sochové plnohodnotný zážitek ... A ještě něco - štěkající psi a bicykly na strmé svahy hory s přírodní rezervací opravdu nepatří !!

Ostatní informace

Cesta busem ze Zlína na Tesák stojí v současnosti 44 kč. Zdejší dopravní společnost cenu jízdného razantně zvýšila - on je Zlín po Praze snad druhým nejdražším městem u nás, takže se ani není čemu divit. Divit se snad lze jen tomu, že se toto zdražování děje v kraji s vysokou nezaměstnaností a doslova žebráckými průměrnými platy ...