Mezi levandulemi české Provence a Pietou pod křížem aneb proč vyrazit do Bezděkova u Úsova a Police

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet nás zavede na Mohelnicko, tedy do jihovýchodní části šumperského okresu a do míst, kde si úrodná Haná „podává ruku“ s okrajem Zábřežské vrchoviny. Jedná se o méně známou lokalitu, kterou neprocházejí značené turistické trasy, nenajdeme zde téměř žádné významné historické památky ani tady v krátkých intervalech nepotkáme mechanismy známé jako hromadné dopravní prostředky. Ovšem současně je to oblast, která i tak dokáže naplno zaujmout. Zejména pak příznivce drobných památek a knih o Provence.

Kdo někdy četl Listy z Provence (Miroslav Horníček) nebo Rok v Provence (Peter Mayle), jistě zatoužil alespoň jedenkrát tento čarokrásný kout sladké Francie osobně navštívit. Ne každému se to asi podařilo, takže takový Bezděkov u Úsova může být pro mnohé ideálním řešením. Potěší ale jistě i ty, kteří již měli to štěstí skutečnou Provence na pár dní či týdnů zažít …

Za čím jedeme?

Přesuňme se tedy k hranici šumperského a olomouckého okresu, do údolí potoka Rohelnice i do blízkosti jednoho z našich nejmenších měst. Právě zde se totiž nachází malá vesnička Bezděkov u Úsova (přibližně osm desítek obyvatel), která se může již několik let pochlubit velmi zajímavou atrakcí. Tou je Levandulový statek, jehož součástí je i Krámeček s galerií nebo Levandulová stezka se samoobslužným Lesním barem. A věřte, že opravdu vše zde voní po oné rostlině s drobnými fialovými kvítky (pravda, domácí zvířectvo jsme neočichávali).

Hlavně je ale statek místem, které nabízí velice příjemné posezení mezi levandulovými trsy, odpočinkové altánky i stánek s občerstvením. Samozřejmě převážně levandulovým (kdo by se bál tohoto „biopiva“, může si dát i klasickou Litovel). Ideální termín pro návštěvu statku je sice přelom června a července (na počátku července se zde navíc koná vyhlášený dvoudenní Levandulový festival), ale i na počátku srpna to zde ještě dokvétalo a omamně vonělo. Bylo nám zde zkrátka dobře a ani v nejmenším nám nevadilo, že ty fialové vozy a kola už jsme mnohokrát na různých místech viděli a že je to tak trošku kýč …

Nakonec jsme se ještě stavili ve zmíněném Krámečku, který najdeme v budově bývalého bezděkovského obecního úřadu s hasičkou zbrojnicí a naproti kapli sv. Antonína z 19. století, abychom zde nakoupili pár drobných dárků. Nevynechali jsme ovšem ani destilerii a galerii v patře. No a potom již nastal čas se přesunout do sousední Police.

Ta už je počtem obyvatel vískou více než dvojnásobnou, navíc tak nějak historičtější. Vždyť první písemná zmínka o Polici pochází z počátku 14. století a jádro zdejšího kostela je snad ještě o něco starší. Nás však budou tentokrát zajímat drobné památky nacházející se poblíž křižovatky (nebo chcete-li na návsi) v centru obce, kde můžeme v případě zájmu navštívit také Síň selských tradic.

Všeobecně je asi za zdejší nejvýznamnější drobnou památku označován pískovcový kříž se sousoším Piety a reliéfy zobrazujícími Krista na hoře Olivetské, sv. Jana Nepomuckého, sv. Gottharda a sv. Floriana. Jedná se o památkově chráněné empírové sousoší z roku 1843, jen původní vrcholový kříž byl ulomen a později nahrazen křížem novodobým.

Podobných památek je v Polici několik, za zmínku však asi nejvíce stojí velmi kvalitně zpracovaný kamenný krucifix u kostela sv. Mikuláše, který pochází z roku 1850. Zajímavostí zdejší sochy sv. Jana Nepomuckého je zejména fakt, že se nejedná o památku barokní, ale o skulpturu z roku 1908. A opomenout rozhodně nemůžeme ani smírčí kříž zabudovaný do ohradní zdi u kostela. Říká se mu Baba nebo Koza, pochází pravděpodobně z 15. století a je to kříž s příběhem. Ten pojednává o nebojácné dceři hospodského Madlence, která šla na hřbitov sebrat věnec z čerstvého hrobu, lekla se hlasu hrobníka a při následném pádu se zabila o hranu jednoho z hrobů. Příběh sice pěkný, ale vzhledem k tomu, že je na kříži reliéf nože nebo dýky, dost málo pravděpodobný.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Drobné občerstvení nám poskytl stánek u levandulových polí v Bezděkově, jinak obě navštívené obce v podstatě žádné možnosti nenabízejí. Městečko Úsov je však vzdáleno, coby kamenem dohodil. a nedaleko jsou také přibližně desetitisícová města Mohelnice a Uničov. A tady už je těch variant dost a dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbílo: Pohoda, klídek a dech Provence bez vyšších nákladů a požadavků na znalost cizích jazyků.

Nelíbilo: Nic takového jsme nezaznamenali.

Ostatní informace

Náklady v tomto případě tvoří jen doprava a nějaké ty poživatiny, popř. nákup v Krámečku. Kdo má zájem, může si ale v Levandulovém statku objednat také např. masáže nebo kurzy jógy přímo uprostřed fialových lánů. Musíte však počítat s tím, že pro bezděkovskou voňavou atrakci platí, že je tu pro vás se vším všudy jen od května do konce prázdnin …

Závěrečné PS: Fotografie s méně květy a modrou oblohou pocházejí ze srpna roku 2022, ty kvetoucí - ale zamračenější - byly pořízeny 4. července 2023. O den později začínal Levandulový festival, jehož hlavními hvězdami měly být skupiny Yo-Yo Band a Eddie Stoilow nebo Věra Martinová.