Melk – Dürnstein – Gottweig aneb putování za nejkrásnějšími kláštery oblasti Wachau

Kam a jak jedeme?

Tuto cestu lze absolvovat mnoha způsoby a pravděpodobně všechny musí ve finále každého příznivce krásné přírody a monumentálních klášterních komplexů doslova nadchnout. Nabízí se vlastí moto Doprava po dvou,třech i čtyřech kolech, výlet autobusem některé CK nebo cesta lodí, kterých zde po širokém řečišti Dunaje projíždí – s nadsázkou řečeno – tolik, jako jinde městských taxíků. Můžete po nádherné „přírodně-unescové“ dolnorakouské oblasti Wachau putovat pěšky, ale my jsme zvolili cestování za použití dopravního prostředku jednostopého, navíc poháněného vlastními silami, tedy bicyklu. Fantastická Dunajská stezka – neboli Donauradweg – k tomu koneckonců sama vysloveně vybízí. A hned na úvod mohu prozradit, že celé Wachau nás od prvního okamžiku vysloveně uhranulo a slíbili jsme si, že se sem budeme rádi – a pokud možno často – vracet. Teď už sice máme delší pauzu, ale hodláme to brzy napravit.

V oblasti Wachau najdete bezesporu jedny z nejkrásnějších barokních klášterů celého Rakouska a i mezi navštívenou trojicí každý vyniká nějakým tím nej. Melk je zřejmě nejznámější, nejnavštěvovanější, nejhonosnější, nejzdobnější a svým způsobem také nejodpornější (myšleno v tom smyslu, že při pohledu na tento komplex asi mnohé napadne výraz brutalismus). Dürnstein je originální svou modrou věží, která se – coby pomyslný Boží prst – tyčí vzhůru k nebesům. Však se také tomuto klášteru, který je ze všech tří uvedených nejmenší a díky tomu asi i nejpříjemnější, Boží prst říká. A Gottweig lze při srovnání s jeho dvěma kolegy považovat díky jeho poloze za stavbu, umístěnou přímo na velehoře. Navíc připomíná olomoucké Hradisko, takže je našinci chvílemi tak nějak bližší. A všechny spojuje řeka Dunaj, čarokrásná okolní příroda a spousta zajímavých památek v jejich těsné blízkosti. Mezi nimi vynikají zejména hradní zříceniny a další sakrální stavby.

Za čím jedeme?

Aby se však z tohoto článku nestalo nesnesitelně dlouhé literární dílo ve stylu Jiráskova Temna, prozradíme si o jednotlivých klášterech jen několik základních informací.

Benediktinský klášter v Melku je jednoznačnou dominantou tohoto více než pětitisícového okresního městečka. Hodně honosnou dominantou, která svou monumentálností předčí snad i Pražský hrad. Procentuelním srovnáním plochy vůči počtu obyvatel dokonce nespočetněkrát. Přes svou zmíněnou – až „ohavnou“ – monumentálnost je klášter v Melku považován za jedinečnou ukázku architektury vrcholného baroka a jeden z nejvýznamnějších středoevropských klášterů vůbec. Někteří se dokonce „nestydí“ hovořit o barokní perle celosvětového významu. V každém případě se jedná o veledílo stavitelů Jakoba Prandtauera a Josepha Munggenasta z let 1701 až 1736. Oba pánové tehdy navrhli gigantickou stavbu svatého místa na pozůstatcích středověkého kláštera a tuto stavbu obdivuje celý svět dodnes.

A co nabízí klášter při placené prohlídce? Například úžasnou knihovnu s 16 tisíci svazky (ty uvidíte, ale celkem je v klášteru těch tisíců celá stovka) a nádhernou nástropní freskou od Paula Trogera. Klenotem je i spirálovité schodiště, které ke knihovně vede. Nejvýznamnějším místem každého – nejen benediktinského – kláštera je samozřejmě kostel. V Melku se jedná o dechberoucí zážitek, a to v dobrém i špatném slova smyslu. Výzdobou klášterního kostela byli pověřeni nejvýznamnější barokní mistři, např. Antonio Beduzzi, Johann Michael Rottmayr, Paul Troger, Guiseppe Galli-Bibiena nebo Lorenzo Mattielli. Kostel je jednolodní a dominuje mu 64 m vysoká kopule a mramorový hlavní oltář. Úchvatný je také výhled do údolí Dunaje, který nabízí půlkruhová venkovní terasa před jeho průčelím. Za zmínku samozřejmě stojí také císařské schody a galerie, klášterní muzeum se zlatou hlavou sv. Anežky České z II. poloviny 13. století, mramorový sál nebo klášterní zahrady s „divadelním“ pavilonem.

Z Melku se pak přesuneme směrem k městu Krems, protože moc možností dostat se na druhý břeh Dunaje tady není. Tedy pokud se jedná o pevné mostní konstrukce, na nějaký ten přívoz se občas narazit dá. V Kremži se „přemostíme“ a vrátíme se pár kilometrů zpět, do městečka Dürnstein, ve kterém dnes žije přibližně tisícovka duší a nad kterým byl v hradní cele vězněn král Richard Lví srdce. Zdejší modrá klášterní věž je jedním z hlavních symbolů a nejfotografovanějších objektů v celém Wachau. Jedná se celkově o místo příjemné a půvabné, obklopené rozlehlými vinicemi. Samotný zdejší klášter byl klariskami založen na přelomu 13. a 14. století, současný barokní klášterní komplex pak vznikl v letech 1710 až 1740. Na jeho podobě se podílelo mnoho významných architektů své doby, např. Joseph Munggenast, Jakob Prandtauer nebo Matthias Steinl.

Ze tří popisovaných klášterů je Dürnstein jediný, který nepatří benediktinům, ale augustiniánům. I zde je však nejdůležitější částí vrcholně barokního klášterního komplexu kolegiátní kostel s impozantním světlým interiérem, na jehož výzdobě se podíleli dvorní štukatér Santino Bussi, řezbář Carl Haringer nebo malíř Martin Johann Schmidt, zvaný Kremser Schmidt. A pak již půvabné městečko opouštíme a míříme zpět ke Kremsu, kde se vrátíme na pravý břeh Dunaje. Tady nás čeká vrcholová prémie, protože na pár kilometrech musíme překonat výškový rozdíl okolo 230 metrů (u řeky je to nějakých 190 m a náš další cíl je v nadmořské výšce přes 420 m). Tím cílem je další benediktinský klášter, a to Göttweig.

Göttweig patří k nejstarším a nejdéle fungujícím klášterům v celém Rakousku; byl totiž založen již v roce 1083 a svému účelu slouží i dnes. Jeho dlouhou historii provázely také rozsáhlé požáry, turecké drancování i dočasný pobyt sovětských vojáků. Současná barokní podoba kláštera, jehož jméno můžeme přeložit jako „Bohem vysvěcený“, pochází z 18. století a v roce 2000 se tento klášter - společně s celou kulturní krajinou Wachau, tedy i s kolegy v Melku a Dürnsteinu – objevil na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. A hned si také prozraďme, že klášterní restaurace nabízí nejen místní speciality a vína z produkce vlastních vinic, ale rovněž nádherný panoramatický výhled na údolí řeky Dunaj a oblast Wachau.

Klášter Göttweig je znám také jako „rakouské Montecassino" a jeho dnešní podobu postupně vytvořili slavní stavitelé Johann Lucas von Hildebrandt, Franz Hildebrandt a Franz Anton Pilgram. Za samostatnou zmínku zde stojí určitě minimálně klášterní muzeum v císařském křídle, monumentální císařské schodiště s nástropní freskou Paula Trogera, které je považováno za jedno z nejkrásnějších barokních schodišť Evropy, klášterní knihovna s druhou největší sbírkou grafiky v celém Rakousku a 140.000 knižními svazky nebo románsko-gotická nádvorní kaple sv. Erentrudy ze Salcburku. Centrem všeho důležitého je však opět – tentokrát trojlodní - kolegiátní kostel. Ve své dnešní podobě zde stojí od roku 1718, ale jeho nejstarší části pamatují 11. století. Nedokončené dvojvěžové průčelí však bylo postaveno až v letech 1750 – 1755. Štuková výzdoba pochází z II. poloviny 17. století a je dílem italských mistrů, na vnitřní výzdobě se podíleli také Johann A. Wolff, řezbář Hermann Schmidt nebo jeho jmenovec s paletou a štětci, tedy věhlasný Kremser Schmidt.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování ani stravování není v turisticky tak atraktivní oblasti, jakou Wachau bezpochyby je, žádný problém. My jsme volili při svých cestách většinou nocleh pod hvěznatou oblohou nebo – pokud nám počasí nepřálo – pod sedlovou plátěnou střechou stanu. Při stravování vítězí systém co dům dal. Tedy občas něco teplého do žaludku v restauraci a pravidelné nákupy v různých obchůdcích a marketech, které cestou potkáme.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Oblast Wachau je krásná, a to bez ohledu na to, v které její části se právě nacházíme a v kterém ročním období sem zajedeme. Jistou její nevýhodou je značná přelidněnost, která ještě narostla poté, co Češi v masovém měřítku objevili cykloturistiku a přestali přehnaně šetřit. Také CK sem zaměřily svou zvýšenou pozornost, takže občas máte pocit, že jste na „václavském Václaváku“. Osobně však jako Number One hodnotím příjemné posezení u oroseného točeného piva pod dürnsteinským Božím prstem. A nezapomenutelné bylo také klášterní muzeum v Melku, zejména drahokamy posázený Melkský kříž z roku 1362. S Melkem se spojuje také smutná událost, kdy jsem si zakoupil rozsáhlejší publikaci o klášteře v ruštině (tak dlouho ji do nás za mlada násilně nalévali, že jsem si byl jist znalostí a navíc česká verze byla malá, drahá a mizerná), abych vzápětí zjistil, že už jsem ty všemožné směry ručiček a nožiček azbukových písmenek zcela zapomněl.

Ostatní informace

Klášter Melk je veřejnosti otevřen v období od května do září v čase od 9,00 hod. do 17,30 hod. (v dubnu a v říjnu se odpoledne zavírá o hodinu dříve). Placená prohlídka umožňuje návštěvu Císařských pokojů, Mramorového sálu, knihovny, klášterního kostela a vyhlídkového severního bastionu. Vstupné přijde na 12,00 € s průvodcem a 10,00 € bez něj. Nabízí se ovšem využití různých slev (žáci, studenti, rodiny, skupiny apod.). Toto vstupné se už dlouhodobě v podstatě nemění a rozhodně to nejsou vyhozené peníze. Publikace o klášteře se cenově pohybují ve stejných relacích. Klášterní zahrady jsou otevřeny od 1. května do 31. října a za vstup se platí 4,00 €.

Prohlídka kláštera Dürnstein je možná v období od 1. dubna do 31. října, a to denně od 9,00 do 18,00 hod. Za 3.00 € je návštěvníkům umožněno vstoupit na klášterní nádvoří s krásným rokokově zdobným portálem, do klášterního chrámu, výstavních prostor a na vyhlídkovou Dunajskou terasu s balustrádou pod věží. Při včasné rezervaci lze za 5.00 € vidět navíc prostory barokního kláštera a krypty.

Vstupenka do klášterního muzea v Gottweigu přijde na 7.00 € (snížené 4.00 €, rodinné 15.00 €) a otevřeno bývá od 1. Jarního dne do začátku listopadu. Otevírací doba je denně od 10,00 do 18,00 hod., v období červen až září se otevírá o hodinu dříve. Pokud předložíte vstupenku nebo jízdenku (z aktuální sezóny) od některého z klášterních partnerů (např. muzeí nebo dopravce v Krems), dostanete 1 euro slevu.