Krajem pohádkového hradu Bouzov na kole

Kam a jak jedeme?

Je začátek cyklistické sezony, tak sedací část nám zatím stále nepříjemně dává najevo, že na dlouhé sezení na kole je ještě čas. Mozek je však jiného názoru a rozhodne, že je na čase přeci jen vyzkoušet něco kapánek delšího. Však to zadek vydrží. Nic jiného mu také nezbude.

Z Olomouce vyrážíme za příjemného slunného počasí směr Litovel. Cesta vede rovinatou Hanou a není nikterak zajímavá.

Celá fotogalerie:

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Bouzovskem_na_kole_-_duben_2009/

Ani nevím, proč zaměňujeme jízdu po cyklostezce vedoucí nádhernou krajinou Litovelského Pomoraví za otročinu po silnici s docela hustým provozem. Asi zatemnění mysli před jízdou, jinak si to nedovedu vysvětlit. Takže naše první kilometry vedou přes Křelov a Příkazy a my se skoro až do Litovle můžeme kochat tak akorát projíždějícími kamiony, protože stará cesta z Olomouce do Litovle vede z velké části paralelně s dálnicí. „Vůni“ benzínu v Litovli s nadšením měníme za krásnější okolí. Provoz výrazně zřídne a nás čekají první dvě stoupání přes Sobáčov do Bílé Lhoty, kde projíždíme kolem vyhlášeného arboreta, ve kterém lze spatřit přes pět set druhů domácích i cizokrajných dřevin. Některé z nich pocházejí z doby vzniku parku, takže jejich stáří je kolem tří set let.

Z Bílé Lhoty se přesouváme do Červené Lhoty a před námi je docela náročné stoupání do Hrabí. První pořádný kopeček nám dává řádně zabrat a Jarní sluníčko, která už má sílu nás nemilosrdně spaluje. Koupeme se ve vlastním potu, ale šlapeme. Odměna přichází v podobě zvolnění terénu, vjezd mezi lesy a sjezd do obce Podolí a před námi je první cíl dnešní jízdy.

Poslední krátké, ale prudší stoupání a vítá nás Bouzov svým pohádkovým hradem. Hrad míjíme. V mysli mi proběhne myšlenka, jaká je ostuda, že ač skoro místní, tak na Bouzově jsem naposledy byla na prvním stupni základní školy na výletě a od té doby už nikdy. Je vidět, že turistická sezona už je v plném proudu a vesnička Bouzov nápadně připomíná počtem lidí Staromák v Praze. Ne, i tentokrát si necháme ujít možnost zavítat na státní hrad a raději šlápneme do pedálů a pěkně bez námahy pádíme z kopečka směrem do Kozova. V jedné ze serpentin vyzývají k odpočinku klády s impozantním pohledem na siluetu hradu Bouzova.

Po pauze ještě sjíždíme dál až do Kozova a odtud pokračujeme podél říčky Trnávky, kterou už sjíždí první vodáci, směrem do Hartinkova. Míjíme ceduli s nápisem Pardubický kraj a míříme do lesů. Já v blažené nevědomosti si libuji, že se konečně v lese dostaneme do stínu. Můj spolujezdec mě však v tomto líbivém stavu dlouho nenechá. „Ten kopec před námi musíme přejet,“ hlásí a já pátrám zrakem, jestli nepovede cesta nějakým údolím. Marně. Kopec skutečně musíme přejet. A tak je před námi několik kilometrů docela tvrdého stoupání. Za každou zatáčkou očekávám, že se konečně vyloupnou první chalupy v Hartinkově a pořád nic. Místo chalup se objeví další zatáčka a tak to jde několik kilometrů. Slibovaný stín v lese nacházíme, ale kvůli sklonu a délce stoupání nám pot teče do očí a barvu v obličeji máme jako spařená prasata.

S první chalupou však nepřichází úleva. Cesta stoupá i vesnicí a až na křižovatce za ní se konečně dostáváme na rovinku. Ale ty výhledy, ty jsou. Krásná odměna doplněná o radost se zdolaného kopce.

Následující trasa se nese v duchu nahoru, dolů, nahoru, dolů. Ale což. Je krásný Jarní den, někteří lidé už na zahrádkách grilují dobroty a nám vůně připomíná, že vlastně máme i hlad. Projíždíme Kladky a Dětkovice a v Ludmírově už nemůžeme s prázdným žaludkem dále čichat ty nehorázné vůně. Zastavujeme na mostku uprostřed vesnice a vytahujeme také dobrotu – musli tyčinka není sice žádné voňavé maso, ale má také něco do sebe. Spořádáme rovnou dvě najednou.

S plnými bříšky opět usedáme na kolo a přes Hvozd pádíme do Bohuslavic a Olbramic a pak už nás čeká příjemný sjezdík do Náměště na Hané.

V Náměšti měníme tvrdé sedlo bicyklu za ještě tvrdší lavičku na zahrádce v jedné z místních hospůdek. Zlatavý mok, ale především pauza nám vlévají do žil nové síly a my se rozhodujeme, že nezamíříme podle plánu do Slatinic a odtud přes Lutín domů, ale cestu si ještě protáhneme a pár svých sil věnujeme několika dalším kopečkům. Naše další trasa povede tedy přes Čechy pod Kosířem.

Do Drahanovic je cesta příjemná a v podstatě rovinatá. V Drahonovicích cesta ale opět nabírá na sklonu. Kopec do Lhoty pod Kosířem však není nikterak vysilující a navíc za Lhotou nás čeká příjemný sjezd do Čech pod Kosířem. Pak už nám nezbývá než minout Stařechovice a Čelechovice na Hané a odtud už je to coby dup do Smržic, kde je vyhlášená cyklistická hospůdka. Na zahrádce se občerstvíme a pak už jen zdolat poslední kopeček tzv. Smržičák a projet vesnicemi Dubany, Blatec a Kožušany a na závěr ujet posledních pár kilometrů po silnici s již zase hustším provozem zpět do Olomouce.

Za čím jedeme?

Arboretum Bílá Lhota

Otevírací doba: duben a říjen (víkendy) 9 – 17 hod.

květen až září (mimo pondělí) 8 – 18 hod.

Vstupné: dospělí 30 Kč, zlevněné 15 Kč

Zajímavosti:

• park byl založen kolem roku 1700 a některé dřeviny jsou k vidění dodnes
• v parku jsou vysázeny nejen domácí, ale i exotické dřeviny

• kapelník vídeňské opery Kreutzer tady komponoval hudbu k opeře Noc v Granadě
• v parku je vysázeno přes pět set druhů okrasných dřevin

Hrad Bouzov

Otevírací doba: poprvé otevřeno 31. 3. 2012

duben a říjen (víkendy a svátky) 9 -16 hod.

květen a září (mimo pondělí) 9 – 17 hod.

červen (mimo pondělí) - 9 - 18

červenec, srpen (mimo pondělí) 10 – 19 hod.

Vstupné: dospělí 120 až 150 Kč, možnost rodinného vstupného

Zajímavosti:

• na hradě se pravděpodobně narodil budoucí král Jiří z Poděbrad
• současná podobna hradu vznikla relativně nedávno, a to v letech 1895 až 1910
• velká část mobiliáře pochází ze soukromých sbírek Evžena Habsburského
• zámek s oblibou vyhledávají filmaři. Natáčela se tady celá řada pohádek, mimo jiné například O létajícím ševci a princezně Jasněnce či film pro mládež Kopretiny pro zámeckou paní

Zámek v Náměšťi na Hané

Otevírací doba: duben a říjen (víkendy a svátky) 9 -16 hod.

květen až září (mimo pondělí) 9 – 17 hod.

Vstupné: dospělí 20 až 120 Kč, zlevněné 40 až 100 Kč

Zajímavosti:

• na zámku lze shlédnout dětské kočárky, nejstarší z nich pochází z roku 1850
• zámek obklopuje park, ze kterého do čtyři světových stran vedou lipové aleje

Zámek v Čechách pod Kosířem

Otevírací doba : duben až říjen (mimo pondělí) – 9 – 17 hod.

Vstupné: dospělí 60 Kč, zlevněné 10 Kč

Zajímavosti:

• na zámku pobýval malíř Josef Mánes. Během svého působení zde vytvořil přes stovku prací.
• Největší sbírka kočárů a luceren v ČR.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ostatní informace