Když sklepení jezuitské univerzity a dřevěná loď vypráví olomoucký Příběh kamene

Kam a jak jedeme?

Dopravně velice dobře dosažitelné hanácká metropole Olomouc je bezesporu městem, které má všem turistům co nabídnout. Jistěže jsou to především nejrůznější památky v čele s barokním unescovým sloupem Nejsvětější Trojice u zdejší radnice, četná pozoruhodná muzea, zoologická zahrada a mnohé stavby fortifikační, ale na své si přijdou opravdu všichni. Tedy i nadšenci gastronomičtí nebo pravidelní návštěvníci chrámů konzumu. Zkrátka ovšem v žádném případě nepřijdou ani milovníci přírody. A od poloviny roku 2013 nabízí Olomouc další atrakci, která se může stát cílem hned několika zájmových skupin najednou. Bohužel se přitom jedná o záležitost takřka tajnosnubnou, protože ani autor tohoto článku - ani lidé z jeho okolí - olomoucký „undergroundový“ Příběh kamene v podstatě vůbec nezaznamenali.

Za čím jedeme?

Přitom byla tato expozice Vlastivědného muzea v Olomouci veřejnosti zpřístupněna již v květnu roku 2013. Je umístěná ve sklepních prostorách bývalé barokní školní budovy jezuitské univerzity z počátku 18. století a nabízí řadu kamenných artefaktů, zastupujících geologii, archeologii a lapidárium – zkrátka kámen ve všech podobách. Potěšitelný je fakt, že v univerzitním objektu, kde se dnes nachází muzejní depozitář, můžeme vidět i exponáty, které muzeum dosud ještě nikdy a nikde předtím nevystavilo. Expozice je přitom rozdělena do deseti tematických celků. V nich kámen prochází vývojem od prosté horniny - přes pracovní nástroj - po umělecké dílo. Zkrátka přitom nepřijdou ani příznivci gotiky.

Za samostatnou zmínku stojí určitě prehistorický keltský monoxyl, tedy plavidlo vydlabané z jednoho kusu dřeva, v tomto případě asi 200 let starého dubu. Pochází z období mladší doby kamenné (tj. 400 až 50 př.n.l.) a víceméně náhodou ho v roce 1999 objevil – při rybolovu v Mohelnici na Šumpersku – tehdejší ředitel olomouckého Vlastivědného muzea Jaroslav Peška. Dvoutunová loď, na které Keltové rozváželi zboží po celé Moravě, má několik nej. Zmínit musíme zejména její stáří okolo 3.000 let a rekordní délku více než 10,5 metru. Mezi uměleckými dílky zaujmou vedle soch, náhrobků, reliéfů a cenných architektonických prvků z olomouckých staveb např. hodolanská boží muka, která patří k nejstarším na Moravě.

Zajímavé jsou bezesporu i samotné výstavní prostory, umístěné do sklepení trojkřídlé barokní budovy, postavené v letech 1701 až 1708 podle projektu významného architekta Giovanniho Pietra Tencally, kterému s výzdobou objektu pomohl olomoucký kameník Václav Render. V době, kdy byla tato expozice otevřena, uplynulo od zrušení jezuitského řádu přesně 240 let a celý objekt byl v majetku muzea už 54 roků.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k nucené návštěvě lékařů jsme se tentokrát spokojili s osvědčenou kombinací chlebíček, zákusek, káva a kofola v bufetové cukrárně fakultní nemocnice. Olomouc však svým návštěvníkům nabízí množství jiných osvědčoven - v čele s legendární Ponorkou - v podstatně příjemnějších a historicky zajímavějších částech města.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

A kdo se chce nabažit kamene, lodí a přírody ještě více, může v poznávání Olomouce a jejího okolí pokračovat. Nabízí se například návštěva zříceniny kartouzy (kláštera kartuziánů) Vallis Josaphat s kostelem Panny Marie v Dolanech nebo Rajské zahrady ve tvaru lodi, nacházející se v areálu Domu přírody Litovelského Pomoraví ve Sluňákově u Horky nad Moravou. Nebo stačí jen tak se toulat městem a mít oči otevřené …

Ostatní informace

Muzejní expozice ze sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci nazvaná Příběh kamene je otevřena pouze v období od 1. května do 30. září, a to denně - kromě pondělí - od 10,00 do 18,00 hodin. Plné vstupné přijde na 20,- Kč a v ceně je i možnost využití tzv. interaktivních koutků (např. kamenosochařská dílna nebo puzzle z jednoho z vystaveného reliéfu i možnost vyplnit si papírovou skládačku několika razítky a raznicemi.