Jaro na Vydře.

Kam a jak jedeme?

Hledat pramen Vydry je zbytečné, ale poznat, kde její voda poprvé opustí podzemí, je hodně zajímavé. Za toto místo se dá považovat pramen Luzenského potoka na severním svahu Luzného( 1373 m.n.m.) ve výšce 1215 m.n.m.. Následně proteče nepřístupným Luzenským údolím a pod Březníkem jej posílí z levé strany Březnický potok. Pod soutokem se stává Modravským potokem a pokračuje na své pouti k severu. Než se dostane k Modravě, přibere zprava Ptačí potok a několik menších potůčků. U Modravy se spojí s Filipohuťským potokem a o něco níže jí z levé strany přidává své vody Roklanský potok. A Vydra je na světě a pokračuje dále k severu. Trochu vody jí ubere plavební kanál Vchynicko – Tetovský, ale když taje sníh, ani se to nepozná. Pod Antýglem začíná její nejkrásnější úsek.

 

Za čím jedeme?

Autobus nás vyvezl na Rokytu, kde po návštěvě zdejšího informačního centra scházíme po silnici na most pod Antýglem. Za mostem pokračujeme cestou po pravém břehu Vydry. Cesta je značena červenou značkou. Již po prvních metrech je vidět, že vody je hodně a Vydra předvádí co umí. Trochu smutný je však pohled na svah Lišáka ( 1113 m.n.m.). Několik let tu leží oloupané kmeny smrků a bude trvat celá desetiletí než se rozpadnou. Ale věnujme se řece. Ta nabízí všechno, co si lze přát. Hučí, valí se přes kameny, v korytě protéká každou mezerou a vrací se kolem břehů, aby opět zdolávala kamennou hradbu. Se slunečními paprsky vytváří nekonečné barevné obrazy. Její tmavohnědá barva je v tišších zátokách pokrytá bělostnou pěnou. Neúnavný proud vody vytváří na každém metru pohádkové scény.

Občas se otevře i pohled nad koruny stromů. Přicházíme na Klostermannův most, ze kterého se nabízí hodně zajímavý a hezký pohled na řeku. Most byl postaven v roce 2012. Překvapivý je nečekaný pohled na skalní útvar Hrádky, nad levým břehem. Jednotlivé skály nesou jména Panny, Báby či Mnicha. To již procházíme pod svahy Lišky do míst, kde kdysi stála Hálkova chata. K ní se dalo dojít po lávce, po které zbyl jen kamenný sokl. Pod chatou řeka protéká zákrutou a to jsme již u Turnerovy chaty. Zprava posiluje řeku Zhůřský potok. Pod Turnerovou chatou Vydra ubírá na rychlosti. Nad pravým břehem je vidět rozsáhlé kamenné moře. Směr řeky se mění k severozápadu a koryto se rozšiřuje. Hrádecký potok z levé strany je v těchto místem větším přítokem.

Cesta se občas vzdálí od řeky a opět se k ní vrací. Její píseň přerušuje hukot stroje. Probíhá tady těžba dřeva nebo spíše drancování. Leží tu staleté zdravé kmeny smrků a z pařezů lze přečíst, že se jedná o staleté jedince. Je to hodně smutný pohled. Kolem cesty rozkvétají první květy jara. Kvetou devětsily, podběly, sasanky, plicníky a zajímavé sleziníky. Mezi stromy se objevují obrysy budovy, kterou je elektrárna na Čeňkově pile. Cesta údolím je u konce. Pohled ze silničního mostu patří k posledním na krásnou Vydru. Ta se o několik desítek metrů spojí s Křemelnou a její voda pokračuje na své cestě k moři již jako Otava.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo je dobré mít v batohu. O vodu tady není nouze, jsou tu studánky, ze kterých se dá pít. Jinak je možné zajít do Turnerovy chaty. My dáváme přednost Bystřině na Čeňkově pile, ta je ale v současné době v rekonstrukci.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vydra je krásná v každém ročním období, ale jaru se žádné nevyrovná. To se prostě musí vidět. Tady se musí líbit každému. Kazem na kráse je kácení starých smrků.

 

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá okolo 8 kilometrů a stále se jen klesá. U mostu pod Antýglem je nadmořská výška 898 metrů a při soutoku 627 metrů. Na jaře se tady turisté moc nevidí. Délka Vydry je jen 23 kilometrů a plocha povodí 146 kilometrů2. Mapa KČT má číslo 65 Šumava – Povydří.