Jak jsme zabloudili místo do Kladna ke svatému Ivanu

Tipy na výlet • Celodenní výlet • Do přírody • Na kole

Kam a jak jedeme?

Naše cesta začala na stanici metra Zličín, kde jsme hledali cyklostezku č. 201. Ta nás měla dovézt přez Sobín do Červeného Újezdu. Značení jsme našli v ulici Hrozenkovská a tak nás dovedla k tomuto nejmladšímu hradu na našem území. Počasí přálo a tudíž jsme nebyli jediní cyklisté na cestě. V této části Středočeského kraje jsme se pohybovali na kole poprvé, ale jelikož dost často tudy projíždím autem, nenapadlo mě, ani moji přítelkyni, abychom si vzali mapu. Původní plán byl dojet přez Lány do Kladna a potom zpět do Prahy. Ale vše dopadlo jinak.

Po prohlídky nádvoří výše zmiňovaného hradu jsme pohračovali do Unhoště. Až sem probíhala cesta podle plánu, ale náhle, jakobychom přejeli bludný kořen. Špatně jsme odbočili a náhle nebyla pod našimi koly silnice, ale úzká lesní cesta. Zpočátku jsem tušil, že máme zhruba stejný, původně zamýšlený směr a tak jsem doufal, že se někde na silnici vrátíme. Jediným průvodcem nám byla modrá turistická značka, která nás někam vedla po stezce. Po levém řídítku se nám zvedal les, po pravém se nám terén svažoval do potoka. A cesta se stále klikatila a v okamžiku, kdy se stočila na jih jsem si uvědomil, že jsem jako GPS selhal a tudíž, že do Kladna nedojedeme. Později v mapě jsem vyčetl, že jsme míjeli několik mlýnů. Kalivodův, Suchý, Nový a že vodní tok se jmenuje Loděnice.

Po stále modré turistické značce jsme dojeli k přírodní památce Markův mlýn a zde modrou vyměnili za červenou. Ta nás dovedla do obce Chrbiny a z ní, řádně vyklepaní jsme pokračovali dále po silnici. Úplně náhodou se naše řídítka stočila na Nenačovice, Chrustenice a Loděnice.

Loděnice. Konečně místo, které jsem dokázal určit i bez mapy a co více, dokázal jsem určit i směr našeho dalšího cykloputování. A ten byl po klikaté silnici do Svatého Jána pod Skálou a dále na Hostim. A opět pryč ze silnice. Po lesní cestě zvané Kozelská jsme dojeli k místu, které neslo název V Kozle a to už jsme byli u Berounky. Kamenitá cesta, kde jsme museli dávat pozor na ostatní cyklisty, chodce ale i horolezce (ne ty spadlé, ale ty kteří před pádem jistili) jsme pokračovali na Srbsko. Pro fajnšmekry, kteří si libují ve stoupání je k dispozici alternativa z Hostimi do Loděnice po silnici, která klikatě, skoro horsky stoupá a ještě klikatěji klesá k řece.

Naše kola se vrátila na silnici a stále podél řeky nás vezla přez Karlštejn do Hlásné Třebáně. Po překonání řeky a kolejí jsme se dostali do Třebáně Zadní a místy po zbrusu nové cyklostezce jsme přez Dobřichovice a Všenory dojeli do Černošic. Cestou jsme, jako vždy obdivovali vilovou architekturu a představovali, jak se jednou bude někde náš domeček taky vyjímat.....

V Černošicích nastal čas volby. Na Zbraslav, nebo Radotín. Do Zbraslavy se poutník dostane po překonání Berounky a průjezdu Lipence. A pokud ve zdraví překoná i most přez Vltavu, dostane se na cyklostezku, která ho dovede až pod bájný Vyšehrad a dále ke stanici metra Karlovo náměstí, popřípadě až do Tróje, Kralup nad Vltavou, Mělníka, Ústí nad Labem ....... a už dost. Na této stezce jsme snad nikdy nebyli sami. Přítelkyně tuto cestu nazvala Kozí stezka (chlapi až se po ní vypravíte při teplém a ještě lépe slunečném počasí, určitě pochopíte).

My se však vydali přez Radotín. Cesta zde není tak pevná, jako její pravobřežná varianta. Vyzkoušeli jsme zde asfalt, zámkovou dlažbu i kořeny prorostlí terén. Ale není zde tak plno, zatím. A je zde jedna veliká jistota. Netrefí nás golfový míček. Dojeli jsme až pod Barandovský most, kde svého času měl svůj hrad bezdomovec Jarda a tady naše cesta skoro končila. Zbývalo nám dojet několik set metrů na stanici metra Smíchovské nádraží, kde začalo něco nového. Boj o místa našich kol v metru.

Přestože se nám nepodařil původní záměr (kolečko přez Kladno), po absolvování této cesty jsme pocítili uspokojení. Objevili jsme opět kousek zajímavé přírody a nádherné cesty nedaleko naší matičky Prahy.

Za čím jedeme?

Cestou jsme nepotkali žádnou akci. Navštívili jsme pouze Hrad Červený Újezd a klášter s poustevníkovou jeskyní ve Svatém Jánu pod Skalou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Kalorie jsme nabírali v cukrárně v Loděnici, v hospodě v Hostimi a jako vždy tradičně U Mašinky v Černošicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Velikou radost nám udělal nález mnoha desítek lišek v lese za Unhoští. Tyto lišky jsme si dovezli domů,aby skončili v kulajdě.

Ostatní informace

Vstup na Hrad Červený Újezd je 140,-. My jsme však uvnitř nebyli, takže nedokážeme posoudit, zda-li to za to stojí. Vstup do muzea vesnických staveb tamtéž je za 80,-. Do poustevníkovi jeskyně ve svatém Jánu jsme se dostali za 20,-.