Hrad a zámek Klenová a něco z okolí.

Kam a jak jedeme?

Rozlehlé Šumavské podhůří má, kromě jiných pozoruhodností, na svém území i několik poměrně velkých hradů. V jeho západní části, nad pravým břehem řeky Jelenky, asi 2 kilometry jihovýchodně od městečka Janovice nad Úhlavou, se na strmém a poměrně vysokém kopci nachází hrad Klenová. Patří k nejstarším českým hradům a jeho historie se začala psát na konci 13. století. I když lze najít několik údajů v souvislosti s první písemnou zmínkou o jeho vzniku, přidržíme se té, kterou jsme získali z úst průvodkyně. Bylo to v roce 1287, ale je jisté, že hrad zde stál již od druhé poloviny 13. století. Kromě jiného sloužil k ochraně zemské stezky, která tehdy spojovala České království s Bavorskem. Páni z Klenové patřili v té době k nejvýznamnějším rodům v zemi a měli značný vliv na běh země. Bohuslav z Klenové byl jedním z vyjednávačů s bavorskou stranou v roce 1291 a vybral si ho sám král Václav II. Mezi léty 1440 až 1460 byl majitelem hradu Přibík z Klenové. Tento zkušený válečník nechal hrad rozšířit a opevnit novými hradebními baštami. Hrad se stal jedním z nejlépe opevněných hradů v této době. Nové opevnění umožnilo lepší ochranu pevnosti a tím i velmi účinnou dělostřeleckou obranu. Páni z Klenové sídlili na hradě až do počátku 16. století. Dalšími významnými majiteli se stali Švihovští z Rýzmberka a poté patřil Lvům z Rožmitálu. V roce 1553 kupuje hrad Jiří Harant z Polžic a Bezdružic. Ten na hradě nechal provést větší renesanční úpravy. Jeho syn Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic se na hradě v roce 1564 narodil. Tato významná osobnost českých dějin byla jedním z popravených českých pánů v roce 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Po Bílé Hoře se na hradě vystřídalo v rychlém sledu několik majitelů. V 17. století na vnějším opevnění byla postavena zámecká budova. Mezitím stará část hradu chátrala a v roce 1737 se o ní píše, že je hradní zříceninou. Za Stadiónů v letech 1832 až 1838 byly na zámeckých budovách provedeny novogotické úpravy. V roce 1838 kupuje Klenovou velmi bohatý měšťan František Václav Veith. Jeho bratr Antonín přivádí na zámek malíře Josefa Navrátila, který freskami vyzdobil jeden sál nového zámku. Posledním majitelem zámku byla rodina známé české malířky Vilmy Vrbové – Kotrbové. Té byl zámek vyvlastněn a od roku 1951 je vlastníkem stát. Objekt prošel dlouhodobou rekonstrukcí a od roku 1984 je hrad a zámek přístupný veřejnosti.

Za čím jedeme?

Naše prohlídka hradu a jeho okolí začíná na malém parkovišti před starou sýpkou. V té se v současnosti konají různé výstavy. Při naší návštěvě probíhala výstava malůvek dětí ze škol klatovského okresu. Před budovou je umístěna bronzová socha býka. Na návrší nad sýpkou je kromě krásného výhledu k severu také socha štíra a lavička. Směrem na západ, na dalším návrší je novogotická kaple, která je zřejmě rodinnou hrobkou Veithů. Na louce nedaleko hrobky je krásný červenolistý buk. Kolem cesty ke kapli je alej starých stromů. Odtud se vracíme k sýpce. Napravo od silnice vedoucí do vsi stojí vila Paula. V té za života často pobývala Vilma Vrbová – Kotrbová. V malém domku u cesty, která vede ke hradu je pokladna a prodej suvenýrů. Zbývá zakoupit vstupenku a jde se na hrad. Do hradu se vstupuje bránou, za kterou je po levé straně hradní restaurace s velmi pohodlnou obsluhou. Poté se svěřujeme průvodkyni. Prohlídka začíná v budově purkrabství, ve které je i původní zámecká kaple. Následuje přesun do budovy zámku. Jistě zaujme sbírka obrazů našich významných krajinářů. Vybavení zámeckých místností je původní. V každé místnosti jsou kouzelná kachlová kamna. Malou třešničkou na dortu je salón s Navrátilovou výzdobou a klenutá místnost, ve které se zájemce může nechat oddat. Následná prohlídka hradu je bez průvodkyně. Jako první na řadě je velká hranolová věž s vyhlídkou na hory Šumavy. Je odtud vidět západní část pohoří, dále bavorské hory Hoher – Bogen a v dálce na západě pásmo Českého lesa. Bez dalšího komentáře, to se prostě musí vidět. V této věži je i hladomorna s hloubkou 9 metrů. Při věži podél hradeb je řada soch světců. A pak jde jedno za druhým. Něco málo podzemí, střední část hradu se zbytkem gotické kaple a malou vížkou a několik vyhlídek k severu a západu. Je odtud vidět pásmo Švihovské vrchoviny a město Klatovy. Končíme na severní straně, na vyhlídce do podhradí. Slova nejvystižněji doplní fotografie v galerii. Za bránou jdeme vlevo a po stezce nad příkopy ještě celý hrad obcházíme. Návštěvník by si tento okruh neměl nechat ujít. Ze stezky je v celé kráse vidět mohutnost této stavby.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

S občerstvením to po prohlídce hradu vypadalo celkem slibně. Zašli jsme do hradní restaurace a očekávali, že se najíme. Po chvilce se objevila napůl spící osoba ženského pohlaví. V ruce měla nějaký lístek, rozhlédla se kolem a zmizela. Po více jak pětiminutovém čekání se objevila znovu se stejným programem. Bylo nad slunce jasnější, že tady se asi nenajíme. Tak jsme jídlo a pití přenechali do pohostinných Klatov a zašli do osvědčené „Číny“, v ulici pod náměstím. Vaří tu chutně a jsem přesvědčen, že jsme se i s cestou dočkali jídla dříve než by tomu tak bylo ve hradní restauraci na hradě Klenová. S ubytováním v této oblasti nejsou žádné problémy.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Návštěva Klenové je vždy příjemným prožitkem, kromě již zmíněné hradní restaurace. Rádi zacházíme k hrobce nedaleko sýpky. A pokud je v sýpce zajímavá výstava, tak si ji dáváme jako příjemný doplněk. Celkem shrnuto, Klenová to je prostě náš hrad.

Ostatní informace

Vstupné tady není přehnané, jedna normální a jedna seniorská za rovnou stovku. Nejbližší vlaková stanice jsou Janovice nad Úhlavou, kam je to asi 3 kilometry. Klenová je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko a to je tak všechno.