Hora v Budětické vrchovině.

Kam a jak jedeme?

Modrá obloha, slunce a studený vítr. Tak se dají popsat první březnové dny. Druhá strana mince ale nabízí dobrou viditelnost. Zbývá vybrat cíl pro menší výlet do blízkého okolí. Budětická vrchovina se nachází na území přírodního parku Buděticko. Hlavní hřeben s nejvyšší Čepičnou ( 671 m.n.m.) začíná nad údolím Tedražického potoka a končí u Rabí. Velká část hřebene probíhá nad levým břehem řeky Otavy. Rozhodnutí, které místo navštívit, ukazuje na Horu ( 588 m.n.m.) v západní části uvedené vrchoviny. Hřeben Hory je poměrně dlouhý a vybíhá z hlavního hřebene jižním směrem. Před několika lety byla Hora pokrytá převážně smrkovým lesem a v sezóně hub košík nikdy nezůstal prázdný. V březnu sice houby nerostou, ale výhledy na Šumavu, Svatoborskou vrchovinu a údolí Ostružné jsou také lákavé. Východiskem naší malé vycházky se stala autobusová zastávka v Dolních Tedražicích.

 

Za čím jedeme?

Přecházíme silnici a po polní cestě začínáme stoupat západním svahem Hory. Po obou stranách jsou louky a cesta, po které jdeme, také zajímavé. V té původní se po několika deštích vytvořily něco jako příkopy a tak se začalo jezdit vpravo i vlevo kolem původní cesty. S přibývající výškou se nám otevírají výhledy k západu a JZ. Vidíme Svatobor ( 845 m.n.m.), část Svatoborské vrchoviny a údolí Ostružné. Louky končí, procházíme kolem řepkového pole a na opačné straně máme husté houští. Přicházíme ke křížku mezi lípami a studený vítr o sobě dává vědět. Začíná prudší stoupání, které končí u okraje lesa. Jsme na hřebeni a nestačíme se divit. Les, který jsem znal, je minulostí. Před námi je velká paseka, několik skupinek zbylých stromů a někde už nová výsadba. Bohužel opět smrková. Jsme na vrcholu a před námi se otevřely výhledy k jihu a západu. V dálce vidíme část Šumavy, které vévodí Křemelná ( 1125 m.n. m.), Svatoborskou vrchovinu a na východě část vrchoviny Budětické. Kromě toho je vidět i část Sušice, obec Hrádek a kostelík na Zdouni. Převládá spokojenost, procházíme zničeným lesem k louce na západním svahu a sestupujeme do údolí Tedražického potoka. Autobusová zastávka je na dohled a náš malý výlet končí.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pití a malou svačinku je dobré mít v batohu. Stravování a ubytování nabízí nedaleká Sušice nebo zámek v Hrádku u Sušice.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Budětickou vrchovinu turisté moc nenavštěvují. V této části nejsou žádné značené cesty a potkat tady člověka je málo pravděpodobné. Za to tady můžete v březnu pozorovat svatební let vran nebo kroužení káněte vysoko nad námi. Jistě ani nepřekvapí srny a při troše štěstí je možné vidět i divoká prasata. Nám se tady moc líbilo. Ani se nám odtud nechtělo.

 

 

Ostatní informace

Celé toulání se vejde do 3 až 4 kilometrů. Převýšení je něco málo přes 100 metrů. Cesty jsou ve slušném stavu a jsou tu i kouzelná místa, která stojí za zhlédnutí. Třeba loňské suché trávy, hezké louky nebo staré stromy. K cestě lze využít veřejnou dopravu a u autobusové zastávky je možné i parkovat.