Hezká procházka okolím Benešova s velicepříjemnou zastávkou na Pecínově

Kam a jak jedeme?

Vláčkem motoráčkem směr Vlašim a vystoupili jsme na zastávce Dobříčkov.

Za čím jedeme?

. Prošli jsme napříč celou vesnicí a lesní cestičkou jsme se vydali k Budkovu. Asi na poloviční cestě mezi Dobříčkovem a Pecínovem jsme narazili na červeně značenou turistickou trasu. Po které jsme dále pokračovali. Když jsme vyšli z lesa, těsně před nynějším statkem, po pravé straně je krásná chaloupka, jako z pohádky. Roubená a s doškovou střechou. Fotku bohužel nemám, nedopatřením jsem ji smazal. Tak snad příště, nebo pokud tudy půjdete, tak ji sem přidejte. Dávám sem pouze obrázek z mapy cz. Dorazili jsme do Pecínova a naše první cesta vedla do místní restaurace. Bylo zde příjemně, veliká krbová kamna jeli naplno, venku se během naší cesty udělala pořádná zima. Restaurace pěkná, patrová a velice zajímavě řešená. Podle mě původně to byl asi špýchar. Dali jsme si horkou kávu, já vyndal mobil a na internetu hledal informace o historii tohoto statku.

Na www adrese: http://www.pecinov.com/o-pecinovu  jsem se dověděl velice zkrácenou historii tohoto sídla.

O Pecínovu

Mohutnou budovu špýcharu u silnice mezi Líšnem a Struhařovem nelze přehlédnout. Stejně jako koně poklidně se pasoucí na loukách na druhé straně silnice. Spojuje je zajímavá historie, která sahá až do 15. století. První písemná zmínka o místě jménem Peclinov je z roku 1407. Stával zde poplužní dvůr, který vlastnila vrchnost z nedalekého Líšna. Na konci feudalismu zde byla ještě cihelna a v blízkosti lesa stál ovčín.  Sýpka z roku 1732 připomíná někdejší poplužní panský dvůr, který v 18. století za vlády Marie Terezie sloužil jako armádní hřebčín. Koně obývají zdejší stáje až do současnosti.

Po druhé světové válce se majitelem pecínovského dvora stal Státní statek Benešov. Do nynější podoby areál přestavěl po roce 1989 soukromý majitel, který chátrající budovy přeměnil na stylový hotel a restauraci. Před rokem 2014, kdy Dvůr Pecínov opět přivítal své návštěvníky, byl bohužel na pět let uzavřen. Tato situace si vyžádala další opravy a investice. Současný majitel s úspěchem navázal na slavnou historii a pokračuje nejen v chovu koní, ale i v provozování hotelu a restaurace. Velké konferenční centrum, restaurace s vynikající domácí kuchyní, hotel, penzion, hostel, wellness, sport i farma – taková je současnost a zároveň i budoucnost pecínovského resortu.

 Konečně jsem našel zajímavý odkaz na adrese: https://czwiki.cz/Lexikon/Pec%c3%adnov_(Struha%c5%99ov)

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1391.[4]

Na tvrzi v 16. století krátce sídlila sekta Pikardů (snad Valdenských).[5] August Sedláček ve svém díle Hrady, zámky a tvrze Království českého[6] [díl č. 15, str. 128] k Pecínovu uvádí: "Nade dvorem Peclinovem (vl. Pecínovem) v osadě Benešovské stála tvrz, jejíž zbytky v druhé polovici 19. s[toletí], rozebrány. Rum se vozil na popluží a z kamení vystavěn domek v Budkově. Při tom vykopány nůžky, kladivo, kleště, drátěná košile z kroužkův hustě spletených, kusá přilbice a kachel.

Peclinov patřil roku 1391 k Bedřichovicům n. Zdislavovým a prodán tehdá Martinovi Skřečkovi z Pětichvost a Kolmanovi faráři v Rovném. Po smrti Kolmanově byly pře o odúmrť. Petr ze Smilkova zapsal r. 1407 dluh 20 kop Sudce z Peclinova a to na dvoře a vsi Peclinově. Tato byla dcera n. Fryduše, jenž zůstavil syny Ctibora Špalka, Fryduše a dcery Anku a Sudku. Fryduš kněz řádu bratří menších obral sestry své na tvrzi a vypudil je. Když pak zemřel, Ctibor (asi r. 1411) tvrz velkým nákladem pro sebe, matku a sestry získal. R. 1437 provolána odúmrť po dotčeném Petrovi. Vesel ze Lhoty odpíraje hájil své právo na polovici tvrze postoupením od Sudky, na druhou polovici táhl se Petr z Peclinova. Ona dostala se Janovi Skaředkovi z Ostrova, tato pak Benešovi Libuňovi z Dubé. Týž Beneš prodal r. 1440 dvůr v Sedlečku Ctiborovi Maceškovi z Peclinova.

V Peclinově sedél v letech 1443–1445 Ondřej z Dubé, panského stavu; kromě toho připomínají se jako bojovníci na straně Poděbradské 1448–1456 Jaroš a (r. 1468) Hrnek z Peclinova. Statek Ondřejův snad vyženil Milota z Chřenovic, neb týž věnoval Dorotě z Dubé, manželce své na Peclinově a později ji převedl i s věnem na Kamberk. Milota prodal totiž tvrz, dvůr a ves Peclinov Martě z Leskovce, a tato (1489) Janovi Škvorovi z Myslice. Za potomkův tohoto, kteří tu hospodařili jako svobodníci, snad tvrz zpustla. V pozdějších zápisech, se připomíná toliko dvůr, který zakoupen pro pana z Rožemberka a později patřil k Léštnu."

Původní tvrz stávala nad vyschlým rybníkem nalevo od směru příjezdu od Struhařova, dnes po ní není památky. Hospodářský dvůr s hřebčínem zůstal zachován, v 18. století[8] byl barokně přestavěn a zásobal rakouskou armádu koňmi. Po únorovém převratu na statku hospodařilo JZD Struhařov. Po revoluci přešel do soukromých rukou, do roku 1999 byl dvůr zrekonstruován a ruiny původního ovčína nahrazeny historizující chalupou sloužící jako palírna. Byl zde založen jezdecký klub a pořádány soutěže Zlatá podkova. V roce 2007 dvůr upadl do konkurzu.[9] Dnes objekt slouží jako hotelový rekreační komplex spojený s chovem fríských koní.

Ještě jsem klik na slovo pikarství, zajímalo mě, co to znamená.

Pikartství, které odmítalo reálnou a osobní přítomnost Kristovu ve svátosti. Svátost je pouze znamením těla a krve Kristovy. Při náležitém přijímání těch znamení (posvěceného chleba a vína) Kristus dává přijímajícím své tělo a krev duchovně, do jejich duše, a tím je posiluje. Protože v eucharistii není Kristus přítomen, nemá se před ní klekat, ani se jí nemá prokazovat úcta. Chléb a víno jsou jen věci člověkem zhotovené a klekat před nimi znamená dopouštět se modloslužby. Toto učení zastávala skupina kněží táborských v čele s Martinem Húskou a Petrem Kánišem, k níž dále patřili Jan Bydlinský, Bartoš, Trsáček, nějakou dobu snad i Jan Čapek.

Extrémní pikartství snižovalo význam svátosti oltářní, znehodnocovalo výdobytek kalicha (utrakvismus) a bylo k němu přimíšeno chiliastické blouznění o blízkém konci světa a druhém Kristově příchodu. Proto bylo ostatními husity potíráno mečem a ohněm. Pod vedením Jana Žižky byla v dubnu 1421 rozehnána pikartská (adamitská) komunita, která přebývala v lesích na pravém břehu Lužnice. Padesát chycených pikartů, včetně Petra Kániše, bylo upáleno v Klokotech. Martin Húska a jeho přítel Prokop Jednooký byli na Moravě zajati Divišem Bořkem z Miletínka, vydáni pražskému arcibiskupovi Konrádovi z Vechty a poté, co navzdory mučení neodvolali své učení, 21. srpna 1421 v Roudnici nad Labem v sudu upáleni.

Mezi tím hledáním informací na internetu, jsme se zahřáli, kávu dopili a můžeme vyrazit na další cestu.  Kousek cesty jsme šli po silnici, směr Budkov. Před vesnicí červená odbočuje doleva a opět se jde lesem. Cesta je dobrá, zpevněná. Dále pokračujeme po červené, přes Skalici až do Benešova.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výlet nebyl dlouhý cca 9 Km, hlady jsme netrpěli. Byla poměrně zima a foukal studený vítr, tak jsme si v Pecínově dali dobrou kávu a poseděli v příjemném prostědí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V Pecínově krásná restaurace, dobrá káva a velice příjemný personál. A hlavně teploučko, byli jsme pořádně prochladlí.

Ostatní informace

Jídelní lístek jsem neviděl, neměl jsem na něj čas, zaměstnávalo mě hledání na internetu historie tohoto místa. Z tohoto důvodu nemohu ceny hodnotit, snad někdy příště.