Finsko - národní park Oulanka

Jsme na dovolené, vyrážíme na výlety po finských národních parcích a konečně se blížíme k severu – do parku, který svou severní částí zasahuje do Laponska. Dokonce do toho cípu dojdeme i pěšky a přespíme tam.

Národní park Oulanka se nachází již v severnější části Finska – při hranicích s Ruskem, zhruba na úrovni nejsevernějšího cípu Botnického zálivu, částečně již i na jihu Laponska. Park byl založen r. 1956, v letech 1982 a 1989 byl rozšířen na současnou rozlohu 270 km2. Patří tedy mezi největší národní parky. Prvními obyvateli byli Laponci, kteří zde žili až do konce 17. století. Pak území zabydlovali osadníci z Finska. Dříve zde hlavní obživou byl lov a rybaření, dnes žijí převážně z cestovního ruchu. Od 30. let 20. století se udržují v parku dřevěné sruby, od té doby se nechají i půjčit lodě na splouvání řeky Oulankajoki, která parkem protéká.

V parku se kombinuje severní, jižní i východní příroda. Jsou zde borové lesy, říční údolí s písečnými břehy, peřeje. Žijí zde losi i ohrožené druhy, jako jsou medvěd, rys a vlkodav, běžně se zde pasou sobi. Ty jediné jsme v parku potkali. Jsou zde i vzácné druhů motýlů a více než sto různých druhů ptáků. Koncem léta si zde můžete nasbírat borůvky a houby, často se setkáte s divokými orchidejemi.

Oulanka je jeden z nejoblíbenějších národních parků ve Finsku. Přes park vede celoročně přístupná dálková turistická trasa Karhunkierros (Medvědí stezka), která měří 80 km. Byla vyznačena r. 1955 a je velice navštěvovaná. Je značena oranžovými kolečky na stromech a skalách. Na trase jsou i kovové šipky a kovové tabulky, kde je vidět, na kterém kilometru stezky se nacházíte. Snadno se tedy nechalo zjistit, jak rychle cesta ubíhá. Vede kopcovitou krajinou, okolo jezírek, řek a hlubokých kaňonů, přes které se přechází po visutých mostech. Z trasy můžete ještě odbočit po několika krátkých okružních naučných stezkách. Kromě trasy Karhunkierros je možno si v severovýchodní části parku projít 17 km dlouhou zeleně značenou turistickou stezku Keroharju, která vede mezi parkovišti Niltselysjoki a Takalampi.
Na všech stezkách je řada možností, kde se nechá přespat. Někde jsou chatky, jinde jen tábořiště, všude se nechá rozdělat oheň. Jinde se stanovat nesmí. K dispozici je i kemp. I když jsou cesty dobře značené, je dobré si pro cestování po parku opatřit mapu. Naprosto dostačující jsme si vzali v informačním centru v obchodním středisku v městečku Kuusamo, které je zhruba 50 km na jih od výchozího místa Ruka. Kromě trasy tam jsou vyznačeny i naučné okružní stezky a další zajímavosti na trase, vzdálenosti v kilometrech, ale také kde jsou sruby a pro kolik osob, kde se nechá kempovat a kde je jen denní piknikové místo.
Na menší mapku se můžete podívat na stránkách parku: http://www.nationalparks.fi/en/oulankanp

Přístup do parku je po trase Karhunkierros ze tří stran. Všechny trasy se křižují u soutěsky v Taivalköngäs. Přímo u řeky, kde jsou tři visuté mosty, je tábořiště se srubem pro 10 – 15 lidí. Kousek nad řekou je pak velké tábořiště s dalším ohništěm, kde je možno postavit pomrně velké množství stanů.

- nejdelší cesta na rozcestí je od jihu z lyžařského střediska Ruka (Rukatunturi), která vede přes nákupní centrum a parkoviště v Juuma na jihozápadě a přes hlavní návštěvnické centrum Oulanka Visitor Centre přibližně uprostřed parku. Tato trasa až na rozcestí je skoro 60 km dlouhá. V Ruka, Juuma i u návštěvnického centra je možnost projít si okružní naučnou stezku v délce cca od 5 do 10 km.

- -zhruba 20 km je to po trase Karhunkierros ze severu z rozcestí Karhunkierros Luontokeskus, které je na silnici č. 950. Z toho rozcestí dál na severozápad pak pokračuje trasa UKK – reitti – Hautajärvi – Nuortti.

- jen 9 km je to z parkoviště Ristikallio - také na silnici č. 950, ale jižněji – od rozcestí v Taivalköngäs v parku je to na západ.
Tady jsme po obědě zahájili náš přechod parkem my. Zhruba za 48 hodin musíme dorazit do Oulanka Visitor Centre, kde na nás bude čekat náš autobus s obědem. Dvakrát přespíme v parku a musíme ujít minimálně 18 km.

Cesta je poměrně pohodlná, vede převážně lesem, místy po povalových chodnících, okolo jezer a vodních toků, nad krásnými soutěskami. Cestou míjíme v Ristikallio první srub pro 10 lidí, pokračujeme přes první visutý most. Dokonce vidíme prvního soba v divočině. Míjíme místo denního odpočinku Puikkokämppä. Po 9 km jsme dorazili na velké tábořiště na rozcestí Taivalköngäs. Prostor pro stany je skutečně velký, dokonce se zdá i poměrně rovný. Jenže tam stálo několik velkých stanů a vypadalo to, že by tam mohlo být večer i rušno. Průvodkyně nám doporučila zajít se podívat ještě 4 km vlevo, kde je také tábořiště a kde je to prý hezké. Takže pokračujeme. Tentokrát jdeme nad řekou, kterou chvilkami dole vidíme. Krajina se změnila, je to trochu divočejší, chvílemi připomínající prales. A objevují se zde opět komáři. Když se jde, tak to ještě jde, ale nesmí se zastavit.

Tábořiště v Savilampi je na druhém břehu. Nejdřív je nutno klesnout k řece, pak přejít po delším visutém mostě přes prudkou, ale úžasně čistou řeku Oulankajoki. Hned za ním je srub pro 10 lidí dokonce s propanbutanovým vařičem, tábořiště a pár postavených stanů. Místo je zde skutečně hezčí, jen rovina pro postavení stanů se musí pracně hledat. Řeka je mělká, na koupání to moc není. Spát ve stanu bylo lepší než ve srubu. Tam jim bylo horko a ještě je tam trápili komáři. My jsme k ránu slyšeli venku soby, jak jdou pít k řece.

Než jsme vyrazili na zpáteční cestu, vystoupali jsme asi 180 schodů na vyhlídku na druhém břehu řeky, odkud bylo vidět do kaňonu řeky. Vyhlídka byla součástí okružní 6 km dlouhé naučné stezky Kanjonin Kurkkaus. Nejhezčí z celé trasy je prý právě ta vyhlídka.

Vrátili jsme se zpátky na rozcestí Taivalköngäs. Tentokrát jsme už sešli k řece, kde bylo ohniště, srub pro 10 - 15 lidí, skutečně divoká voda a přes ní lanový most. Tady se přechází přes dva skalnaté malé ostrůvky, takže přes další peřeje a další dva visuté mosty. Ten třetí je skutečně hodně dlouhý.
Po dalších 4,5 km poměrně pohodlné cesty jsme na dalším tábořišti. Do cíle zbývá 4,5 km a další tábořiště není u řeky. Tady je skutečně hezky, tak tu zůstáváme na noc. Po horkém dnu bude koupačka fajn. V řece je velký proud, je to tedy jak na trenažéru. Je to však bezvadné. Jen komáři večer zase zkoušeli otravovat.

Dopoledne jsme po pohodlné cestě došli do cíle, přímo na cestě jsme potkali 4 soby. Proběhli jen kousek okolo nás. Cestou jsme minuli ještě 5 km dlouhou okružní stezku Rytisuon Luontopolku, kousek před infocentrem jsme procházeli okolo kempu Oulangan Kansallispuiston Leirintäalue. Autobus stál na velkém parkovišti ještě před řekou. Infocentrum je za řekou a je skutečně velké, prodávají tam i řadu upomínkových předmětů, jsou tom i toalety. Odtud se nechá ještě vyrazit na 8 km dlouhou naučnou stezku Könkään Kuohu s výhledem na soutěsku Kiutaköngas s malým vodopádem a peřejemi. Je to tu skutečně hezké.

V parku moc příležitostí koupit si něco k jídlu není. V obcích Ruka a Kuusamo se nechají dokoupit zásoby. V Karhunkierros Luontokeskus, ve Visitor Centre Oulanka a na parkovišti Juuma je možnost menšího občerstveni. Ve Visitor Centre Oulanka se nechá natočit pitná voda. Voda z řek a jezer je pitná poouze po převaření. Na mnoha místech v parku si můžete opéct klobásy nebo si na ohni něco připravit. Je však nutno mít s sebou nějaké nádobí.

V parku se nám moc líbilo. Je tady spousta zajímavých míst, cesty z větší části dobře schůdné. Kdyby bylo víc času, ráda bych si prošla trasu Karhunkierros celou i s naučnými stezkami. Jediný rušivý element jsou komáři, ale na ty funguje řada přípravků, jen je někdy nutno je aplikovat častěji. Ti nám dovolenou zkazit nemohou.

Některé trasy se nechají projít i v zimě se sněžnicemi nebo na běžkách. Běžecká trasa je udržována jednou týdně od poloviny února do dubna. Osvětlená však není. Řeka Oulankajoki se nechá splouvat na kanoích. Je úsek, který je vhodný i pro začátečníky. Z návštěvnického centra Taivalköngäs do Oulanky vede 9 km dlouhá trasa, která je vhodná i pro cyklistku. Bez licence k rybolovu se zde rybařit nesmí. Zato houby a borůvky, příp. další lesní plody se zde mohou sbírat bez omezení.

Finsko - národní park Oulanka na mapě