Chřiby, dvě rozhledny (Brdo, Salaš)

Kam a jak jedeme?

Přiznám se, že moravské pohoří Chřiby jsou pro nás obyvatele severní Moravy poněkud méně známé a na pohled i nezajímavé kopečky. Však když máte na dohled Hrubý Jeseník, (i Nízký), Králický Sněžník a vlastně i část Orlických hor, jsou kopce které nedosahují ani 600 výškových metrů nepatrné (otázka je jak by se ale tvářil takový obyvatel Nepálu případně Bhútánu, kdyby se k nám vypravil). Čili cílem jsou Chřiby. Předem upozorňuju, že mým dopravním prostředkem bylo v tomto případě kolo (horské), tedy kdo by chtěl použít pěší způsob, musí počítat buď z veřejnou dopravou, nebo vlastním vozidlem. Ta veřejná doprava zastupuje spíš bus, nejbližší koleje jsou poněkud mimo oblast.

Za čím jedeme?

Už když jsem věděl, že srpnový zájezd 2021 se bude odehrávat v Kroměříži a jeho okolí, jedním z důležitých cílů, který se jevil k návštěvě bylo sedlo Bunč, kde je něco na způsob horského přechodu, což doprovází i taková důležitá stavba, jako je hospoda (přesněji penzion). No a pohled do mapy mi prozradil, že na dohled je kopec Brdo, což je vůbec nejvyšší kopec celých Chřibů. Takže k vidění bude i něco jiného než jen stromové a pod stromové patro, protože na Brdu je rozhledna.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak bylo tedy naznačeno, osobně jsme byli ubytovaní v Kroměříži, tedy poměrně vzdáleněji, takže spíš důležitá informace se týká toho občerstvení. To nabízí v první řadě zmíněný Bunč, buď luxusně ve stylové restauraci v penzionu, nicméně bylo léto, tak raději v zahradním bufetu. Kdy by k Bunči mířil od autobusu, nejbližší je tuším v Kostelanech, kde se rozkládá „westernový“ areál (se saloonem). Skromné občerstvení se dá ale pořídit na rozhledně Brdo a v další etapě pod další rozhlednou, Salaš (u Vietnamce).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na Bunč jsem tedy dorazil po silničce od Kostelan a po zmíněném posezení v bufetu vykročil (přesněji vyjel) směrem k Brdu. K nejvyšší hoře vede poměrně pohodlná lesní cesta červenou pěší značkou a zároveň i cyklotrasou s číslem 5158. Kdo by nebyl v časové tísni, neměl by vynechat odbočku minimálně ke skalní vyhlídce na Jařabčině skále (asi 200 významovka). O nějaký půlkilometr dále přímo vedle cesta jen slepý nepostřehne mohutné betonové stěny. Jsou to nepoužité pilíře plánované ale nerealizované dálnice z přelomu 30. a 40. let minulého století. Válka a ekonomické těžkosti nedovolily její dostavbu, takže nakonec Chřiby zůstaly těžkou dopravou nezasažené. K samotnému Brdu zbývají ještě nějaké dva kilometry. A ač se to nezdá, vrcholek kopce je vskutku poněkud vyvýšený nad přístupovou cestu, takže těch zbývajících 200 m je e poněkud prudší. Podle fantazie si návštěvník představit, byl li předobrazem rozhledny nějaký maják, nebo hradní věž. Je to taková kombinace. Použitý materiál, tedy kámen (pískovec) byl ke stavbě přinesen dobrovolníky a slavnostní otevření proběhlo v roce 2004. Za nějakého skutečně jasného počasí má být z rozhledny velmi slušný výhled. Webový popis slibuje Jeseníky, Beskydy, Malé nebo Bílé Karpaty, dokonce Malou Fatru, dokonce Alpy.

V létě obvykle taková dohlednost není, i tak potěšil výhled na spíše bližší okolí a horstva. Severně vskutku nějaké kopce leží, spíš Nízký Jeseník, ten Hrubý si už musí člověk představit. Ale směrem k východu jsou už přeci jen bližší hory a kopce patřící ke Karpatům, určitě vrchy Hostýnské, na ně navazuje poněkud nižší Vizovická vrchovina, ale nad ní se zvedají o něco vyšší Karpaty s přízviskem Bílé (dodejme že Chřiby už taky patří ke Karpatské soustavě, té vnější). Vzdálenější jižní obzory se utápí v prostisvětle, takže tady nám musí stačit kopce samotných Chřibů. Těm samozřejmě vévodí nepřehlédnutelná stavba Buchlova (tam jsme byli ovšem skoro všichni slušní Moravané). Někde v údolí se skrývá další hrad, zřícený (a dobrovolníky opravovaný) Cimburk.

V západním směru se rozprostírá o něco nižší Litenčická pahorkatina, která pořád patří k západnímu okraji Karpat, ale široké údolí Vyškovské brány odděluje soustavu Českého masivu. Takže ty poněkud hůře viditelné kopce jsou Drahanská vrchovina (kam spadá i Moravský kras). Paradoxně z Brda je vidět málo větších sídel, ty nejbližší jsou asi Morkovice-Slížany, kde je Kroměříž si můžu domýšlet, takže kde je jistota je aglomerace Uherského Hradiště a Starého Města, kde není větší překážka. Co by na Brdu chtělo vylepšit, je to zasklení vyhlídkového patra. Vyřešilo by to asi otvírání (ale okna jsou dosti napevno).

K další rozhledně je pro cyklisty nejjednodušší pokračovat k rozcestí Vlčák a zde si vybratzelenou terénní trasu 5019 (zpočátku poněkud rozbitá asfaltka, ale přes Pěknou horu už je nový povrch zakončený parádním sjezdem do vesničky Salaš. Pěškobus to má jednodušší, přímo od Brdaklasá odbočka s modrou TZ přímějším směrem do Salaše. Ovšem ke zdolání další rozhledny je třeba poněkud zabrat. Z centra vesnice totiž musíme použít zelené značení přímo do prudkého svahu, který se mírní až po nějakých 400 m. To stačí k překonání skoro stometrového rozdílu, naž se za zatáčkou objeví neobvyklá konstrukce. Námaho naštěstí stála za to. Celková železná konstrukce má tvar do do sebe zaklesnutých sedmiček. Pokud jdeme od Salaše, ta nižší je čitelná, ta vyšší je zrcadlově otočená. Nižší vyhlídka je ve výši 15 m, vyšší 20 m. Vzhůru stoupá točité schodiště.

Již při stoupání můžeme obdivovat zajímavou konstrukci.

U Salaše se naskýtá otázka, jedná -li se vskutku o rozhlednu v pravém slova smyslu, nebo spíš výhlednu. Minimálně severní a západní, ale i jižní rozhledy jsou přeci jen omezené nebo žádné (ovšem vidíme les a blízké kopce). Hlavním účelem je pohled na východ až jihovýchod, kde už je těch omezovačů míň.

Ona je tu ta rozhledna tak trošku jako zakončení výletní a poutní oblasti kolem Velehradu. Čili nemůžeme přehlédnout barokní věže Baziliky minor (celkově Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje). Velká zástavba patří samozřejmě Starému Městu a Uherskému Hradišti. Malé kopečky za dvojměstím patří Vizovické vrchovině, ačkoliv této části se odborně říká Prakšická. A další kopce, můžeme skoro říkat hory jsou Bílé Karpaty. Ačkoliv má Velká Javořina (s vysílačem) „jen“ 970 m, výstup na ni je dosti horský (což může autor ze zkušenosti potvrdit).

Ostatní informace

V Salaši (vesnici) je možnost nějaké veřejné dopravy, kdo vyrazil na Bunč vozem, nabízí se pokračovat od rozhledny zelenou značkou, už jen i z důvodu, že ten největší kopec má vlastně už za sebou, sice je to skoro 5 km ale s výškovým rozdílem cca 120 m. Na Brdu se platí vstupné, je-li otevřeno viz zde. Dospělý platí 20,-, důchodci/studenti 10,-. Rodiče, 2 děti 50,-. Jak se uvádí, je rozhledna Brdo první kamenná rozhledna postavená u nás po 70 letech.

K Salaši (pokud tedy jdeme zespodu) platí jen krev, pot a slzy, vstupné volné.