Cesta ke svatému Antonínu a něco k tomu.

Kam a jak jedeme?

Miloslav Šimek, Josef Fousek, Jiří Krampol či Uršula Kluková, jejich a další podpisy mnoha známých osobností najdeme na zdi Hospůdky U sv. Antonína. Ale historie se zde začala psát již rokem 1787, a od této doby se toto místo postupně stalo jedním z poutních a zároveň i posvátných v českobudějovické diecézi. Tady někde v okolí dosahuje Blatenská pahorkatina svého nejzápadnějšího bodu. Tento kraj dalekých výhledů, kde se střídají pole, louky a malé lesíky a mezi nimi se zrcadlí hladiny rybníků, stále čeká na své objevení. Jen tu a tam vedou značené turistické stezky a cyklostezky, na kterých ale málo kdy někoho potkáte. V mnoha vesničkách jsou kostelíky, pamatující počátky křesťanství, které sem začalo pronikat ze západu Evropy již na počátku zrodu českého knížectví. Vesničky většinou mají rozlehlou náves s rybníčkem a kapličkou, kde jsou samozřejmostí staleté stromy, ve velké většině lípy. A mnohá selská stavení nesou stále ještě stopy baroka a zaniklé selské slávy. Je tu množství polních cest, které zatím nepokryl asfalt a kde na mezích voní mateřídouška s třezalkou, k nebi se tyčí obrovské divizny a lze ještě vidět nezničenou květenu. Nepřekvapí množství zdobených či jednoduchých křížků okolo cest, kterých je zde bezpočet. Ale vraťme se do jednoho nedělního rána, na začátek naší cesty, která začíná na návsi v Černíči.

Za čím jedeme?

Za námi zůstává náves s kapličkou a cestou kolem rybníka Žakov se dáváme po žluté značce k severozápadu. Pole, lesík, pastvina se stádem krav, malý rybníček, křížek pod stromem, se střídají jak na filmovém pásu. Občas se na jižním obzoru objeví některá ze starých, známých hor a tak nejen nohy, ale i hlava jsou zaměstnány. Půlhodina je za námi a mezi stromy prosvítá hladina Červeného rybníka. Třináct hektarů vodní plochy se vklínilo mezi louku a les. Po hrázi docházíme k bývalému Červenému mlýnu. Rybníkem protéká Černičský potok a z hráze je hezký pohled na Nalžovské Hory. Odtud již jdeme neznačenou cestou k severu, kus lesem a poté mezi poli. Před námi je za silnicí z Klatov do Strakonic návrší, na kterém mezi stromy prosvítají budovy. Jsme u sv. Antonína. Krásná hospůdka nám otevřela náruč a tak to využíváme. Kromě hospody je zde Kaple sv. Antonína Paduánského. Novogotická stavba je zároveň i hrobkou rodu Taffe. Roste zde i jeden z nejstarších dubů v kraji, a to již přes 400 let. Na prostranství je umístěn kámen na památku Miloslava Šimka. I když se nám odtud nechce, musíme pokračovat. Po sklizeném poli jdeme na východ do Hradešic. Již zdaleka je vidět věž kostela Proměnění Páně. Původně gotický kostel je z roku 1360. Byl barokně upraven v polovině 18. století, věž je novorománská. Obec je rozsáhlá, s poměrně velkou návsí, a je rozložena kolem silnice do Černíče. Kapličku, pomník padlým a několik starších domů doplňuje novější výstavba. Zajímavá je budova školy z meziválečného období. Ze vsi jdeme silničkou k jihu, otevírají se pohledy na Svatoborskou vrchovinu a vzdálenější Šumavu. Začíná klesání a před námi jsou první domky Černíče, a okruh se uzavřel.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Velmi dobře jsme se najedli v hospodě u sv. Antonína. Nejen, že zde výborně vaří, ale vědí jak se chovat k hostům. I když byla neděle měli, v nabídce i hotová jídla v dostatečném výběru a ceny nás mile překvapili. To se týká i pití. Je možné se zde i ubytovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kraji pod vysokým nebem a s dalekými výhledy se nedá mnoho vytknout. Zajímavý byl pohled na dva rozdílné zemědělské podniky, ten v Hradešicích se skutečně málo kdy vidí. Vše porovnané, uklizené, jako by to ani nebylo v Čechách. Ten druhý v Černíči, hrůza a děs, kam se co hodí, tam to je. A to je dělí jediný kilometr. Plastové lahve v nebývalém množství pod výpustí Červeného rybníka jistě nejsou určeny k výlovu. Kaple sv. Antonína by proti opravě jistě nebyla, ale jinak se sem rádi zase někdy vrátíme.

Ostatní informace

Zajímavostí jistě je hospoda u sv. Antonína se stěnou plnou podpisů. Velmi hezká sbírka. Hospoda je otevřena každý den v týdnu. Délka celé cesty se všemi možnými zacházkami je mezi 9 až 10 km. Mapa KČT má č. 68 Pootaví a o víkendech nelze spoléhat na veřejnou Dopravu.