Čechové (ale i Moravané a Slezané), jeďte do Prahy

Kam a jak jedeme?

Do Prahy. Vlakem. Skoro nemá smysl popisovat proč do Prahy a proč vlakem (aby jsem si mohli dát nějaké to pivo na žízeň).

Za čím jedeme?

Náraz jarních omezení, kvůli šíření čínského viru přinesl neuvěřitelné omezení cestovního ruchu, díky němuž takřka ustal zahraniční turistický ruch a hlavní město se tak stalo takřka běžným českým městem. Vlastně ještě začátkem roku (leden, únor) bylo hlavní město zaplaveno směsicí národů a národností, a pokud jste se vydali někam do centra, český jazyk byl kolikrát v menšině zastoupení. Platilo to vlastně i o nápisech na obchodech, hospodách, muzeích, památkách a jiných institucích.

Všeobecná karanténa toto vše zarazila a najednou se dá v Praze celkem volně dýchat a hlavně pohybovat. Pro tentokrát (už vzhledem k počasí, které občas připomínalo horko) jsme volili variantu vycházkovou, s občasnou občerstvovací zastávkou).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jednu z prvních občerstvovacích zastávek jsme učinili na hradě. Stačilo nakouknout do restaurace v Lobkowickém paláci. Již nakouknutí do nějakého takového podniku je spojeno s vřelým vítáním personálu, který evidentně láká jakéhokoliv možného konzumenta. Zprávy o značném přizpůsobení leckdy astronomických cen za pochutiny piva či kávy (o dalších se ani nemá cenu zmiňovat) vskutku nelhaly. Takže sumy, které až příliš připomínaly drahotu se poněkud přiblížily možnostem obsahu běžného českého pracujícího. U Lobkowiců sice ta jedenáctka stála cca 65 Kč, ale posezení na terase s jedinečným výhledem za to stojí. Nakonec beztak jsme se spíš věnovali focení a kochání. Další občerstvovací stanice jsme volili volně ve směru pohybu, k obědu např. využití takřka klasické „knajpy“ U Kocoura u Malostranského náměstí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

O tom, že Praha je nádherná se asi nemá cenu zvlášť přít. Takže napsat, co se líbilo nejvíc je těžké. Volili jsme pohyb od Hradčan na Malou Stranu, použitím tramvaje na Břevnov (kde jsme vlastně na klášteře nikdo nebyli). Sympatické, že ve zmíněné památce mniši vaří pivo, takže kromě památky (hlavně klášterní zahrady) to byl další důvod k zastávce. Další v řadě byl Petřín, který ovšem zkrápěla intenzivní přeháňka (což zapříčinilo poněkud narušení dalšího programu). Výhodou je, že z minulých dob jsme většinu památek znali, takže interiéry nám zas tak nechyběli. Jinak na Petříně musíme pochválit krásné rozárium, které i po dešti má svůj půvab.

Ostatní informace

Podle možností jsme k jednotlivým přesunům použili městskou dopravu, celodenní jízdenka je v současnosti za 110,- Kč. Vzhledem k četnostem nástupu do různých prostředků se bohatě vyplatí. Zavítat jsme sice chtěli i na Vyšehrad, ale další přeháňka už byla spíše silná bouřka, ale i tak jsme si „prázdné“ Prahy užili víc než dost.

Rada je, jeďte pokud můžete. Už teď jsme nějaké cizince registrovali (nejvíc asi hovořících německy), na pár výjimek chybí asijské výpravy, i pokřikující „deštníkoví“ průvodci a jiná havěť.

Praha je teď asi taková jek někdy na přelomu 80. a 90. let, ovšem daleko krásnější díky opravám, které se tu za těch 30 let odehrály.