Bezděz

Kam a jak jedeme?

Naše společná cesta začíná na Exitu 53 rychlostní silnice R10. odtud směřujeme na Bakov nad Jizerou, Malá Bělá, Dolánky, Velký Rečkov, Malý Rečkov, Bělá pod Bezdězem, Bezděz. V obci Bezděz se necháme vést ukazateli a pod hradem zastavíme namalém parkovišti. Odtud dále pokračujeme po ukazatelých a křížoé cestě až na hrad.

Za čím jedeme?

Bezděz je nejen významnou stavební památkou, ale i se zapsal do dějin českého národa osudy svých držitelů a později inspiroval české umělce k významným dílům v oblasti literární, hudební i výtvarné. Proto byl v r. 1978 prohlášen Národní kulturní památkou. Královská država bezdězská byla pozůstatkem Přemyslovského vlastnictví, které se rozkládalo na území rozsáhlého pohraničního hvozdu. Obchodní styky se sousedy si vyžádaly přerušení tohoto pralesa zemskými stezkami, po kterých sem přicházeli noví osídlenci a zakládali osady. Při obchodní cestě z Prahy do Žitavy vznikla pod kopcem osada nazývaná po jakémsi Bezdědovi, která později nese jméno Bezděz. V osadě byl postaven kostel sv. Jilji, na kterém i přes barokní úpravy je znatelný původní románský sloh. V těsné blízkosti kostela stávala tvrz královského úředníka - villika, který spravoval rozsáhlou državu. V 60. letech 13. stol. český král Přemysl Otakar II. využil dominantního vrchu nad starším dvorcem a nechal na něm vystavět pevný kamenný hrad na obranu obchodní cesty a proti rozpínavosti sousedních rodů Ronovců a Markvarticů. V r. 1278, po smrti Přemysla Otakara II. byl hrad obyvatelný, téhož roku byl obsazen braniborskou posádkou. Na rozdíl od jiných hradů byl Bezděz postaven v krátké době celý, bez postupných přístaveb a pozdější staletí nezasáhla do jeho vzhledu. Bezděz je autentickým obrazem hradu druhé pol. 13. stol., hradu pevnostního charakteru sloužícího k zajištění panovníkovy bezpečnosti a oproštěného od hospodářských staveb, vysazen manským systémem. Konkrétní slohová orientace mistrů, kteří budovali Bezděz, byla - jak napovídá velkolepá kaple - hessenská. Stavební huť se svého úkolu zhostila jistě ke spokojenosti panovníka. Na svou dobu vytvořila opravdu nedobytný hrad a sídlo s vysokou uměleckou hodnotou. Královská stavební huť v této době postavila hrad Housku a zabezpečila i sousední vrchol Malého Bezdězu opevněním. Hrad, který měl být důstojným místem pobytu králů, se stal po Přemyslově smrti v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli vězením jeho syna Václava a ovdovělé královny Kunhuty. Oba je sem převezl v noci z 25. na 26. ledna r. 1279 kralevicův poručník Ota Braniborský, který byl správcem této země, ale choval se k ní jako dobyvatel. Královna Kunhuta si v květnu vyžádala souhlas od Hermana, purkrabího a braniborského velitele k účasti na pohřbu manžela ve Znojmě, odkud za pomoci věrných odjela do Opavy a na Bezděz se nevrátila. Václav zde byl vězněn až do září - a potom byl odvezen z dosahu české šlechty, nejdříve do Žitavy a později do Špandavy. Do Čech byl navrácen až v r. 1283 po zaplacení 15 000 hřiven stříbra. Počátkem 14. stol. se hrad dostává do zástavního držení okolní šlechty. Hynek Berka z Dubé s královským vědomím založil směrem na východ novou osadu nazvanou Nový Bezděz, na kterou v r. 1337 přenesl všechna městská práva. Tato osada byla přejmenována na Bělou pod Bezdězem. Do přímé správy panovníkovy se hrad vrátil po nástupu Karla IV. na trůn. Karel IV. se snažil získat všechen zastavený majetek zpět, a dát zemi pevný zákoník tzv. Maiestas Carolina. V tomto zákoníku bylo ustanoveno, že královský majetek už nikdy nesmí být zastavován a mezi výslovně jmenovanými byl také Bezděz. Šlechta však nikdy nepřijala tento zákoník, protože omezoval její práva. Karel IV. rád pobýval na hradě Bezdězu a v r. 1366 se svým purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna založil Velký rybník, který byl později na počest K. H. Máchy přejmenován na Máchovo Jezero. Zákoníkem se necítil vázán ani Karlův syn Václav IV., který hrad věnoval svému bratranci moravskému markraběti Prokopovi za pomoc proti Zikmundovi a šlechtě. Král Zikmund, kterému se nepodařilo vojensky hrad dobýt, ho získal lstí až po 9 měsících obléhání a zastavuje ho příznivci Janu Staršímu z Michalovic. V husitských válkách se hrad stal oporou katolické církve na severu Čech. Jeho nedobytnosti bylo důvěřováno tak, že sem byly převezeny z Prahy Zemské desky a církevní, a světský majetek. Za celé období husitských nepokojů a válek nebyl hrad dobyt a husité se ani o dobytí nepokoušeli. Rod z Michalovic držel hrad do r. 1468. Během dalších 120 let se na hradě vystřídala řada držitelů. V r. 1588 rozhodl císař Rudolf II. bezdězskou zástavu zrušit a hrad odprodat poslednímu zástavnímu držiteli Janu z Vartenberka. Po jeho smrti získal hrad - i s rukou vdovy Václav z Dubé a Lipé. Ten se stal jedním z vůdců stavovského povstání a po bitvě na Bílé Hoře r. 1620 utekl do ciziny s králem Fridrichem Falckým. Hrad byl zkonfiskován a později prodán Albrechtu z Valdštejna. Krátce před převzetím hradu Valdštejnem byl Bezděz poprvé dobyt a vypálen. Obránci opuštěného hradu nebyli královští manové, ale vzbouření poddaní Václava z Dubé, kteří se sem uchýlili a které přemohli žoldnéři Maxmiliána Bavorského. Přes značné poškození se rozhodl Valdštejn zbudovat z hradu barokní pevnost. Od svého úmyslu ustoupil a v r. 1627 sem přivedl mnichy řádu sv. Augustina, aby hrad přestavěli na opevněný klášter, který by v případě potřeby mohl se svým vojskem použít. Mniši si však zde počínali příliš liknavě, a proto je Valdštejn po 9 letech převedl zpět do Bělé pod Bezdězem. Z vděčnosti za záchranu života v jeho velké bitvě u Lützenu přislíbil Bezděz španělskému řádu montserratských Benediktinů. Po vzoru z Montserratu měli hrad obývat poustevníci a pod kopcem měl být vystavěn velký klášter. Před skončením třicetileté války byl hrad na čas obsazen Švédy. Po podepsání Vestfálského míru r. 1648 nebylo v těchto končinách bezpečno, proto sem první kolonie mnichů přicházejí až v r. 1661, aby si opravili kapli, královský a purkrabský palác. V r. 1666 si sem mniši přivezli kopii černé Madony montserracké, která byla vyhlašována za zázračnou. Desetitisíce poutníků, kteří přicházeli každoročně se svou modlitbou za Madonou Montserrackou doprovázelo i 15 kapliček postavených od úpatí po samý vrchol hory. Tyto kapličky dala postavit Anna z Valdštejna r. 1686. Byly vyzdobeny nejprve malbami a později dřevořezbami s výjevy ukřižování Krista - Křížová cesta. Dnes jsou tyto dřevořezby umístěny v ambitu muzea v České Lípě. Majetek, který si mniši nahromadili, vzal za své roku 1778. Při boji pruského oddílu, který si mniši zavolali proti rakouskému vojsku, byl klášterní poklad odhalen odvezen. Nedlouho po tom byl r. 1785 císařem Josefem II. klášter zrušen. Jeho vybavení bylo z části převezeno do Emauz a okolních kostelů, a z části o čtyři roky později se stavebním materiálem v dražbě rozprodáno. Budovy pak rychle chátraly o což se zasloužili hledači pokladů. Zlatokopecká horečka, která zachvátila zdejší okolní obyvatelstvo byla inspirací k napsání Smetanovi opery Tajemství. Počátkem 19. stol. se hrad stává zříceninou. Na své oblibě neztrácí v období romantismu, kdy se zříceniny staly zvláště vyhledávanými. S Bezdězem souvisí působení našeho básníka K. H. Máchy, který chodil ke svým přátelům do Doks. Na hradě i v Podbezdězí nacházel inspirace ke svým dílům. Postupnou devastací však historie hradu nekončí. Tradice poutí trvala i v 19. století. Na hrad nepřicházeli lidé jen z náboženských pohnutek, ale přicházeli i lidé, kteří toužili poznat skvost středověké hradní architektury jako dokument slavnější české historie. Byla to posila v národních bojích, což dokazuje Tábor lidu pod hradem z 21. června roku 1868, kterému předsedal hrabě Rudolf Thurn Taxis. Z významných českých osobností se ho zúčastnil Karel Sabina. Byla zde vyslovena řada státoprávních požadavků proti rakousko-uherské vládě, s kterými souhlasilo více než třináct tisíc přítomných. Při čtení rezoluce byl Tábor lidu krajským hejtmanem rozpuštěn. Bezděz se stává turistickým místem a to přimělo Valdštejny k nejrůznějším opravám. V roce 1932 hrad získává od posledního Klub československých turistů za symbolickou částku 2 000 Kč, kteří si hrad začali přebudovávat pro turistické účely. Jejich počínání přerušila druhá světová válka, kdy toto území i s hradem připadlo do tzv. Sudet. Po válce v roce 1953 převzala Bezděz Státní památková péče.

http://www.hrad-bezdez.eu/historie/

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou na hrad jsme potkali spoustu restaurací, ale žádnou jsme nevyužili.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pěkné prostředí a nádherný výhled do kraje.

Ostatní informace

Vstupné

Dospělý 60 Kč

Děti 6-15 let, senioři 40 Kč

Psi 20 Kč

Děti do 6 let, ZTP zdarma