Bernolákovo

Kam a jak jedeme?

O Bernolákovu jsme asi slyšeli všichni: Rychle si získalo pověst hřiště, kde se nedá zahrát dobrý výsledek, kde jsou rafy po kolena a výš, spousta záludných chytáků, kde ztratíte dvacet míčků i iluze o tom, že dokážete golf kdekoli.

Průjezd Bratislavou nás mile překvapil, po krásné dálnici jsme míjeli jednu novou budovu za druhou: píšu to, jako by to byla kdovíjaká daleká cizina, faktem ale je, že už jsem tu pár let nebyl.Bernolákovo a jeho hřiště Black River jsou asi dvacet kiláčků na východ, od města co by kamenem…

Za čím jedeme?

Přivítala nás moderní klubovna vedle starého zámku, na jehož omítkách zanechal výrazné stopy čas. U klubovny jen pár aut.

Na recepci nás vítá mísní maršál Ján Pečo. Od něj jsme dostali spoustu informací. V podstatě potvrdil, že je to těžké hřiště, dokonce připustil že bylo záměrně budováno tak, aby bylo nejtěžší v Evropě.

Znalost hřiště je k nezaplacení, napoprvé se člověk nesmí zbláznit a tlačit na pary, důležité je přemýšlet a jít po fairwayi. Přidává to tu hodně ran, toho je potřeba využít. Prvních šest jamek je v parku, pohoda, až dál nastává ten horor, o kterém si lidi takrádi povídají.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hora smažených vajíček nám zahnala hlad. Dali jsme si je spolu s místním maršálem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zámek dominuje prvním šesti jamkám, stále se k němu vracíte. Park silně připomíná Šilheřovice – je krásný, velice pěstěný a udržovaný, jen stromy vymezují fairwaye dost přísně, moc místa na nepřesnou ránu nenechávají.

Hledíme s úžasem na nepřehlednou změť malých Ostrých vln, kopečků a údolíček, tady si architekt vyhrál.
Tyhle zvlněné fairwaye nás budou doprovázet až do 15. jamky.

Ostatní informace

Místní komunita není velká, ale jsou tu i tací, kteří hrají téměř denně. Jistý Daňo Požár dokonce patří (prý) ke třem nejvíc trénujícím lidem na světě, parkové jamky často chodí Mistr Lasica (ptal jsem se, proč Mistr – říkají mu tak, podle Jána Peča je Lasica snad největší slovenskou celebritou)