Baťův kanál a Napajedla

Kam a jak jedeme?

Tato výletní trasa by klidně mohla být např. ideálním zahájením i zakončením standardní cyklosezóny. My takto vyrazili na konci září a byla to naše první návštěva Baťova kanálu, i když jsme o této možnosti hovořili již několik let. Naštěstí je pro nás tato lokalita za pomoci železného oře poměrně slušně dosažitelná a navíc tam zrovna nebylo nijak přehnaně přelidněno. Navíc se říká, že akce nechtěná je většinou tou nejlepší, a já musím hned úvodem doznat, že se mi ráno niikam moc jet nechtělo. Vrátil jsem se totiž až v noci z oslavy narozenin, z nějaké housky, podané zřejmě umolousanou rukou, se mi bouřilo střevo a venku bylo tak nějak divně zataženo. Ve své touze výlet odložit jsem ale zůstal osamocen, takže nakonec u mě zvítězil fakt, že je ve finále lepší nadávat cizím za výlet v nehezkém počasí než sám sobě za lenivost a blbej nápad nikam nejet. A ukázalo se, že to byla dobrá volba.

Vlakem dojedeme bez přesedání až do Chropyně. Tady nás čeká menší snídaně a pohled na "hrad krále Ječmínka", tedy místní renesanční zámeček v podobě barokní přestavby celkem slavného (možná ale jen u nás) G.P. Tencally z počátku 18. století. Právě zde začínaly jakési trhy oslavující nějakou slavnou českou prohru, ale my pokračovali dále. Kroměříž jsme jenom "lízli", protože na hezké fotky nebylo počasí (ani čas) a historické centrum celkem dobře známe. Takto raději využíváme nové asfaltové cyklostezky po hrázi řeky Moravy. Provoz na stezce není nejhustší, zato pod námi se po břehu prohání desítky jezdců na koních všech barev a velikostí. Podle některých atributů jsme odhalili Hubertovu jízdu.

Za čím jedeme?

Další naší zastávkou jsou Kvasice. Začínáme u renesančního zámku rodu Rotallů v klasicistní podobě počátku 19. století. Vnitřní arkády jsme bohužel neviděli, protože toto sociální zařízení bylo zrovna uzavřeno. Přidáme si (dnes) obecní park a pozdně barokní kostel Panny Marie Nanebevzaté a sv. Jana Nepomuckého. Kostel byl otevřen a bylo se i na co dívat. Kdo má rád baroko, musel být dokonce vysoce potěšen, protože zdejší obrazy pochází od skutečně významných barokních mistrů. Vytvořili je totiž V.V. Reiner (nebo jeho dílna) a I.V. Raab. Sochy jsou dílem vídeňského sochaře J.J. Schaubergera.

U Otrokovic opouštíme Hanou a vjíždíme na Slovácko. Po příjemné cyklostezce dojíždíme do Napajedel, kde jsme měli v plánu se minimálně napojit. Krátká zastávka v centru (u pseudorenesanční Radnice z let 1903-1907) přináší drobný problém: nemůžeme v Napajedlech najít napajedlo. Zachraňuje nás až místní Tipsport bar, kde si dáme Černou Horu a já si rovnou také vsadím (kupodivu po dlouhé době i vítězně)...

Mezitím na náměstí začnou Svatováclavské slavnosti. Nejprve se zdržíme u stánku se štrůdlem (který doplníme křížalami a ovocným destilátem), poté u zámku. Lidé jsou zde velmi přátelští, vyjímaje průvodkyni běžně nepřístupného zámku, která protestuje i proti skutečnosti, že jsem si na vstupních dveřích vyfotil kliku. Proto se rozhodneme zatím Napajedla opustit a pokračovat cyklostezkou dále. Na cestu kolem plavebního kanálu (původně pro dopravu lignitu) se napojíme u plavební komory v obci Spytihněv. Stezka kolem vody je pohodlná a nenáročná. Oproti původnímu plánu (Staré Město u Uherského Hradiště) končíme již u Hustěnovického zdymadla, kde navážeme družbu s posádkou plavidla Pannonia (diskuzi na téma římských provincií vynecháváme, ale jsme odměněni ochutnávkou výborné ovocné "šťávy", dovedně ukryté v láhvi od Pražské vodky).

Spokojeně se vracíme do Napajedel. Vystoupáme na radniční věž, zajedeme znovu k zámku (prohlídku vzdáváme, protože poté, co má s onou nepříjemnou provádějící osobou drobný konflikt i kolega, se nám nechce zámek podpořit obnosem 70,- Kč za člověka) a ve finále končíme u výborného burčáku, který zakoupíme i za účelem domácí očisty krevního oběhu (červený už ale mezitím,bohužel, došel).

Závěrečný úsek do Otrokovic už nám prší (proti našim předpokladům s dvouhodinovým zpožděním, takže vlastně vůbec), ale to už nám náladu nepokazí.

Jako tip na výlet (i několikadenní pobyt) je tato lokalita určitě více než pozoruhodná.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Žádný turista se nemusí bát, že by v této oblasti potupně zemřel hladem a žízní. My jsme vlastně rovněž tak nějak konzumovali v průběhu celé cesty.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo nebo nelíbilo je v tomto případě velmi jednoduché. Nebýt oné nepříjemné „zámecké paní“ v Napajedlech, byli jsme maximálně spokojeni. A to i přesto, že počasí nebylo ideální a červený burčák těsně před námi došel …

Ostatní informace

Veškeré naše cestovní náklady byly tvořeny tentokrát pouze jízdenkou na vlak (s příplatkem za přepravu kol) a nákupem pamlsků ve formě pevné i tekuté.

(psáno v září 2010)

Více fotografií se nachází na adrese:  http://markyz63.rajce.idnes.cz/Batuv_kanal_a_Napajedla_09_2010/