Adventní Vídeň trochu jinak (Belvedere a Skotský klášter)

Kam a jak jedeme?

Vyrážíme-li do hlavního města Rakouska na adventní trhy, nemusí to vždy nutně znamenat jen nekonečné davy vánočních orgií chtivých turistů před vídeňskou radnicí nebo zámeckým komplexem Schönbrunn a těžkou popunčovou kocovinu. Najdou se zde totiž trhovní místa a plácky sice menší, ale podstatně příjemnější i méně zalidněné, a navíc se dá této atrakce využít také jako možnosti návštěvy různých památek. Koneckonců Vídeň je dnes lehce dosažitelná snad všemi druhy dopravních prostředků, ale cenu, za které zájezdy na vídeňské adventní trhy prodávají nejrůznější CK, Vám běžně naši dopravci – zejména v čele s nechvalně proslulými ČD - prostě nenabídnou. A ani jízda vlastním autem není v době vánoční asi tím nejideálnějším řešením. Proto i my vyrážíme jižním směrem zájezdovým autobusem.

A protože již v letech minulých jsme se pokoušeli nejfrekventovanější místa centrální Vídně ze svého programu zcela eliminovat, je jasné, že vídeňskou radnici, Votivkirche, svatého Štěpána ani přilehlé komunikace opět neuvidíme. Po loňském úspěchu s pohybem kolem náměstí s monumentálním kostelem Am Hof a plácku s kostelem Panny Marie Pomocné bychom letos rádi pobyli v okolí zámeckého komplexu Belvedere, a potom se přes prostory v okolí Karlskirche přesunout ke Skotskému klášteru. Ne že bychom zde nepotkali ani živáčka, ale přece jen se zde dá pohybovat relativně svobodně a můžeme měnit i směr chůze, což by většinou zejména v okolí radnice či náměstí Marie Terezie nedokázali ani Gustav Frištenský nebo Ota Zaremba. O Železném Zekonovi ani nemluvě …

Za čím jedeme?

Začínáme tedy u Horního Belvederu, někdejšího sídla prince Evžena Savojského a výsledku závěrečné stavební etapy celého rozlehlého komplexu, vybudovaného významným barokním stavitelem Johannem Lukasem von Hildebrandtem v letech 1714 až 1723. Dnes se jedná o významný muzejně - galerijní objekt, ve kterém je vystaveno rakouské umění z období od středověku po současnost. Horní Belvedere nabízí především kolekci obrazů Gustava Klimta, v čele s jeho Polibkem. Ale protože bychom měli obdivovat rovněž díla Schieleho i Kokoschky nebo Messerschmidtovy šklebící se hlavy, bude lepší si dát alespoň jeden punč pro rozšíření vnímání. Nebo raději rovnou dva, výběr je zde totiž docela pestrý, včetně těch, zahuštěných šlehačkou. A i vánoční hrnečky zde většinou mají ve dvou barvách.

Po kontrole u vchodu, která je přísnější než na letišti, se už volně touláme po budově. Platí zde přísný zákaz fotografování a celkem hodně důsledně se to hlídá. Nejvíce, samozřejmě, u toho Klimta a ve všech atraktivnějších prostorách. Je zde i část, věnovaná starému umění, ale ve srovnání se sbírkou v Konírně Dolního Belvederu je tato podstatně slabší. Pak už jen krátká procházka v krásných zámeckých zahradách s množstvím, v zimě ovšem nečinných, fontán a vyrazit do vánočního víru velkoměsta. Nejprve projdeme kolem monumentálního památníku, zasvěcenému Rudé armádě osvoboditelce (ve Vídni skutečně dodnes stojí a je poměrně dost opečováván i fotografován) a na chvíli zakotvíme na trzích u kostela sv. Karla Boromejského, tedy Karlskirche. Tento vídeňský barokní Taj Mahal by jistě stál za interiérovou prohlídku, ale dnes není naším cílem. A stejně zde zrovna probíhají nějaké adventní koncerty …

Nás čeká závěrečná etapa, a to přesun na náměstí Freyung, tedy ke Skotskému klášteru. Bohužel už musíme procházet přes centrální Vídeň, což je vždy spojeno s nějakou tou mačkanicí a pošlapaným střevíčkem. Cestou ale nakonec zvládneme i krátkou zastávku v cukrárně, kde ochutnáme slavnou originální vídeňskou kávu i nějakou tu sladkost (někteří se ovšem raději podívají na dno vlastní plácačky, popř. zajdou na pivo). A pak už tedy ty skotské kilty.

Studeně fouká a na nevelkém náměstí už se tísní více lidí než jsme čekali a než je nám milo. I tak je to proti jiným místům neskutečná pohoda, minimální fronty a také se zde prodává více záležitostí opravdu vánočních či dokonce rukodělných výrobků než zbytečných a nesmyslných cetek, často asijské produkce. Kromě trhů navštívíme také samotný klášter. Ten byl založen v roce 1155 a na jeho historii se silně podepsaly nejrůznější katastrofy, zemětřesením nebo požáry počínaje a válečnými událostmi konče. Klášterní muzeum už je stejně zavřeno, a tak se spokojíme s návštěvou klášterního barokního kostela. Potom ještě jeden punč a zpět k autobusu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo i pití všeho druhu se v adventní Vídni nabízí opravdu na každém rohu. Přesněji řečeno na každém volném místečku každého nároží. Člověk konzervativní se většinou spokojí s několika punči (vylepšených různými kousky ovoce či šlehačkou), pečenými kaštany a klobásou z grilu. Nabídka je sice podstatně širší, ale klasika je prostě klasika. A nic na tom nemění ani fakt, že po každém takovém výletu se na sladké člověk většinou dost dlouho ani nepodívá.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Díky cenám ČD a jiných dopravců jsou adventní víkendové trhy pro nás, Severomoravany, v podstatě jedinou možností, jak navštívit rakouskou metropoli za přijatelné peníze. Kromě tradičních „vánočních šílenců“ si to, bohužel, uvědomuje i mnoho ctitelů umění a památek, takže ve Vídni si od davů turistů a nákupčích v této době moc neodpočineme už v podstatě nikde. Přesto se však najdou místa podstatně přijatelnější až příjemná. Jenom musí být člověk schopen – a hlavně ochoten - je ještě hledat.

Ostatní informace

Jestliže spočítáme veškeré náklady na pohyb po jednotlivých trzích a vstupy do různých památek a muzeí, jedná se o výlet dosti drahý. Záleží však na naturelu každého z nás, za co – a kolik – je zde ochoten utratit. Kdo chce, může celou akci pojmout jako nízkonákladovou … ale to by byla o Vánocích asi celkem škoda. Že ano?