Olomouc-Bezručovy sady a Korunní pevnůstka-drobné památky

Bezručovy sady jsou ve východní části historického města, pod hradbami na místě, kde ve středověku stávala vesnice Závodí, která zanikla před r. 1754, kdy se začala  budováním Korunní pevnůstky opevňovat západní části města. Středověké hradby v této části chránil příkop naplněný vodou z Mlýnského potoka. Prostor byl obehnán Korunní hradbou, kterou tvořil pětiboký bastion a dva půlbastiony. V areálu Korunní pevnůstky je dosud torzo empírové strážnice, barokní prachárna a v 19.stol. přibyl velký a malý dělostřelecký sklad s dělostřeleckou laboratoří. U Mlýnského potoka stával Jakubský mlýn. V areálu pevnůstky byly kanovnické zahrady a sama Korunní pevnůstka sloužila zároveň jako zvláštní vchod do města. Po zrušení olomoucké pevnosti v r.1866 sloužil areál Olomoučanům jako příležitostná letní sušárna prádla. Z domů stojících na hradbách stékaly splašky a tak se pod hradbami šířil zápach a bylo nebezpečí epidémií. Proto byla v r. 1835 vybudována pod hradbami v prostoru nazývaném podle kostela sv. Michala na hradbách-Michalský výpad, kanalizace a promenádní cesta tzv. Michalská alej, která dosud sady prochází a která prodloužila délku promenádních alejí všech třech sadů na 2,5 km.

Se sadovnickými úpravami Bezručových sadů se započalo v r.1898. Do prostoru po bývalém Jakubském mlýnu byly přestěhovány a usazeny 4 sochy Herkulů ze zámeckého parku v Žerotíně. V r. 1905 byl park Michalský výpad pojmenovaný na Schillerovy sady. Při budování parku byly využity nádherné pohledy na hradby s výpadovými bránami a skalisky a na město nad nimi. Od r. 1926 je součástí Bezručových sadů společná hrobka s pozůstatky jihoslovanských vojáků, kteří zemřeli během I. světové války na území Moravy a Slezska. Jihoslovanské mauzoleum je vybudováno na území, které město darovalo tehdejšímu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, podle návrhu architekta Huberta Austema, jako 11 m vysoká kaple s kopulí a dórskými sloupy, která na navršeném pahorku skrývá kostnici s pozůstatky 1188 vojáků. Na kapli je srbochorvatský nápis-LJUBAV ZA LJUBAV-VĚRNOST ZA VĚRNOST. V r. 1935 byly Schillerovy sady opět přejmenovány a to na Tyršovy, podle zakladatele českého Sokola a konečně v r. 1947 dostaly název Bezručovy sady při odhalení památníku Pěvci Slezských písní-Petru Bezručovy, zhotoveného olomouckými sochaři Rudolfem Doležalem, Karlem Lenhartem a Vojtěchem Hořínkem. Romantickými a docela dobře udržovanými hradebními bránami Židovskou, podle bývalé židovské osady na hradbách, Michalskou u kostela sv.Michala a Cartovní nebo také Popravčí věží, která vedla kolem bývalé katovny a purkrabství, se dostaneme nejkratší cestou do nejkrásnější historické části města. U Michalského výpadu stojí pěkná dřevěná zvonice. Botanická zahrada, která je od sadů oddělena Mlýnským potokem, vznikala od 60. let 20.stol., nejdříve s využitím staré kanovnické zahrady a od 70. let 20. stol. i s využitím částí opevnění Korunní pevnůstky, rozčleněna na menší celky - zahradu národů, alpina a rozária. Areál botanické zahrady byl k výstavním účelům poprvé využit v r. 1971. Rozárium na východní straně pevnůstky vzniklo v letech 1970-72 a může se pochlubit více jak 700 domácích i světových odrůd růží. Expozice Alpinum byla založena na terase pevnostního valu v r.1979. Dominantní jsou zakrslé jehličnany, jejichž domovina je v severoamerických Skalistých horách, které reprezentují nejstarší stromy světa dožívající se až 4 tisíc let. Krásu botanické zahrady doplňuje řada drobných plastik, které můžete najít v různých částech zahrady. Na břehu Mlýnského potoka je kolonáda dřevěných plastik, vytvořená při sochařském sympoziu Sloup na olomouckém Horním náměstí. V současné době probíhá rekonstrukce Korunní pevnůstky a počítá se s jejím využitím pro širokou veřejnost na zábavu, sportovní, kulturní i relaxační využití.