Zlatým lesem

Díky poloze na rozhraní tří pohoří má Jeseník nejlepší podmínky pro provozování celoroční turistiky všeho druhu. Ano, vždyť jižně se k městu přibližují severní výběžky Hrubého Jeseníku, potažmo nejvyšších hor Moravy a v případě Jeseníku i Horního Slezska, na východě pěkně do města sestupuje Zlatohorská vrchovina, od západu Sokolský hřbet Rychlebských hor. Nební divu, že spousta výletů se dá podniknout přímo z města, případně obráceně – do města. V tomto případě stačí nasednout na nějaký dopravní prostředek a pak zamířit zpět k cíli.

Mezi občany města patří k populárním a vyhledávaným výletům drobná túra, kdyby to nebylo v kopcích spíš vycházka z Rejvízu do jejich bydliště.

Nakonec mají i široký výběr, v různých výchozích směrech se dá do města dorazit do města za použití všech barev turistického značení, to jest od červené (m, z) po žlutou.

K tomu i místní určitě zvolí nějakou neznačenou nábližku.

Z hlediska náročného turisty je ale vcelku logicky nejvyhledávanější nakonec i nejzajímavější ta vedoucí, tedy červená. Když už jsme ale na tom Rejvízu, není na škodu zabloudit ke zdejší hlavní atrakci, jíž je Velké Mechové jezírko. Nástupní místo je u penzionu Rejvíz, kde turistu vysadí autobus, který z Jeseníku jezdí vcelku často i o víkendu (z rána, k obědu, po obědě či k večeru). K jezírku se můžeme dopravit dvěma přístupovými stezkami, o něco delší naučnou stezkou, nověji zeleným psaníčkem kolem prvoválečného pomníku, samotný přístup po hatích k jezírku je společných, v sezóně je zpoplatněn (15,- dospělý), když jsme zde brzy ráno, nebo mimo sezónu, možná se to obejde bez poplatku. Vrchovištní jezírko vzniklo někdy před 7 000 léty v ploché oblasti bezoodtokové plošiny. Postupným zarůstáním mechů, ploníků či rašeliníku vznikly vrstvy rašeliny 2–3 m mocné, obdobné hloubky dosahuje i vodní plocha. O něco starší (9 000 let) je východněji položené Malé jezírko (tam se nechodí), to už je skoro celé zarostlé, jednou tak dopadne i to Velké.

Pak se turista kousek vrátí, modrá značka ho dovede až k východišti na východním okraji Rejvízu.

První kroky po červené značce vedou výletníka do lesa mírným svahem a až na drobné výjimky pohodové stoupání pokračuje nějaký kilometr pod vrchol Bleskovce, který sice trasa mine z jihu, Vše se odehrává v lesním porostu, ale zvídavý turista může kolem cesty hledat pozůstatky hornické činnosti v podobě různě hlubokých či mělkých jam, kterým se říká pinky. Velké jámy objeví blízko u vrcholu stoupání v podobě ohrazené štoly Pod Bleskovcem (naleziště Práskač).

V e východních svazích Bleskovce se dají objevit vcelku zajímavé skály, ale tam se musí turista vydat bez podpory značení.

To pokračuje v podstatě po rovině k prvnímu rozcestí, Bleskovec – útulna. Tady narazí na srubový přístřešek, opodál je pak v mýtině skromná vyhlídka k severu na svahy Sokolského hřbetu a údolí Bělé.

Po pár stovkách metrů v nenáročném výstupu se objeví monument, který tu stojí tak jaksi nepatřičně. Asi 10 m vysoké Chlapecké skály tu stojí jaksi bez doprovodu jiných skalek. Povětšinou nebývají skály v lesích takto solitérní. Úplně to neplatí na hřebenech, ale tady jsme poměrně nízko. Ovšem v okolí se taky těžilo (železná ruda), takže krajina tu určitě prošla proměnou.

Cesta se opět zanoří do lesa a v podstatě těsně vine vrcholek Bílých skal. Ten je celý zalesněný, ale podle názvu i ten ukrývá nějaké kamínky.

Prudší sestup směřuje do sedélka pod Zlatým Chlumem a nakonec i reklamní šipka upozorní výletníka, že se blíží k tomu téměř nejdůležitějšímu co ho ještě čeká. Vrchol hory je vlastně nezajímavý. Turista jen postřehne že jde mírně ze svahu. Rozhledna na Zlatém Chlumu totiž naleží u samého vrcholu ale asi o 100 m na SV a nějakých 16 m níže (Chlum je vysoký 891 m, rozhledna ve výšce 875 m). Naštěstí je stavba dosti vysoká, aby vrcholky hor dostatečně přehlédla, postavena byla tak, aby kromě skvostného výhledu na město Jeseník poskytovala výhled údolí Bělé. K tomu samozřejmě na všechny ty vrcholky co se kolem zvedají a že jich je víc než dost.

Rozhlednář inzeruje, že je k vidění nejkrásnější výhled na Hrubý Jeseník a v podstatě má pravdu. Na jižní straně hor momentálně nemáme vyhlídku podobných parametrů, částečně to mohla být rozhledna na Háji (Senová) u Šumperka, ta je ale dál od hor a navíc by chtěl les trošku vykácet. Slibovaná je rozhledna na Bukovém kopci u Rapotína, ale zatím jen v předvolebních programech.

Ale vraťme se na Chlum. Nedozírné jsou jistě roviny na severu v Polsku, vše podstatné je popsané na zábradlí Ochozu. Kromě v úvodu zmíněných pohoří je zde k vidění za vrcholy nižších Rychleb i Králický Sněžník, takže vlastně vidím vcelku na čtyři různá pohoří, a kdybychom započítali i Góry Opawskie tedy pár kopců u Głuchołaz, bylo by to pět pohoří (tady je to ale beztak jen pokračování Zlatohorské vrchoviny.

Nedílnou součástí výstupu na patrně nejhezčí jesenickou rozhlednu je i návštěva zdejší putyky. Pokud máte štěstí, narazíte na rozhlednáře s kterým si tu tyká kde kdo, ale i ten jeho kolega (střídají se) není žádný morous. V pohodě bývají i ostatní návštěvníci (cestou několikrát míjené roztomilé turistky), ta se povětšinou dolů moc nechce, ale tlačí-li nás čas, zvolíme tu nejkratší trasu do města to jest pokračujeme po červené značce. Kdo by nutně potřeboval do hospody, dá se odbočit ke Křížovému vrchu – tam pak je k náhledu vyhlídka na Dětřichov, který je z rozhledny – díky její poloze v rozhledu opomíjený.

Samotná červená směřuje přímo dolů, tedy slušným klesáním k městu, už toho moc k vidění, nepočítáme-li krásný park na úpatí - Smetanovy sady.