Ze Šumavských Hoštic na Boubín už raději ne, z Boubína do Vimperka ano!

Náš poslední šumavský výlet, který jsme chtěli věnovat ještě dalším zdejším symbolům, málem skončil ještě dříve, než začal.

Původně jsme chtěli vyrazit na proslulý Boubín až z Volar, ale nakonec jsme se rozhodli trasu trochu zkrátit a zajeli si do Šumavských Hoštic.

Podle naší, krátce před dovolenou zakoupené – a tedy co možná nejnovější – mapy měla touto obcí procházet žlutá turistická značka, kterou jsme chtěli k cestě na známý vrchol využít (asi 7 km).

Jenže po značce nebylo nikde ani památky, a tak jsme nakonec museli – po poradě s náhodnou kolemjdoucí místní obyvatelkou – vyrazit podle mapy prostě po silnici směrem k nedaleké vsi Buk a poté krásnou starou alejí, kde jsme ještě zbytky někdejšího značení rozeznali…

Až po několika kilometrech, konkrétně u obce Včelná, jsme narazili na rozcestník nové zelené značky, vzniklé patrně jakousi kombinací původně dvou různých tras, po níž jsme pak už na Boubín vystoupali bez problémů, i když to byla pěkná fuška!

Cesta je z větší části pohodlná asfaltka, jen asi kilometr je opravdu prudké stoupání přímo do svahu.

Až těsně kolem rozcestí pod vrcholem jsme začali potkávat najednou nápadné množství turistů, přicházejících patrně někde od Kubovy Huti, což je taky nejkratší přístupová cesta.

Pěkná dřevěná rozhledna na vrcholu je přístupná volně, ale zrovna v té době se na jejím Ochozu pohybovaly doslova roje nějakých drobných a v tom horku opravdu nepříjemných mušek, kazících poněkud dojem z jinak nádherného výhledu.

Pro sestup jsme zvolili červenou značku do Vimperka, opět už zcela bez lidí, zato překrásnými lesy, tehdy ještě plnými hub, borůvek i jahod.

Přes hájovnu Veselku a vesnici Pravětín je to z Boubína do Vimperka 11 kilometrů, ale pouze na vlakové nádraží, kde nás trochu vyděsilo ještě dalšího 2,5 km na náměstí, které jsme si ovšem nemohli nechat ujít...