Výstup na Lysou horu severozápadní cestou

Lysá hora jako nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd dominuje svému okolí centrálním masivem zvaným Gigula, ležícím nad horní hranicí lesa, z něhož vybíhají čtyři zalesněné hlavní rozsochy. K severu se táhne Malchor,k severozápadu Lukšinec, k jihu Velký Kobylík a k jihovýchodu Zimný. Jako třešnička na dortu ční nad vrcholem telekomunikační věž s hydrometeorologickou stanicí.

K výstupu na vrchol této dominantní hory se lze vydat z mnoha stran a směrů, přičemž na vrcholku se pak sbíhá pět značených turistických cest.

Je dubnová sobota, počasí mezi zimou a jarem. K výstupu na vrchol se rozhoduji pro severozápadní cestu, z obce Malenovice, kde se od rozcestníku vydávám po žluté značce. Počasí slibuje hezký den a já pokračuji asi kilometr po silnici, než značka odbočí kolem parkoviště na konci obce Doprava do lesa. Vcházím do úzkého údolí, zvaného též Ondrášova dolina, kterým protéká potok Satina a do něhož je vsazeno několik rekreačních chat. Koryto Satiny vytváří místy velice hezká zákoutí, a tak neustále odbíhám od cesty a fotografuji. V místě, kde se asfaltová silnička se žlutou značkou začne odklánět vpravo od potoka a prudčeji stoupat se rozhoduji ještě pokračovat pěšinou kolem zajímavého koryta Satiny, až k menšímu vodopádu. Při fotografickém zaujetí se náhle ocitám oběma nohama po kolena v níže položeném břidlicovém korytu potoka, který se v této době pro koupání ještě nejeví optimálně teplý, a fotografování jde stranou. Hlavní je teď neutopit foťák, který si dávám na krk a oběma rukama se snažím vysápat nahoru na břeh. No co, hlavně, že mám kvalitní trekové ponožky, které hřejí vlhké i v mokrých goretexových pohorkách.

Vracím se na žlutou značku a začínám stoupat silničkou nad údolí, k odbočce značky u zastřešeného vodního pramene. Tady značka přechází na lesní cestu a dál stoupá až k rázovité hospodě U Veličků, ve svahu nad údolím Satiny. Bohužel je otevřeno až od 10 hodin, a tak mi nezbývá, než se občerstvit z vlastních zásob a pokračovat lesní pěšinou stále výš až krozcestníku pod Lukšincem, kam je to z Malenovic 5 kilometrů, a k vrcholu Lysé hory ještě zbývají 3 kilometry s převýšením 430 metrů. Zprava se napojuje zelená značka, která sem vystoupává od železniční zastávky Frýdlant n.Ostravicí-Nová Dědina a dál pokračuje společně se žlutou. Kousek odtud procházím kolem chráněného přírodního útvaru Ondrášovy díry, který zahrnuje podzemní pseudokrasové prostory, vzniklé rozekláním a svahovým rozjížděním skalních bloků a po půl kilometru jsem u dalšího rozcestníku se zastřešeným dřevěným odpočívadlem. Zde žlutá i zelená značka končí a dál k vrcholu se pokračuje po červené značce, která sem přichází zprava, z údolí Ostravice.

Při odpočinkové pauze se dávám do řeči se skupinou slovenských kamarádů a společně pak zdoláváme poslední kilometry výstupu k vrcholu. Počasí se skutečně vydařilo a tak se při cestě odkrývají hezké výhledy na celé údolí Satiny i protilehlý hřeben Malchor. Smutným mementem následků lidské činnosti je část mrtvého lesa, kterou procházíme před závěrečným výstupem k vrcholu. Na vrcholu se to dnes jenom hemží turisty i skautskými oddíly, které se účastní vzpomínkové akce na Ivančeně. Nahoře si dáváme pauzu, při níž sundávám boty a dosušuji ponožky, zatímco slovenští kamarádi nalévají po štamprličce domácí slivovice. Společně pak doplňujeme minerály a jiné potřebné prvky z chmelového moku a vyměňujeme si poznatky a zážitky z různých hor. Když se rozloučíme, vydávám se na sestup po modře značené cestě, která je však v úseku pod vrcholem ještě plná mokrého firnu a místy zledovatělá, takže turisté v botaskách si občas vyzkoušejí klouzání po zádech. Škoda, že to nejsou ti vtipálci, kteří mě míjeli s poznámkami, k čemuže jsou mi hůlky bez lyží. Po kilometru sněhového přechodu docházím k rozcestníku pod vrcholem Malchor, kde již cesta získává Jarní podobu a pozvolna sestupuje dolů. Dolů do Malenovic je to odtud ještě 6,5 kilometru, mezitím však po dvou kilometrech chůze docházím k místu zvanému Ivančena. Mohyla z navršených kamenů, které sem skauti i ostatní turisté vynesli, tvoří památník německými fašisty zabitých skautů. Přidávám svůj kámen a pokračuji po pěšině modrou značkou krátkou spojkou, která ústí na lesní cestu, jež mne pozvolna přivede kolem několika chat až do Malenovic, k rozcestníku poblíž hotelu Borová. Tento pěší okruh přes vrchol Lysé hory měřil asi 15 km a zdolal jsem při něm kolem 900 výškových metrů. Počasí dnes turistice opravdu přálo, a tak i poslední ohlédnutí skýtá odpoledním sluncem nasvětlený vrcholový masiv Lysé hory.

Použita mapa KČT č.96 Moravskoslezské Beskydy 1 : 50000

Vyšlo v časopise Treking