Skřítek – Stará Ves – Rýmařov, konečně parádní běžky na začátku února

Plánovaný sobotní běžkařský výlet poněkud zhatilo počasí. No fakt, že od páteční noci zesiluje vítr do síly menšího uragánu a nakonec i brzkoranní telefonát, že nám na dům v Bludově spadl strom ze zámeckého parku přeci jen nutí přehodnotit zamýšlené záměry.

Běžky tedy odložíme, naštěstí po ohledání katastrofy na místě není škoda tak drastická. Víc to odskákala sousedova zahrada, a u nás kus rýny a bohužel asi půlka ploti s jedním okrasným stromkem, což se přežít dá. Další je beztak na majiteli padlého stromu, což je zřejmě obec…

Nicméně zmíněný vichr přinesl i celkem vydatné srážky, v blízkém pohoří převážně sněhové, takže nabídnutý přesun běžkařských aktivit na neděli bude určitě zajímavý. Do třetice na Skřítek, dvakrát jsme tu už něco projeli, byť sněhu nebylo mnoho, tak ani nemělo cenu se o cestě na Hvězdu a zpět obzvláště zmiňovat.

Tentokrát ale vyjíždíme dřívějším ranním busem 8.25 a již i krajina kolem Sobotína je tak nějak bělejší než v předchozích týdnech.

Na Skřítku panuje už luxusní zima, chvíli sice přešlapujeme před motorestem, ale během pár minut se restaurant otevírá, takže tradiční raní polévka s Bernardem se nemusí vynechat. V návrhu je nedělně odpočinková trasa do Rýmařova, tím směrem jsme ostatně začínali minulou sezonu, tentokrát to ale hodláme absolvovat vskutku v pohodovém tempu, bez hltání kilometrů. Nakonec beztak jeden kilometr tak jaksi nad plán přibyl.

Ze Skřítku je první stovka metrů jasná, pod horský masiv k rozcestí Nad Skřítkem, kde ovšem odbočíme po lyžařské magistrále (červená TZ a cyklo 6143), rolbař pro nás (ale i jiné) připravil upravený úsek, je to mírný sjezd, jen v sjezdu k Žlutému potoku okořeněný prudšími asi 100 m, naštěstí dnes příjemně zvládnutým s pluhovou brzdou.

Upravená trasa ale odbočí podle Splavského potoka k Zeleným kamenům a a Alfrédce, naše pokračování podle toho Žlutého potoka je neprotažená jen s prošláplou stopou. Přesněji nějaká rolba tu projela v předchozích dnech, teď to bylo posněžené nočním sněžením. Naštěstí je ale dosti běžkařů, které potkáváme z protisměru od Žďárského Potoka, tak se jede celkem pěkně.

U pěkně zasněženého milíře u Huberta se výše zmíněný potok Žlutý vlévá do potoka Podolského, který nás doprovodí minimálně do toho Žďárského Potoka.

U Škaredé jedle bychom mohli sice podle upravené stopy k motorestu Zastávka, protentokrát ale pokračujeme po silničce přímo. Ta je sice vyhrnutá lesáky, ale nová sněhová přikrývka je evidentěně použitá dalšími běžkaři. V blízkosti obydlí je vyskládáno několik hromad vytěženého dříví, i kvůli tomu se trasa pro běžkaře v lednu neupravovala (ono i tak nebylo co). Označení sídel se plynule mění ze Žďárského Potoka na Starou Ves a protože vlastně jdeme po místní komunikaci, na chvíli běžky sundáme, cesta je posypaná kamínky, tak si nebudeme ničit skluznici.

Samozřejmě nemůžeme vynechat chatu Severku pod sjezdovkou na vrchu Ptáčník. Ondy jsme tu ostatně taky zasedli a i tentokrát Keprník natolik zachutnal, že jsme si pro jistotu s kolegou dali i nášup.

Výbornou specialitkou místních vlekařů je fakt, že běžkaře nechají vyjet do stopy i zadarmo, upravená trasa totiž přejíždí sjezdovku zhruba v necelé polovině a proč se nevyvézt.

Kolem Ptáčníku je naštěstí stopa už čerstvě najetá a celkem ochotně se drží vrstevnice a v okolním roztroušeném porostu. Až po dlouhé zatáčce se více klesá k okraji Staré Vsi. Z hřištěm musíme lyže sundat, protože přecházíme silnici č. 11, stačí se ale držet přímo uličkou a jsme na patě protějšího svahu, po objetí zahrádek jsme u upravené obrátky stop, které tu rolbaři upravili do dvouprodové téměř běžkařské dálnice. Před námi je mírné cca půlkilometrové stoupání ke křižovatce dalších stop, jednou by se dalo směrem k Návrší, nebo dál ke Kamenné Sfinze, které jsme kdysi tak projeli. Tentokrát ale pokračujeme přímo do obloukového sjezdu k lesu, stopa je tak hezyk najetá tak si ani neuvědomíme, že vlastně jedeme špatně. V další křižovatce bysme totiž měli odbočit do zmíněného lesa, my však stromořadím jedem víc k Janovicím, tak si aprohlédneme místní pilu a ten necelý kilometr se musíme vrátit. Na štěstí to není velký kopec a navíc v krásném slunečním dni ta zajížďka jen přidá trošku pohybu.

Ono by to chtělo, aby úpravci tarasy aspoň provizorně nějak ten směr vyznačili, jinak bysme museli vytahovat mobil na každé odbočce. V lese je stopa jen mírně pokrytá spadlými větvičkami a jehličím. Po cca 1,5 km jsme opět na loukách a spíše v mírném sjezdu nebo po rovině projíždíme k osadě Nové Pole, kde se musí překonat silnička do Janovic, načež trasa pokračuje na dohled Novopolského potoka až do malého běžkařského areálu Flemda na okraji Rýmařova. Po předloňské zkušenosti vyhledáme občerstvení opět v hotelu Praděd. Autobusové nádraží není tak daleko, byť zamýšlený bus z Ostravy má zpoždění, pročež trošku vymrzneme, než dojede ten o čtvrt hodiny pozdější bus, který jezdí mezi Rýmařovem a Šumperkem naštěstí v méně narušeném časovém rozvrhu.