Od chaty k chatě ve Studené dolině (pozn. délka trasy skutečná je dvojnásobek)

1	Start trasy			0 km
2	Konec trasy			4.49 km

Výškový profil trasy

Tohle putování po chatách Studené doliny je vlastně již má starší záležitost. Škoda, že jsem si nevzal s sebou renomovaného řečníka, který si stále stojí za svým výrokem "Globální oteplování neexistuje".

Trasa začíná ve Starém Smokovci na nádraží, jdeme nahoru na Hrebienok, kam dorazíme v 11:30 (dříve se nechtělo mému parťákovi tehdy vstávat). V tu dobu tam ukazuje místní teploměr ve stínu již 11°C to jsme v nadmořské výšce něco málo přes 1 250 metrů a počátkem listopadu, prosím pěkně. Ano, takto tam bylo loni. Na Hrebienku nic v provozu nebylo, tak jsme na kafíčko pokračovali na Bílikovu chatu. Odtud je pěkně vidět Lomničák, prý jeden sen mého parťáka. Jen jsem jej upozornil, že je třeba počítat s 48€ za lanovku, pokud mne tam chce jako doprovod, já že se o tuto sumičku nepodělím, že znám podobná místa, kam si raději za půjdu pěšky po svých.

Na Bílikově chatě jsme si tedy dali kávičku a parťáka jsem upozornil, že půjdeme dolů k potoku, že tam bude asi chladněji. Vodopády na Studeném potoce, to je pohádka, můj parťák na to koukal z povzdálí, začala mu být samozřejmě od vody zima, jak jsem předpokládal, ale mne to tam hřálo u srdce. No nic, nebudeme kolegu trápit, jdeme dál. Zastavujeme na Ranierce. No spíš než chata, takový menší srub, lesní bouda. Ale příjemná. Tušil jsem, že tu budou mít studené pivko a taky že jo . I můj kolega už chtěl něco do sebe. Polévku tam ale bohužel nevařili a tak jsme se vypravili dál k Zamkovského chatě.

Časově jsme vycházeli jakžtakž dobře. Na Zamkovského chatě, hmm, polévečka a rozmluva, já už další pivko nechtěl, jenže parťák si dal. A zatímco já si fotím venku dřevěná zvířátka, kolega šoupnul do sebe ten jejich tatranskej čaj. K sakru, má 3 piva, 2 silné kořalky, pokračování zamítám.

S odůvodněním, že okolí Téryho chaty je sice už pěkné, ale že to je cesta tam a zpět, že nás dál nepustí již sezónní uzávěra jsem zamítl Malou studenou dolinu. V hlavě mne osobně šrotovalo Skalnaté pleso, ale co když, kolega je přece jen. Schválně v debatě jsem čas přidal. Ačkoli mne by to bylo šoufl tu půlhodinku po západu, čelovku jsem nezapomněl.

Vracíme se, jak jsme přišli, akorát již mimo Ranierku, zpět přes Hrebienok. To bude asi pro kolegu "bezpečnější", tam už může jít výpitek klidně po 4.

Z této trasy, jak jsem naznačil, se dá projít v letních měsících, příp. do doby sezonní uzávěry (od 1.11.) dále na Téryho chatu a Priečným sedlem na Zbojnickou chatu a odtud na Hrebienok nebo podle času Poľským hřebenem do Velické doliny na Sliezsky dom a do Smokovce (už pravděpodobně za soumraku takže třeba být patřičně připraven). A nebo ze Zamkovského chaty po magisrále na Skalnaté pleso, dolů do Tatranské Lomnice a zpět pár km vláčkem.