Na Šerák (Lipová-lázně – Šerák)

Někdo by mohl název článku chápat jako výzvu k návštěvě restauračního zařízení a tam vyzvat obsluhu k donosu oblíbené jedenáctky, kterou vaří pivovar v Hanušovicích. Tentokrát jde ale o výstup na horu, která patří k ikonám Hrubého Jeseníku. Sice nepatří k absolutním velikánům, ale pokud budeme počítat jen hlavní vrcholy jednotlivých hor v Hrubém Jeseníku (některé mají totiž vrcholových kót i víc), těsně se vleze na závěr první desítky. A to už tak špatné není.

Asi nejvíc výletníků dnes na Šerák zvolí tu nejpohodlnější variantu, totiž využití lanovky. Další možnost je pak zvolit některou z výstupových tras od Ramzové (po červené TZ), případně kombinaci zelené a modré TZ přes Obří skály, ta už patří k výživnějším, hlavně díky průchodu kolem Vražedného potoka. Jednodušší variantou je tak podobný směr ale kombinace se zelenou cyklotrasou, které potok nadchází.

Výstup od Lipové pak patří v rámci Jeseníků k těm nejvýživnějším. Od Lipové se ovšem dá rovněž zvolit více tras (modrá od křižovatky u Horní Lipové, telené přes Miroslav.

Ale popsaná trasa od nádraží je asi tou nejznámější a nejužívanější, pokud tedy využije turista vlakové dopravy do stanice Lipová-lázně.

Nástup na trasu je tak přímo u nádražní budovy.

Vlastně není velký rozdíl, jestli k nástupu použije turista značení turistické trasy (červená TZ), nebo sejde mírně pod nádraží a nakoukne k muzeu zakladatele zdejších lázní Johanna Schrotha, načež se rovnou vydá po hlavní silnici k lázním.

Vlastně tam můžeme brát rozcestník blízko lázeňského areálu jako hlavní východiště (už jen proto, že tu jsou i nějaké obchůdky, dál už místo k doplnění zásob dlouho nebude).

První metry prochází dál lázeňským areálem, poslední výstavní budovou je Villa Grohmann, pak ještě kousek asfaltky a ta se změní na lesní cestu zatím mírně stoupající ve svahu nad údolím blízkého potoka. Cestu provází značení pěší modré a bílé cyklotrasy s č. 6282.

Pokud máme slušné počasí, z okolních luk můžeme ještě obrátkou pozorovat protější kopce, které řadíme k Rychlebským horám (kolem sedla na Pomezí). U komunikačně důležitého sedla Javořík už jsme převážně v lese, takže moc toho k nahlédnutí není, snad nějaké zápisy ve vrcholové knížce.

Doposud byl výstup poklidný, na dvou kilometrech asi 200 m převýšení, nyní už to bude zajímavější. Z modré přestoupíme na žluté značení. Poměrně ostrý nástup na lesní pěšinu se mírní a ze severu obchází vrcholek s označením Nad Bránou. V křižovatce s názvem Miroslav se k naší trae přidává zelená TZ právě od Miroslavi (sjezdovky), brzy následuje rozcestník Nad Bránou což je míjení cyklistické modré značky.

Další pokračování žluté je přeci jen mírnější, snad abychom nabrali sil před závěrem výstupu. Zhruba kilometr celek snesitelné pěšiny dochází k rozcestí Pod Strmým, kde je společný rozcestník s lesní asfaltkou, která vede na Obří skály (tam taky končí).

Naše žlutá značka zprvu asfaltku částečně sleduje, v další serpentině pak ale samostatně. Název předchozího rozcestí vcelku odpovídá tomu co následuje. Kdyby šle pěšina kolmo vzhůru, už by se dalo říkat skoro o horolezeckém výkonu. Naštěstí je pradávná cesta upravena do serpentinového vedení (s 12 ostrými zatáčkami). Takto se nám cesta od rozcestí k následujícímu asi o kilometr protáhne, i tak od Strmého ke křižovatce Pod Šerákem nastoupáme cca 350 m na zhruba 2 km (vzdušnou čarou 1 km). Ve zmíněném rozcestí se připojuje modrá značka z Obřích skal.

Vlastně celý výstup se odehrává opět v lese, tedy bez nějakých dalekých rozhledů. Nicméně můžeme pozorovat, jak se celkem běžný středohorský les postupně mění v ten vysokohorský, rozcestí Pod Šerákem se už blíží výškou vrstevnici 1300 m, není tak divu, že porost na horní hranici lesa je už skromnější (i věkovitější). Horní hranice lesa se v Jeseníkách pohybuje kolem 1330 m (s odchylkami). Šerák svými 1351 m tedy teoreticky leží nad hranicí lesa. Tu se počátkem 20. století pokoušeli zvýšit lichtenštejnští lesníci výsadbou kleče. Ta ale není ve zdejších horách původní, takže v poslední době správa CHKO se snaží tyto porosty likvidovat. Vlastně by to mělo platit i o Šeráku, jehož vrcholové partie jsou součástí NPR Šerák-Keprník, která i před uvedené skutečnosti patří k nejdéle chráněným územím Hrubého Jeseníku.

Jak už máme doprovod modré TZ zbývá nám dojít do hospody, tedy do chaty Jiřího. Zbývá nám k tomu nějakých 300 m celkem mírného kopce.

Současná chata má svůj původ v roce 1888. Dostala samozřejmě již řadu úprav a oprav (požár v roce 1926). Název chaty odkazuje na arcibiskupa Georga Koppa z Vratislavi, který podporoval rozvoj turistiky v Jeseníkách. Po státoprávních změnách sice už lesy na Jesenicku nespadají pod arcibiskupství ve Wrocławi, dnes jde o arcibiskupství Olomoucké.

Chata je součástí majetku firmy Bonera (lanovky, sjezdovky). Samotný vrchol Šeráku je blízko nad chatou. Na ten se ale nechodí, naštěstí dostatek vyhlídek poskytuje okružní cesta k horní stanici lanovky, samozřejmě i od venkovního posezení u chaty.