Kolem Mladoňova na Rabštejn

Ač s tím našinec už nepočítal i podušičková neděle přinesla nečekaně hezké počasí, tak rychle co s tím. Původně jsem sice uvažoval vyjet někam na hory, ale když se zdá, že pěkně bude i v nižších polohách, tedy žádná inverze, musí se to využít, že se dá vyjet i z bydliště.

Nakonec mě zaujala zmínka o jedné trase, kterou zas tak celou neznám, tak inspirace se dostavila takřka ihned.

Samozřejmě v přímém okolí města asi těžko najdu něco co by bylo úplně neznámé. Takže jak sluníčko už zesiluje, už jsem na cestě.

Abych si odpustil vcelku nezáživnou cestu vesnicí (Nový Malín), vezmu to na Třemešek, tedy kolem rybníků, které se už pomalu ukládají k zimnímu lenošení. I dvě labutě na rybníku U lípy nejeví nějaké vzrušení z nějaké lidské přítomnosti a oddávají se jakémusi polospánku na ozářené hladině. Zadní cestou kolem bývalé cihelny a je tu přejezd přes Nový Malín, zhruba ke kostelu je kopec celkem nepatrný, trasa se poněkud zvedá až za železničním přejezdem, ale stále je to po asfaltu v zástavbě horního konce vesnice.

Cestou předjíždím nějaké děvčata, u serpentiny Malínské rokle vidím parkující auta, známka že houbaři mají plnou sezónu. Tady už začínám nabírat slušnou nadmořskou výšku, silnička je částečně stíněná lesem, takže je povrch dosti mokrý po dešti předešlého dne (mrholilo skoro celou sobotu). Povinnostní zastávku udělám u louky s vyhlídkou, Šumperk je sice poněkud v oparu, ale i tak se začíná na sluníčku pomalu blýskat. Mezitím mě dojíždí jeden známý cyklista, tak prohodíme pár slov o našich dnešních cílech. Zdá se, že míříme podobně, byť každý trošku jinudy.

Za vyhlídkou se mírní stoupání a jak za serpentinou cesta mírně sjíždí k Dobré Náladě (samota), zafoukne i zcela teplý závan větříku. Pár zatáček a je tu odbočka na Mladoňov (tam nejedu), ale přesto mě zaujme nová plastika dřevěného medvěda, který láká k návštěvě podhorské vísky.

Pokračuju ještě dál směrem na Třemešek (ten u Oskavy), míjím první lesní odbočku, cca po 1,5 km od Mladoňova je ta druhá, co mě zajímá. Po kratším výjezdu se lesní cesta takřka mění na vrstevnicovou cestu. Je celkem nově opravená zhutněnou směsí štěrkopísku, kameny moc nelezou, tak by se to dalo i jet na nějakém treku. Rodinka houbařů má celkem plný košík, takže tady stále rostou. Zhruba za pravotočivou zatáčkou jsme sbírali s přáteli houby i loni a taky jich bylo dost.

Takřka rovný úsek silničky, nazvané Farní pěšina, mírně stoupá po jižním úbočí hory Jestřáb (846 m). Před závěrem stoupání tu čeká procházejícího nepěkný zážitek, koncem zimy (v březnu) se tu prohnala větrná smršť a zbyla tu takřka měsíční krajina. Klády jsou už odvezené, ale změť pařezů a krčů neposkytuje hezký pohled.

Možné vysvětlení přináší vrchol stoupání na hřebínku nad údolím Dlouhého potoka. Už tady je odkrytá značná část stráně, kde zřejmě lesáci provedly před časem holoseč. Jsou tu sice už vysázené stromky, ale zatím mladé, tak 3,4 roky, takže když se tu vítr rozfoukal, neměl žádnou překážku, která by ho zdržela, takže z hřebenem musel mít volné pole působnosti…

Nakonec podle mapy má přilehlý svah název V Polomu, což naznačuje, že to musí být problematické místo od nepaměti, ale majitel lesa to zřejmě nebere v úvahu. No nic, teď musím sjet dolů k potoku, u něj se obrátit po proudu, po nějakých 500 m je tu rozcestí pojmenované podle potoka, tedy Dlouhý potok. Tady už to samozřejmě znám, po modré TZ následuje závěrečný výjezd do kýženého cíle. Stoupání je místy ostré, na cca 2,5 km se misí překonat nějakých 200 m převýšení, v jednom úseku, kde je cesta spíš už pěšinou s velkými kameny raději i sesedám. Poslední metry už jsou naštěstí opět sjízdné a je tu louka pod hradem.

Nejen skromná zřícenina, ale hlavně samotné skály (takřka skalní město) jsou samozřejmě kultovním místem, a nemusíte ani být horolezec.

Přítomnost vlastně bývalé myslivny, která je přeměněná na stylový penzion s hostincem sem láká nejen vyznavače skalního lezení, ale i spoustu výletníků, kteří si užívají krásného počasí.

Ještě jsem stihl i kolegu cyklistu z rána, ten už je ale na odchodu. I tak vidím pár známých nebo povědomých postav. Dnes nemám ani v úmyslu vylézt na vyhlídku (byl jsem snad 100x), ale poněkud jiné focení (viz galerie).

Občerstvení volím skromné, utopence a Šeráka. Bohužel, v listopadu jsou už dny kratší, takže žádné delší zdržování, dál už volím známé cesty, tedy červenožlutou na Hvězdu, to je ještě šotolinová cesta, dolů na Traťovku, ale přeci jen ještě není tak pozdě, tak nejedu do Hraběšic, ale vezmu to do Sobotína, v Rudolticích přes most na zadní cestu, abych nemusel po hlavní 11 (ono by to z kopce zas tak nevadilo). Nakonec dole v centru musím beztak na hlavní najet, přes Petrov víceméně žádná alternativa není. Až po odbočce k hospodě U Petrků se odpoutám z hlavního tahu a k domovu to vezmu po uličkách Rapotína a Vikýřovic.
Ještě na závěr: doporučené horské kolo, případně trek s opatrností v některých sjezdech.