Klínové psaníčko (Ramzová – Smrk, hraničník)

	Ramzová			0,0 km
	Výchozí místo turistických tras u oblíbeného penzionu a restaurace, v místě žst. Ramzová
	Větrolam		Asfalt	0,5 km
	Rozcestí mezi Ramzovou a Petříkovem
	Sjezdovky		Šotolina	0,9 km
	Trasa stoupá kolem sjezdovek Pod Klínem
	Klín 983 m		Šotolina	2,1 km
	Vrchol v průběhu trasy
	Smrk 1126 m		Šotolina	4,6 km
	Nejvyšší nebo druhá nejvyšší hora Rychlebských hor, přírodní památka Malení
	Smrk hraničník		Šotolina	5,2 km
	Rozcestí u státní hranice, historické trojmezí Moravy, Slezska a Kladska

Slunce než přeleze Šerák  •  Fotografie (83)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (83 fotografií)

Apartmány

Větrolam

Vstoupit do fotogalerie (83 fotografií)

Ačkoliv většina výletníků míří na nejvyšší horu Rychlebských hor ve směru od Ramzové na Smrk povětšinou od Petříkova po modré turistické značce, může zvolit o přímější trasu. Ta první verze má určitou logiku, prostě v Petříkově jsou nějaké hospody či restaurace. Po té druhé nic není, ale zato má výhodu že je kratší.

Červená „psaníčková“ trasa, tedy v odborné terminologii místní značení je vlastně regulerní hřebenovou trasou, ačkoliv vzhledem k tomu, že prochází lesem toho není příliš k vidění, zejména co se týče dalekých rozhledů. Turista musí víceméně spoléhat, že sem tam vjedou do lesa dřevorubci a les poněkud zdecimují. Přes to se může výletník oddat např. Zkoumání, kolik cestou objeví hraničníků. Ačkoliv jsme stále ve vnitrozemí, trasa v podstatě kopíruje zemskou hranici, tedy pomezí historické Moravy a Slezska. Zároveň tak může odhadnout, který les asi připadne v restituci církevní správě. Území ve Slezsku totiž přináleželo kdysi panství arcibiskupů ve Vratislavi (Breslau, Wrocław), což vcelku jasně dokumentují písmena BB tedy Breslauer Bishop (tedy nezaměnit se slavnou francouzskou filmovou star).

Druhá strana hranice je a zůstane pod správou lesů ČR, jde o bývalé državy knížat z Liechtenštejna (FL), kterým byl majetek vyvlastněn po 2. světové válce a restitucím nepodléhají.

Ačkoliv není trasa přehnaně dlouhá (necelých 6 km), po prvních stovkách metrů od chaty Ramzovské sedlo k rozcestí na Větrolamu čeká turistu za budovami apartmánů poměrně slušný výšlap, v prvních dvou kilometrech musí turista překonat nějakých 250 m k vrcholu Klínu, kterému jen pár metrů chybí do tisícovky, další asi 3 km už jsou mírnější (ovšem je trošku tarsa zvlněná), ale převýšení už nebude tak vyskoké, nicméně ještě musíme překonat nějakých 140 výškových metrů, trasa projde přes samotný vrchol Smrku (tedy jedné ze dvou nejvyšších hor Rychleb, 1126 m). Kolem vrcholu je chráněné území Malení, jak se přibližujeme ke státní hranici s Polskem, narazíme na následky větrné smršti (Kyril). Orkán tehdy poměrně slušně poničil horský les, stačilo jen, že dřevorubci začali s těžbou a z poměrně malé mýtiny se hned stala holoseč.

Psaníčko má svůj konec na rozcestí Smrk-hraničník. Přichází sem zmíněná modrá značka z Petříkova, prochází tudy zelená značka od Ostružné do Stříbrného údolí či žlutí značka, hřebenovka z Rychlebských hor od Kovadliny, kterou by se mohl výletník k lesnímu baru u Horní Lipové.

Neznačená, ale hojně využívaná (zejména v zimě) je i cesta kolem státní hranice, kterou se turisté přibližují k Paprsku.

U hraničníku, jakožto významného výletního bodu je i roubená útulna, která ovšem není příliš dokladem citlivého vztahu turistů k přírodě.

Kdysi, když jsem chodil do pionýra, jsme se učili, že co příroda neumí zpracovat si máme odnést. Takže nějaký papír od svačiny, když se zahrabal do hlíny zas tak moc nevadil. Výletníci si asi tuto skutečnost neuvědomí. Sice u srubu je umístěn odpadkový pytel, ten ale na konci sezony už nestačí svému objemu a okolí tak připomíná menší smetiště. Je paradoxem, že do kopce se výletníci táhnou s plnou lahví či plechovkou (tedy ohromnou hmotností), po vypití a konzumaci, když tedy celková zátěž značně ubyde je už problém prázdný obal odnést někam blíž do civilizace.

Není bez zajímavosti, že v minulosti přes Klín byla vyznačena normální, tedy „pásová“ červená značka. Tedy šlo o pravou hřebenovku, ovšem po 80. letech se jaksi nehodilo, aby hlavní turistické trasy vedly příliš blízko k polské hranici (kde zuřila Solidarita), takže se kolem hranic průběhy značených cest musely upravovat.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2456

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli