Do Ráje

Kdo někdy zavítal do kotliny pod třemi pohořími v nejsevernějším výběžku Moravy, určitě mi dá za pravdu (snad na pár škarohlídů), že Staroměstsko patří k nejmalebnějším zákoutím naší země. Lemované je skutečně třemi pásmy pohoří: nejvyšší Králický Sněžník na západě, sever a východ tvoří Rychlebské hory a zbytek obepíná Hanušovická vrchovina. Poloha v pohraničí i odsun německy hovořící většiny po válce i poměrně drsné přírodní podmínky dodává krajině na určité divokosti.

Oč méně se tu daří hospodaření, o to více se tu daří výletníkům a milovníkům přírody. Už ze samotného Starého Města se nabízejí trasy k výletům do horských masivů. Jedním z takových, možná nejklasičtějších je zrovna trasa do ráje.

Vlastně jde o oblíbenou značenou cestu k horskému hotelu Paprsek. Přiznejme si, že povětšinou se sice ta první část chodí spíš obráceně, tedy shora dolů, tedy pro ty, kdo na paprsek razí někde od Ramzové nebo Ostružné, ale když už jste ve Starém Městě, je to ta nejlogičtější možnost.

Počátek můžeme zvolit podle naší polohy u nádraží, odkud se k zamýšlené trase dostaneme nejpřímějším směrem, ale bylo by vcelku škoda minout útulné staroměstské náměstíčko, už kvůli tomu, že je tam nějaký obchod nebo hostinec. Nakouknou se nakonec dá i do íčka na radnici, nebo radniční věž.

V první fázi se budeme držet zeleně značené TZ, tedy směr do údolí říčky Telčavy. Protože ale první úsek vede po asfaltce, můžeme si dopřát malou odbočku do lesíku, který máme po levé straně cesty. K použití je snadno objevitelná pěšina, spíš cesta. Po nedávné větrné smršti je lesík poněkud prořídlý. Ukrývá se v něm zachovalý pěchotní srub (STM 31), součást pohraničního opevnění z 30. let minulého století. (slovo ukrývá je dnes nadnesené, po vichřici je na pevnost vcelku dobře vidět i z druhé strany od cesty na Kunčice). Po louce se vrátíme k cestě a brzy jsme u rozcestí Pod Starým Kopcem. Zde už na delší dobu asfaltku opustíme a po půlkilometrovém lesním úseku se ocitneme na horských loukách a pastvinách. Původně to byl i pole, kde se pěstovaly všemožné plodiny (nejen brambory, ale i obilí, hlavně oves či žito). Velká část trasy tedy povede otevřeným terénem a díky tomu se zřejmě co chvíli zastavíme z důvodu kochacích. Velkolepé jsou hlavně výhledy na východní hřeben Králického Sněžníku, tedy od Srázné (Sviní hory) přes hřebe Sušiny k samotné hlavní hoře. Má to na svědomí hlavně osvětlení od východu, sluníčko máme dopoledne pěkně v zádech. K jihu se táhnou nižší vrcholy Hanušovické vrchoviny, ale přece jen poněkud vyčnívá tisícimetrový Jeřáb či o málo nižší Bouda. Jak stoupáme výš, postupně se objevují na východě i vrcholky Hrubého Jeseníku, nejdřív Černá stráň, po sléze Vozka, Keprník, Šerák. První význačnou kótou je Starý kopec (830 m). Dnes je to tedy jen ten kopec, ale i podle občasných kamenných hromad můžeme usoudit, že zde kdysi byla nějaká obydlí. Osada se kupodivu jmenovala stejně, tedy Alter Berg, čili Starý Kopec. Kromě názvu a kamení z ní ale nic nezůstalo.

Další postupový vrchol je Větrov (919 m). Po zápisu do vrcholové knížky se můžeme chvíli kochat. Tady už máme celkem kruhový rozhled, i když severní strana je víceméně zakrytá již blízkým pohraničním masivem Palaše a Travné hory. Ale dobře vidíme náš hlavní cíl, tedy louky se sjezdovkami pod Paprskem i samotnou chatu. K té ještě musíme vystoupat nějakých 100 výškových metrů, jen si odpustíme výhledy, protože závěr vede lesem.

Horský hotel byl vystavěn jako vcelku moderní chata ve 30. letech 20. století. Vlastně se jednalo o poslední, nejvýše položené stavení Velkého Vrbna, v restauraci můžeme shlédnout pár historických snímků, kde objevíme sklizeň obilí u chaty.

Po válce se hotel stal podnikovou chatou. Než se ustálil dnešní název, jedno z pojmenování bylo právě V Ráji, a kdo sem zavítá, vcelku se tomu označení nebrání. A to nejen kvůli vyhlášeným borůvkovým knedlíkům.

Protože chata má v zádech les, ke kochání se nabízí spíše jen směr k východu a jihu, k dokonalosti brání jen elektrické dráty, ale i ty se dají ve Photoshopu zamaskovat.

K návratu nám poslouží sjezdovka. Trasa po ní má žlutou barvu a překvapivě nejde o nic krkolomného, louka pod Paprskem je pěkně široká, i sklon není nijak přehnaný a ještě při sestupu máme možnost se pokochat nějakým výhledem. Z bývalého Velkého Vrbna se toho už moc taky nedochovalo, pomineme-li vlastně novou zástavbu u paty sjezdovek (roubenky, apartmány). Ve Vrbně býval velký lom na grafit Konstantin pod vrchem Větrovem, ten už těžbu ukončil. Poněkud omšelá je chata Olšanka. Ve skutečnosti to není žádná chata, ale pořádná zděná budova bývalé celnice. Název Olšanka poukazuje na dlouhodobé vlastnictví objektu Olšanskými papírnami. Název je natolik klasický, že ani noví majitelé ho nezrušili.

Dál už toho moc cestou neuvidíme, mimo opuštěných průmyslových objektů (po těžbě) pod Malým Vrbnem, ale má-li výletník štěstí, třeba si stopne nějakého automobilistu, jak se autorovi povedlo kousek od rozcestí u Adamovského údolí.