Do Kutné Hory údolím Vrchlice

Nějak se nám zastesklo po Kutné Hoře. Léta jsme tam už nebyli a nostalgické vzpomínky říkaly, že je to škoda. Jenže jezdit tam v turistické sezóně se nám nechce, to je to tam o život. Babylón nemáme rádi. Proto jsme do Kutné Hory vyrazili už teď, v předjaří. A to bychom to nebyli my, kdybychom si šlapání městské dlažby nezpestřili pěknou procházkou v přírodě. Takže jsme auto nechali v Hradci Králové, koupili si jízdenku až do Týniště a nasedli do vlaku. Malé odbočení - průvodčí prvního vlaku do Pardubic nás málem chtěla vysadit, že jsme nasedli do špatného vlaku, protože tam se jezdí "choceňákem" nebo "letohraďákem". Tak jsem ji vysvětlil, že my ale chceme jet přes Kolín a Kutnou Horu a teprve, když koukala jak tele zjara, jsem jí sdělil velkou novinu, že existuje i jiné Týniště, než to nad Orlicí. Potom už jsme bez problémů dojeli na kýžené místo a ač nám počasí dvakrát nepřálo, užili jsme si krásných 12 km, které určitě doporučím k následování.

Týnišťská zastávka sice připomíná kadibudku, ale naštěstí se tu není proč zdržovat. Přejdeme koleje a jsme ve vesnici. Pravda, ani ta není nijak uchvacancující, jak říkával můj táta. Na jejím konci odbočíme ze silnice na místní silničku s autobusovou zastávkou, která mě tu dost překvapila. Za chvíli asi budou jezdit autobusy i po polních cestách. Narazíme na další silnici se zastávkou, dáme se Doprava a po chvíli se k nám zleva přidá modrá značka. Čímž si oddychneme, protože teď už se neztratíme. Projdeme kolem rybníku Prosík, nad nímž je pamětní deska bitvy u Malešova, dále kolem mlýnu Dubina a dojdeme do Malešova.

V Malešově se značky dost nepochopitelně vyhýbají hlavním atrakcím, tedy náměstí (Malešov je městys!) a staré tvrzi. Jsou ale zdálky viditelné, tak si tam uděláme malou zacházku. Po ní už z městyse vyrazíme do polí na Písečný vrch a řídit se budeme až do konce trasy červenou značkou. Z jeho vrcholu od křížku a lavičky (nebojte, žádné stoupání to není) je krásný pohled na Kutnou Horu, jen musíte mít větší štěstí na počasí. Sejdeme zase dolů a najednou jsme u říčky Vrchlice.

Podél řeky jdeme nejprve k Velkému rybníku. Tady je dokonce i hospůdka, ale momentálně je k prodeji. Kdoví, jak to v sezóně bude. Od rozcestníku pak jdeme po skalnatém břehu rybníka kolem chat osady ke hrázi, za níž jsou dva tzv. Vrchlické vodopády. Za nimi se řeka a tedy i cesta klikatí hlubokou soutěskou se spoustou skal, občasnou zříceninou nějakého mlýna a s vchody do štol po kutačích stříbra až na kraj Kutné Hory. Celé toto údolí, to je jedna velká nádhera. Však třeba uvidíte na fotkách.

Dále už nás červená značka dovede spolehlivě pod kutnohorské centrum, ale... Za mostem přes řeku značka káže jít vpravo po břehu Vrchlice a do Breüerových sadů pod Vlašským dvorem. Bohužel tady jsme narazili na "tvrdou kliku", přestože měl být park otevřen. Tak jsme to holt museli obejít po naučné stezce. Ta je naštěstí značená dobře. No, a jaký program už si uděláte v Kutné Hoře, to nechám na vás.