Petrohrad a jeho okolí

V Petrohradu a jeho okolí jsem strávila letos (říjen 2014) deset dní. Na to, aby si člověk prošel vše zajímavé, by potřeboval snad rok. To asi přeháním, ale dočetla jsem se, že rok by byl potřeba jen na Ermitáž. Tak si vyberte.

1. Ubytování

Můj syn Honza našel na interneru hotel Superhotel blízko Moskevského nádraží. A také zaplatil. Jedna noc v dvoulůžkovém pokoji vyšla na 600 Kč. Opravdu superhotel! Doporučuji jen odvážným. Tři hodiny jsme ho hledali! To by bylo na román. Dům oprýskaný, ponurý, hotýlek byl jen na jedné chodbě ve 3. patře. V místnosti dvě postele a dost. Povlečené. Dostali jsme ručníky a toaletní papír. Pro 10 pokojů jedno WC se sprchou dohromady. Na chodbě na skřínce mikrovlnka a konvice. Za dva dny se rozbila konvice, nikdo jo nespravil, další den světlo na WC. Šíleně zapatlané umyvadlo. Nikdo neuklízel, Odpadky se vršily. A přijde zlatý hřeb. Jen dva pokoje sloužily hostům, ve zbývajících čekaly lepé černošky na své zákazníky. Běhaly po chodbě v sexyprádélku, aby bylo vše vidět. Někdy ani se nenamáhaly s oblečením. Služby fungovaly ve dne, to jsme byli pryč, kromě posledního dne, když jsme se balili. V noci byl klid a všude visely cedule s dodržováním ticha od 11 do 8. Nás si nikdo nevšímal.

Když Honza odjel, šla jsem s obavami na adresu, kterou jsem si já našla na internetu. City hostel v Lomonosovově ulici, v osmilůžkovém ženském pokoji, 200 Kč za noc. Vede ho mladá paní, která bydlí s rodinou v přízemí v jednom bytě a druhý pronajímá studentům a turistům. Moderně zařízená kuchyň s televizí a vším potřebným vybavením, malá předsíň, jedno WC s umyvadlem a jedno WC se sprchou. V jednom velkém pokoji bydlí kluci, v druhém holky. Zapadla jsem do kolektivu jako nic. Na kuchyňce se vaří a povídá, na pokoji je každý na své posteli u netbuku a online. Poznala jsem fajn lidi, vzpomínala na svá studentská léta v Rusku (tenkrát SSSR), zkrátka pohoda. Do domu a do bytu se chodí na čipy.

2. Počasí

To vyšlo krásně. Bála jsem se zimy, ale většinou ještě dozníval podzim se sluncem a polojasnem. Na dva dny se dost ochladilo a půl dne pršelo.

3. Doprava a ceny

Psala jsem o tom průběžně. V Petrohradu jsem chodila pěšky nebo se přesouvala metrem. O metru mám článek. Plavba lodí po Něvě mě stála 500 rublů, 100 byla sleva pro důchodce. Slevu mi dali i na plavbu po Mojce a Fontance, platila jsem 550, jinak je 650. Za 700 jsem jela lodí do Petěrhofu, tam sleva nebyla. Kolik stály vlaky? Z Petěrhofu do Petrohradu 50, z Petrohradu do Carského Sela 39, zpět 35, vystupovali jsme dřív. Vlak k Ladožskému jezeru stál 2x 114. Autobus z Petěrhofu od fontán na nádraží stál 25, z nádraží v Carském Sele ke Kateřinskému paláci 30 a z centra města na nádraží 25. Koupila jsem si zájezd do Kronštadtu, tam bych se těžko dostala sama. Jelo se maršrutkou, malým autobusem za 1200. V ceně byla i plavba člunem kolem kronštadských pevností. A nakonec autobus na letiště stál 25. Kdykoliv jsem se na něco ptala, všude bez výjimky ochotně odpověděli, nasměrovali, poradili.

4. Kultura a ceny

Když si uvědomíme kurs koruny a rublu, měnila jsem v poměru 100 rublů za 56 Kč, jsou pro nás ceny příznivé. Vstup do Ermitáže - 400, Ruské muzeum - 350, Puškinovo muzeum - 40, Dostojevského muzeum - 160, Petěrhof Dolní park - 500, Kateřinský park a palác v Carském Sele - 120 a 400, Carské lyceum - 120, Petropavlovská pevnost, vězení a katedrála - 350, Isaakijevský chrám - 150, Muzeum blokády u Ladožského jezera - 100. Někde jsem měla slevu pro důchodce, to bylo v literárních muzeích, Carském lyceu, Muzeu blokády. Jinde slevy platily jen pro občany Ruska, v Ermitáži a Kateřinském paláci slevy žádné. Většinou se s průvodci chodit nemusí, popisky jsou i v angličtině. Jen v Puškinově muzeu to nejde chodit sám. V Carském lyceu na mě divně koukali, ale nechali mě.

5. Stravování

Na jídle se dá hodně ušetřit. Můžete si vybrat od nejluxusnějších a nejdražších podniků až po studentské jídelny, kde se dobře najíte za 100 rublů. V kavárnách a cukrárnách se ceny pohybují spíš ve vyšších kategoriích. Měli jsme kafe za 100, za 70, v automatu na nádraží stojí 20-30. Dávala jsem přednost jídelnám, daly se najít i na Něvském. Jednou jsem si dopřála. Ve stylové hospůdce u Ladožského jezera jsem měla soljanku po ladožsky za 250. Byl to velký půllitrový kotel polívky s několika druhy ryb a zeleninou. Neodolala jsem ve slavné Jelisejevově cukrárně a koupila si zákusek Poseidon za 175. Byl tak krásný, že mi ho bylo líto sníst. V obchodech je výběr zboží všeho druhu a ze všech možných zemí. Malé obchody jsou dražší než velké supermarkety. Ruských potravin je mnohem víc druhů, než pamatuji z dob dávno minulých. Hlavně chleba, mléčné výrobky, sýry, sladkosti, ovoce, zelenina, ryby. Hodně se dováží z Finska. Uzeniny nejím, to jsem nezkoumala, alkohol je dražší, než u nás. Z českého zboží mají pivo a becherovku, co jsem stačila zaznamenat.

6. Čistota

V centru a všude kolem památek, na nábřežích, na nádražích, na WC je čisto. Tady je vidět pokrok. Jistě, nedá se srovnat Petrohrad s nějakým malým a zastrčeným městem, kam turisté nejezdí. Píšu, co jsem viděla. V restauracích je zákaz kouření. Taky na nádražích, na letišti třeba hlásili, že kouřit se smí až 15 metrů od letiště! Ve vlacích se kouří jen na plošinkách mezi vagóny. Když jsem se toulala podél Gribojedova kanálu dál od centra, tam na nábřeží stála skupina lidí, hulili a měli pod sebou hromadu vajglů. V okolí Senného náměstí se na tržišti válely papíry a vítr je rozfoukával. Ale to je všude, i u nás.

7. Lidé

Nejvíc jsem si povídala se studenty v druhém bytě, kde jsem bydlela. Zajímali se o cestování, o má studia, jak se studuje u nás, rozdíly mezi češtinou a ruštinou. Žádné řeči o politice, jak mě doma strašili, žádná averze k cizincům. Studenti se zajímali o ceny, co je dražší a levnější u nás a u nich, platy je přitom nezajímaly. Samozřejmě jsem venku potkávala také otravy, kteří chtěli příspěvek na to a na ono, to dělám, že nerozumím, a mám klid.

8. Co koupit

To záleží na každém, čemu dá přednost. Jsem ujetá na šneky, jeden bronzový na mě čekal v podchodu na Něvském. Pohledy a knihy mám odtud z 80. let, ale kdo by odolat 20% slevám v knihkupectví? Nakoupila jsem knihy, mapy, DVD, kalendáře a průvodce za 2000. Také hodně čokoládových bonbónů, ty ruské se mi jako dárky mnohokrát osvědčily. Nějaké magnetky, legrační propisovačky a už nevím. Jo, na letišti je strašně draho! Mluvící Čeburaška (oblíbená kreslená postavička), kterého jsem koupila v Zelenogradsku za 350, stál 1400 rublů!