Nevyzpytatelné Nízké Tatry

Tímto článkem nechci jen popsat, kam jsme kdy došli, jaké byly výhledy a podobně. Hlavně bych se tímto článkem chtěl přidat k těm, kteří nás učí nepodceňovat Hory.

Se spolužáky jsme měli v plánu během dvou dnů projít 2 nejvyšší vrcholy Nízkých Tater a přespat na chatě M.R. Štefánika. Předpověď počasí neslibovala nic pěkného. Oba dva dny zataženo, v noci sněžení a vítr rychlosti 90-110 km/h. Největší starost nám ale dělal 3. stupeň lavinového nebezpečí. Tohle všechno nás ale neodradilo, pro jistotu jsme však kontrolovali, zda horská služba neuzavřela, kvůli lavinám, některý z našich úseků.

Vše v pořádku a s Petrem 14.2. v půl 5 v neděli vyrážíme z Opavy. V Ostravě se přidává Martin, který nestihl první vlak. V Žilině se začínají protrhávat mraky a nám tak roste naděje na nějaké výhledy. Čím blíže jsme Nízkým Tatrám, tím více je modré oblohy. Mraky jen zahalují vrcholky Západních Tater a občas se přežene mráček přes vrcholky NT. Před 11 vystupujeme z autobusu v Lúčkách. Je nádherně a po chvilce začíná být horko.

Přestože je neděle, potkáváme jen jednoho turistu na lyžích. Pod Krčahovom s Petrem sundáváme triko, vyhrnujeme kalhoty a všichni nasazujeme sněžnice.

Konečně se jde příjemně. Neboříme se, horko také není. Po dvou kilometrech vcházíme do lesa a padající sníh ze stromů nás donutí se opět obléct. Ten les byl pohádkový. Nedotčených cca 50 cm sněhu, jen úzká vyšlapaná pěšinka, kterou rozšiřujeme sněžnicemi. A ke všemu ticho. Nádherné ticho ničím nerušené.

U rozcestí Široká dolina – záver se vyšlapaná cestička odklání po červené. My se vydáváme napospas našim orientačním smyslům a mobilu, neboť nenacházíme žádné značení, nebo něco, co by udávalo kudy jít.

Mohutné Hory před námi začínají zakrývat mraky. Zatím nás to nevyvádí z míry. Během chvilky se vždy vyčasí a my máme nad hlavou modro. 700 metrů od posledního rozcestí se ale zatáhlo napořád. Stále jsme však byli schopni určit směr a na kterou horu máme úmysl vyjít. Podotýkám, že tyčové značení jsme hledali marně.

Po dalších 200 metrech klesla viditelnost tak na 20 metrů. Vítr přidával na intenzitě a se sněhem tvořil nepříjemnou kombinaci. Nebýt sněžnic, jsme ve sněhu tak po pás, s nimi jsme se bořili max. ke kolenům. Podmínky se stále zhoršovaly a aby toho nebylo málo, mobil začal blbnout a ukazoval nesmyslnou pozici. Nyní jsme už šli jen podle toho, jak jsme si zapamatovali kopce, dokud ještě na ně šlo vidět. Záchytné body buď nešly vidět, nebo byly celé pod sněhem. Největší starost nám dělal prudký svah, který měl, jak jsme se doma dozvěděl, 50°. Při tom nebezpečný úhel pro 3. stupeň l.n. je 30°. Kousek jsme ještě pokračovali, ale poté jsme to vzdali, neboť podmínky se nezlepšovaly a svah také nebyl mírnější. Nárazy větrů nás srážely do sněhu a poletující sníh štípal ve tváři. Zbývalo nám asi jen 170 výškových metrů na Krúpovou hoľu.

Cestou zpátky jsme se snažili našlapovat do stejných stop, abychom co nejméně porušili vrstvu sněhu, ovšem mnoho z půl metru hlubokých stop nešly po pár minutách ani vidět. Cítili jsme, že pod námi je tak 100 metrů spád do koryta potoka. Ulevilo se mi, až když jsme se dostali ke kosodřevině.

Plánovali jsme, že se na noc ubytujeme v některém z hotelů, ale pak jsme si vzpomněli, že autobus jede z Lúček kolem pěti odpoledne. Zkoušíme štěstí a zrychlíme. Kousek od zastávky vidíme, že nám autobus ujíždí. Naštěstí o 3 minuty později jel další. Řidič po nás ani nic nechtěl. Děkujeme. V Liptovském Mikuláši čekáme do 19:15 a narvaným vlakem jedeme domů. Jízdenku koupenou přes internet jsme měli na druhý den i s rezervací Pendolina. Pro první průvodčí to nebyl problém, další 2 nás upozornili, že jet dřívějším vlakem nelze a čtvrtý po nás chtěl, abychom koupili novou jízdenku. Prvním třem také děkujeme za pochopení.

Ponaučení do příště z této akce, třeba si z toho něco vezmete i vy.

- dát vědět horské službě, nebo alespoň někomu z chaty, v kolik asi dorazíme do chaty

a kudy jdeme

- v lavinovém území mít něco užitečného v případě nouze – sondu, lopatu, abs batoh

- úplně nespoléhat na GPS v mobilu

- nehrát si na hrdiny a vědět, kdy je lepší to vzdát a na místo se vrátit znovu

- obstarat si informace o značení trasy (tyčové značení), po případně projít trasu v létě

- nekupovat zpáteční jízdenku na určitý čas

Pokud vás zajímá i krátké video zachycující počasí, podívejte se na originální článek