Jak změnil kůrovec NP České Švýcarsko aneb pár chvil před požáry

Vezmeme-li název tohoto článku jako otázku, je následná odpověď poměrně jednouchá a jednoznačná: strašně. Tedy v tom nejhorším slova smyslu a neskutečně moc. Všimnou si toho zejména pravidelnější návštěvníci tohoto nádherného koutu naší země, kteří si brzy uvědomí, že zdejší jehličnaté lesy najednou nejsou zelené, a že na asfaltové cestě procházející Kyjovským údolím kráčíte po měkkém koberci z opadaného jehličí.

Koneckonců stačí se podívat na titulky článků s touto tématikou. Z nich se dozvíte, že kůrovec – neboli lýkožrout smrkový - má zřejmě tuto oblast ještě raději než turisté, že již napadl většinu lesů v Národním parku České Švýcarsko (a polovinu z nich již zcela zničil), že se České Švýcarsko mění v krajinu obnažených skalních masivů s torzy stromů. A pár let také to, že se Správa národního parku se v roce 2019 rozhodla vyzkoušet experiment umožňujícím přirozený rozpad stromů v napadeném lese. Týká se to, samozřejmě, smrčin, které zde byly vysázeny na počátku minulého století (kůrovec nejčastěji napadá oslabené smrky starší 60 let).

Paradoxně tak dnes do NP České Švýcarsko vstupujeme pouze „na vlastní nebezpečí“, protože prý můžeme být kdekoliv a kdykoliv zasažení – nejen do hlavy – pořádným kusem dřeva. Byť nikterak tvrdým a navíc jen ze slabého stromu pocházejícím  …

Celý problém spočívá – kromě toho, že je sucho – v tom, že v NP České Švýcarsko máme dva odlišné druhy lesa; jeden je přirozený a odolává mnoha nepříznivým vlivům, ten druhý – tvořený převážně smrkovými monokulturami - je nepůvodní, relativně rychle rostoucí a víceméně závislý na lidské péči. A nakonec jsme podle všeho „vychovali les slabý a náchylný k nemocem“. Je to docela logické, protože smrky díky mělkým kořenům při nedostatku vláhy rychle ztrácejí jakoukoliv obranyschopnost. A všemu ještě napomohly dvě silné vichřice v letech 2017 a 2018 a následná vedra, ve kterých je kůrovec schopen vytvořit až čtyři generace ročně. A také kácení a odkůrování, což vedlo ke vzniku rozsáhlých holin.

Všichni teď doufají, že brzy vznikne les nový a odolný. Minimálně z počátku by jej měly tvořit zejména břízy, jeřáby a borovice, které postupně doplní buky, duby a habry. V některých úsecích se suchými smrky však musely být dočasně uzavřeny turistické cesty, což platilo především pro Lužické hory. Ale problémy byly již několik let v řadě zaznamenány na Děčínsku, Českolipsku i Liberecku. Kácení smrčin totiž umožňuje kůrovci zvýšit za dobrého větru „dolet“ z několika stovek metrů až na deset kilometrů.

Na téma uvedené v názvu článku také najdeme v Českém Švýcarsku množství informačních tabulí. Přečíst si na nich múžeme čtyři „kapitoly, a to: Od pralesa ke smrkům, Přichází kůrovec, Kácet nebo nekácet? a Suchý les žije! Ten pocit aktivního života jsme tady ovšem chvílemi až tak moc neměli a to jsme ještě zdaleka netušili, že jen o „pár dnů“ později zaplní požáry lesů v Českém Švýcarsku nejen novinové sloupky, ale i vzduch nad Českou republikou. A že se začne opět řešit ona otázka, jestli se ty kůrovcem napadené stromy likvidovat měly nebo ne.

Všechny fotografie u článku pocházejí z červencové návštěvy oblasti v okolí Krásné Lípy na Děčínsku (mezi Kyjovem a Vlčí Horou) a – bohužel – se ve všech případech jedná o velice smutný pohled. A to si raději nechci ani představovat, co bych v některých částech této oblíbené turistické lokality mohl vidět dnes, tedy o pouhé tři týdny později než jsem do Českého Švýcarska naposledy zavítal a pár dní poté, co jsem dokončil tento článek …