Loading...

11. Helfštýn - 4. Druhý dvůr.

Rady a tipy

4. Druhý dvůr.

Skvělým průvodem se jeví

řadou páni, rytíři

na pyšných si broních sedí

v ocelovém krunýři;

v kmentu pani krásných líci;

pážata, pak hudebnicí,

zpěváci a mečíři.

Maternová.

Druhý dvůr jest největším prostranstvím na hradě. Měří přes 150 m délky a 60 m šířky. Na bujných ořích se zde kdysi panoši, cvičíce se v jízdě a zbraní, zde odbývány rytířské hry a turnaje, zde bylo dosti místa pro větší slavností, zde též umístěný byly konírny s úpravou vskutku knížecí. Ohlédneme se než vkročíme napřed v průjezdu druhé brány.

Průjezd byl kdysi asi dvakrát tak široký jako dnes. V levo od vchodu bydlel vrátný. Příchod k němu zakrývá dnes nevysoká vepřáková zeď, ve které otevřeme dveře, abychom v pološeru starou tvářnost seznali. Zmíněnou zdi utvořena téměř z poloviny průjezdu kůlna. Přímo proti nám uprostřed původní zdi vidíme dveře s pěkným pískovcovým pažením stejného tvaru, jako shledali jsme v prvém dvoře u kulaté věže a shledáme ještě na více místech v hradě, důkaz to tuším, že stejné jsou doby a původu. V pravo stával kus, který střelbou svou ovládal hradební zeď druhého dvoru zvenčí. Pěkná střílna je zazděna, a lépe než zde viděti ji při obchůzce hradu zvenčí.

Podívejme se do bytu bývalého vrátného. Vkročíme do Vysoké klenuté komory, jejíž nejslabší stránkou jest osvětlení. Tři zcela nepatrná okénka, jichž pískovcová obruba širší jest světelného otvoru, mají dosti veliké té místností skýtati světlo. Dvě z nich nad sebou hledí do prvního dvora, třetí do hradního přikopu. Na třetí straně, v dosti značné výši konečně, vidíme ještě jeden otvor, jimž procházel komín. Jak příjemným obydlím komora ta i jinak byla, o tom nejlépe svědčí okolnost, že když v tomto století na kravský chlév měla býti degradována, ponížení tomu tím způsobem se ubránila, že hrozila kravám zmrznutím. Od těch dob sloužívá vrátnému za stodolu.

Opusťme nevlídný ten příbytek a vstupme do svěží zeleně druhého dvora. Dvůr ten stoupá mírně před námi a jest v předu ovocnými stromy, v zadu třemi skupinami smrku a kruhem líp posázen. (poz. dnes se zde nenachází) Hradní pořídil zde lavičky k příjemnému posezení, kde na svěžím horském vzduchu vše dvojnásobně chutná.

Hned v pravo u vchodu do druhého dvora spatřujeme polokruhovitý přístavek, v němž točité schody vedou do Velké čtyřhranné věže nad druhou branou. Klíč ku dveřím ochotně zapůjčí vrátný. Přístavek ten pochází z let sedmdesátých našeho století (19. stol.), kdy ve věži upraven byt pro lesníka. Původní přístup do věže vedl z dnešního bytu vrátného po těžkých dřevěných schodech a jest podnes zachován. Oba příchody scházejí se na dřevěné pavlači, dvěma mohutnými krákorci nesené, z nichž levý dnes je zakryt zmíněným přístavkem. Dvéře na pavlači mají pěkné pískovcové pažení stejného tvaru, jak jsme již dvakrát dříve byli spatřili. Kterási hospodyňka, středověkých staveb znalá, zalíčila je --- vápnem. Vstoupivše do dveří, octneme se v přívětivé světlé jizbě s jedním sice jen oknem do prvního dvoru; druhé po levém boku je zazděno. Kdysi vedly z této jizby schody do druhého ponebí. Když se věž v letech sedmdesátých k obývání upravovala, bylo druhé ponebí i schody k němu vedoucí zrušeny. Aby ale přece přistup nahoru byl možný, ponechán uprostřed stropu čtyřhranný otvor, kterým zvědaví touristé po requirirovaném žebříku nahoru se dostanou. Ještě mnohem útulnější je vedlejší světnice s třemi okénky v sáhotlustých zdech, z nichž ze všech rozkošná je vyhlídka.

Sestoupivše s věže dolů, staneme v sousedství jediné obydlené části hradu, bytu to nynějšího vrátného. Nad vchodem do jeho bytu je zazděn erb Kravařů, který při hledání pokladu v jednom sklepě vykopán byl. Vrátný dovolí nám vniknouti svým bytem do oné mohutné bašty, kterou jsme v rohu prvého dvoru byli viděli. Jak hrdě tvářila se zvenčí, tak zchátralý obraz poskytuje uvnitř. Jest to rytířské brnění, ale bez masa a kosti. Kdysi mívala dvoje ponebí o třech střílnách, avšak o kusech, které kdysi na těžkých dvoukolových podstavcích hrozivě pohlížely ven, dávno žádné potuchy.

S bytem vrátného sousedí v pravém úhlu bývalé konírny, táhnoucí se v délce 40 m podél jižní zdi druhého dvoru. Pro ušlechtilou krev, jakou chovaly, byly též po knížecku zařízeny. Vysoká klenba, široká okna a dveře upomínají na moderní stavby. Dnes chatrné jsou sutiny. Jen čásť, hraničící bezprostředně s bytem vrátného, zachráněna, protože se jí užívalo za tančírnu v létech šedesátých (1860). Dnes opět přestaven slouží hradnímu za spižírnu a kravský chlév. V další částí slýchatí místo bujného řehtání plnokrevných ořů, hrochtavé zvuky zvířátek sice velmi užitečných, ale s rytířstvím málo souvisících. Nejzazší konečně čásť jest truchle sbořeníště, kde milosrdná zeleň bezu soucitně zakrývá jizvy neúprosných věků.

Konírny měly kdysi troje dveře a šestero oken, které od bytu vrátného pravidelně se střídaly v pořádku: dveře, dvě okna, dveře, dvě okna, dveře, dvě okna. Dnes různě jsou přestavená. Poslední okno v bezovém chrastí téměř úplně ukryté, nejlépe je zachováno. Jeho kamenná obrubá svědčí, že okna konírny měla světlosť a úpravu, za které žádny moderní byt nemusel by se styděti. Nad konírnami byly seníky, k nimž vedlo šestero dveří dnes zazděných. O nalezeném v konírnách pokladě pojednáme blíže v kapitole druhého dílu „Poklady na Helštýně“.

Naproti konírnám podél jižní zdi stávaly drvárny. Nezůstalo po nich ani památky. Jen pruh řidšího, žlutšího trávníku prozrazuje stopu přední zdí, která v ostrém úhlu sbíhala s hradbou.

Jak v prvém, tak i v druhém dvoře nebyly hradební zdí stejné. Na severní straně, kde hora příkrým úbočím náhle k Bečvě padá, nemohl obléhající nepřítel postaviti hořících strojů a proto jsou zde zdi mnohém slabší, jen asi 1 až 2 m široké, kdežto na straně jižní, kde hora mírněji v horské sedlo se sklání, dvakrát tak silné jsou. Dle toho různila se též úprava cimbuří. Aby obránci hradu útočícím a zejména zeď slézajícím nepřátelům na kterémkoli místě brániti se mohli, vedla po vrcholu zdí kol kolem cesta „ochoz“ zvaná, která proti nepřátelským střelám zvenčí chráněna byla zdí o něco slabší t. zv. předprsní, ve které nalézaly se střílny pro drobnou zbraň. Jižní zeď byla tak tlustá, že při zdi předprsní 60 cm tlusté zbyl Ochoz více než metr široký. Na severní straně zbyl ale Ochoz jen tak úzký, že na něm muži, měl-li se zbraní zacházeti, každou chvíli hrozilo spadnutí. Vyhnouti si tu na Ochozu bylo dokonce nemožným. Proto zřízen zde Ochoz částečně, dřevěný. Na patě předprsně zapuštěný totiž trámce do dvora trčící, na které položený desky a tak Ochoz rozšířen.

Pátráme-li zejména zvenčí hradu, nalezneme na mnoha místech ve zdi ještě ony díry a v některých i zbytky oněch trámců, které Ochoz nesly. Aby obránci proti nepohodě a deští chránění byli, opatřen byl stříškou. Dřevěný tento Ochoz zničen vandalskou rukou r, 1656., o čemž blíže v kapitole „Bourání Helštýna“.

Na konci druhého dvora, kde cesta vstupuje na třetí most, lze zcela pohodlně a bezpečně vstoupiti na Ochoz jižní zdi, kdež střílny 1 a půl až 2 m od sebe vzdálené zajímavý pohled skýtají z hradu. Ve mnohých střílnách zachovala se posud příční dřevce, na která střelec kladl svou zbraň.

K sesílení a vydatnější obraně dlouhých zdi měl druhý dvůr po každé straně dvě polokruhovité bašty, z nichž ony na silnější jižní straně dvě polokruhovité bašty, z nichž ony na silnější jižní straně mají dva věnce střílen nad sebou, na slabší straně severní pouze jeden kruh. Ve dvoře leží spodní střílny bašt v úrovní půdy, kdežto zvenčí jsou až 2 m nad zemí, což vysvětluje se tím, že sloužívaly vrátným za smetiště, kam házeli kamení z hradeb padající, ostatek dodělal vítr a déšť. Bašty na jižní straně jsou otevřený a ložiska vybraných trámů stropových dovolují v myslí sestrojení bývalého vzezření. Na straně severní jsou bašty zavřeny a v druhé z nich umístil jakýs důmyslný znalec středověkého opevňování s nádechem zdravého humoru ---záchody.

Poslední aktualizace: 11.1.2010
11. Helfštýn - 4. Druhý dvůr. na mapě
Autor: labutak
Kvalita příspěvku:
hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat
zavřít reklamu